Pragovka je v současnosti asi nejpropracovanějším modelem vydavatelství. Je to dáno tím, že má nejen sklápěcí kapotu a kabinu, ale navíc byl od začátku připravován na otevřené bočnice nástavby, takže vnitřní vybavení rozhodně není ošizeno. Z důvodu křehkosti a nezbytné improvizace sešit sice nakonec neobsahuje řešení pro funkční otevírání, ale pokud si modelář podle svých schopností zvládne zrealizovat pantové spojení bočnic s horním obloukem nástavby, nemusí řešit už nic jiného. V průběhu stavby se tedy podíváme pod nástavbu, ale na finálních fotkách zůstane zavřená. Poučen z krizového vývoje prvních předsedových pokusů na HASce mám tentokrát v záloze bezmála 90 fotek ze stavby, tak doufám, že když se o všechny podělím, uchráním tak co nejvíce výtisků před odložením na zásecích, nebo ještě horšími osudy.
Začneme pozvolna, některým už jistě známými celky. Tradičně tedy jako první kola, přičemž disky v sešitě doznaly mírné změny a středy nebudou vystupující. Taktéž budou v sešitě bombírované boky pro rezervy, protože v rámu na to bude díky zúžení běhounů místa dost.
Následují celky, které se vlepují napříč do rámu. Chladič s ventilátorem, nádrž pod kardanem a přední příčka s navazujícím krycím plechem. V příčce jsem si cvičně na efekt vyřezal otvory, což není ani nutné (jsou tam černé plošky), ani nijak zásadní (po usazení kapoty to nebude vidět).
Do rámu patří samozřejmě i motor, který je starým známým z Iveca s novou automatickou převodovkou, která už byla v před časem vydaném Phoenixu. Pozice turba se myslím na dalších fotkách trochu změní, tak bych se tím teď úplně neřídil.
Z náprav mám bohužel jenom jednu fotku před přilepením na rám, ovšem na fotkách podvozku všechno vynahradím. Tady tedy zatím zadní náprava s měchy bokem a střed nápravy přední.
Příště to plácneme do rámu a začne to být barevnější.
