Papírové modelářství

Zdar všem!

Chodovská výstava vykopávek mě tak namlsala, že jsem se rozhodl počtvrté a naposledy střihnout do prastaré albatrosky "Slavné kopřivnické automobily" od Leoše Špachty:



Ano, chystám se rozpižlat přímo tenhle velevzácný origoš anglicko/německý výtisk z roku 1987. Jednak proto, že se nevejde na skener, jednak proto, že papír (vlastně spíš čtvrtka) je kupodivu stále jako nový, krásně hladký, nepraská a nežloutne, no prostě radost. A taky proto, že jsem na nějaké kopírování moc líný .

Poslední autíčko, které mi ještě zbývá v placaté podobě, je zelená nákladní Tatra R:



Tři osobáčky jsem různými způsoby zprznil už dříve: na červené T-12 se podepsaly moje nešikovné pazoury, na bílé T-17 živelný tuning a žlutá Targa Florio dostala pod kapotu setrvačník. S náklaďákem jsem měl původně v plánu komplexní upgrade hračky na model (přebarvení, patina, plastická prkna a šroubky, shrnovací plachta, mřížky, loukotě, podvozek...), ale to jsem nakonec vzdal a exteriér nechám až na pár drobností víceméně v původní podobě. Ovšem co s tím obrovským prázdným prostorem pod plachtou? Chtělo by to taky nějak zprznit. Setrvačník se minule docela osvědčil, takže zkusím další level, pérový pohon:



Strojek je ze starého budíku, po odstranění krokového mechanismu a pár dalších nepotřebných zbytečností zůstala převodovka, která by se měla mezi podvozek a plachtu tak akorát stěsnat. Bicí mechanismus tam asi nechám, dodá stroji správný traktoroidní zvuk .

Konec strašení, jde se na věc. Začal jsem přívěsem. Až na pár ustříhaných chlopní a přidaných výztuh je to víceméně bez úprav:



Ta divná věc uvnitř je jenom zátěž, aby kola za jízdy neprokluzovala.

Kola si ovšem o vytunění přímo říkají a to jim přece nemůžu odmítnout:



Ráfky a pláště budou z namotaného proužku, plastické boky ani vzorek dělat nebudu (stejně je neměla asi ani předloha - skutečný podvozek, který jsem viděl naživo v kopřivnickém muzeu, měl obruče na kolech z plné gumy). Povrch bych chtěl nechat v maximálním možném rozsahu původní, retušovat se bude jenom přidaný materiál.

Hmm... takže k sedmi rozestavěným kostlivcům ve skříni mi tímto právě přibyl osmý . Hurá! Doufám, že půjde opravdu jenom o oddychovku na pár večerů, jak jsem si to prve představoval .

Ahoj příště.

B@F ... pérový pohon ... traktoroidní zvuk ... Ty taky nedokážeš slepit model NORMÁLNĚ, že?!? Místo aby udělal pořádně plachtu s úvazem na bočnicích ...

Rada zdarma: Jako malé blbé bejby jsem lepilo tenhle trakař s přívěsem 3× - bacha, VŽDY se mi to zlomilo tady:

Už poněkolikáté od doby, co koukám na toto fórum (i do staré verze), se mi stalo, že jsem se plesknul dlaní do čela a vykřiknul: "Tý brďo, to jsem taky kdysi lepil!"
Normálně bych si na to nevzpoměl, i kdyby mi někdo vyhrožoval smrtí, ale když vidím fotku, tak paměť naskočí.

Na chvíli jsem se vrátil o čtvrt století zpět... Také jsem to lepil, jako "malé blbé bejby" , jak napsal Standa F.
Díky za připomenutí krásných bezstarostných časů.

A gratuluji k odvaze rozšmikat albatrosku a pochlubit se tím zde. Já to udělal také. Uvidíme, kolik sběratelů starožitností dostane infarkt tentokrát.

Prach.
Fouk.
Pavouci.
Hrab hrab.
Černé uhlí.
Kop kop.
Aha, tady je to vlákno... sákryš, jak je to dlouho? Pět let? Je načase začít tyhle staré zbytky dojíždět.



Díly podvozku a kolečka už byly slepené dlouho, teď se konečně zaretušovaly a poskládaly dohromady. Převod je gumičkový (ze staré duše), snad nezpuchří, vyměnit nepůjde. Zbývá vyřešit prokluzování na ose, asi tam namotám šmirgl. Divné hroudy na pravé straně podvozku jsou železný šrot zalitý v tavném lepidle, tvoří protiváhu doleva vyosenému motoru.

Lekce pro příště: kanagom na kov opravdu, ale opravdu nechytá. Zaschne, uvnitř se naplní bublinami a odloupne se. Ještě že tam několik šroubků vytvořilo tvarové zámky a že byla po ruce tavka.

Čau,
dostal jsem infarkt spíš kvůli tomu bodíkovýmu strojku. Já jako hodinář potají brečím, že je jich v domácnostech tak málo, a ony se mezi tím montují do papírových modelů. Navíc to takových rarit. No budiž. Hodně zdaru.

omlouvam se za OT:ale
TO vojta78: sry ale, hodinář dneska to ještě někoho živý?

Samotná hodinařina dnes nikoho neuživí. Podle toho, kde jsem rok pracoval, je vždy spojen převážně s klenoty. Opravuju budíky pro zábavu.

No jo, když ony ty elektronické neruší tikáním, jsou přesnější, spolehlivější a nemusí se pořád natahovat . Jinak se mi doma válí ještě jeden podobný strojek a jeden celý budík, který funguje, jenom když se mu chce. Jestli chceš, oba ti rád přenechám na náhradní díly.

Tatrovka pokračuje nástavbami. Tři upozornění pro případné budoucí stavitele:
1. Tečkované čáry na spodní straně podlahy korby, mezi které se má nalepit rám podvozku, jsou posunuté asi o milimetr doprava.
2. Tečkovaný obrys na čelní stěně řídicí kabiny, na který patří kapota motoru, je posunutý o milimetr a půl doleva.
3. Výše uvedené odchylky se sečtou a dopadne to takhle:



Takže až to budete lepit, nesnažte se trefit přesně na čáry, ale odměřte si přesnější střed. Já jsem na to přišel až po slepení, takže mám autíčko poněkud asymetrické a kolem kapoty tlustou vrstvu retuše.

Když je řeč o kapotě: pomocné přepážky na obou koncích, vzniklé obkreslením tvaru přední masky, vyřešily jak problém s přesným nalepením nerovnoměrně zakřiveného otevřeného tvaru, tak problém s chybějícím milimetrem délky.



Pokračování příště.

Jelikož jsem měl od šéfa vysloveně nařízeno pořádně si o vánocích odpočinout, zachoval jsem se jako zodpovědný budovatel kapitalismu, poslechl jsem ho a udělal jsem si modelářské orgie. Je dobojováno:



Listová péra na zadní nápravě mi vyšla moc vyklenutá, chtělo to strčit je do správné (funkční) polohy nad osou a ignorovat nakreslený oblouček. Ale předělávat už je nebudu. Světla mají alobalové paraboly a sklíčka z narýhované fólie, shodu s předlohou jsem neřešil (ani nevím, jestli to nebyly ještě karbidky nebo petrolejky).

Autíčko bohužel jezdí jenom po hladkém povrchu, na čemkoli jiném prokluzuje hnací kladka (ta uvnitř korby, ke které už se nedostanu). Pro příště: ten šmirgl to chce i tam, na ose funguje dobře.
Motor se brzdí západkou mezi zuby krokového kolečka:



Západka je z tlustého ocelového drátu, pod podvozkem imituje kardan a vepředu končí startovací klikou (netuším, jestli ji mělo i skutečné auto, ale puntík pod maskou si o ni říkal). Diferenciál je naznačený miniboxově, krabičkou z vyřezaných kousků podvozku. Ozvučné soukolí bržděné není - jak ho jednou natáhnete, vrčí, dokud nedojde šťáva.

Tím je celý sešit konečně definitivně dopižlaný. Ale nebojte se, ještě mám někde Präsidenta, který si o patřičné zpräsení přímo říká .

Jsi fakt borec, skvělé! Ten pohon na klíček je správně šaleny nápad - nebylo by časem vídejko, abychom viděli, jak to natáhneš a ono to jede?

No skvělé, musel jsem si to najít v archivu a vzpomínám, jak jako malý kluk jsem do toho stříhnul, samozřejmě jsem to tehdy příšerně zmastil, ale měl jsem z toho radost. Teď na to tady koukám z dostatečné vzdálenosti, abych si nenaslintal do klávesnice. Originální nápad - ta konstrukce si o to říká - je tam dost prostoru, a ten pohon na klíček k tomu sedne - staré ke starému, žádná elektronika. Dávám palec nahoru a jen tiše závidím

Díky.

Vídejko? Žádný problém.

Tak to je maso,paráda. Valim něco jako oči.

No to je naprostá paráda. Při sledování vídejka se mi samovolně roztáhla huba od ucha k uchu a vyloudilo mi úsměv na tváři Gratuluji k dokončení...

To video je bezva - a ten zvuk – no, Mirku (B@F), jsi fakt dobrý Jára Cimrman!