Odměrka na prací prášek / ABC
Napsal: pon 30.9.2019 18:50
Byl jeden horký letní večer, zrovna jsme na jedné z GAPovek seděli u stolu, naše čela horkem orosená stejně tak jako půllitry. Jak hovor plynul, Pepa JoK jen tak mimoděk poznamenal, že by rád někdy viděl slepenou Odměrku na prací prášek od pana Vyškovského. Najednou se rozhostilo ticho, bylo slyšet jen ruch z ulice, nikdo ani nedutal. Pochopil jsem, že já jsem ten, kdo musí vykonat něco velkého, že já jsem ten vyvolený. Sebral jsem hozenou rukavici a prolomil ticho se slovy "já bych se o to pokusil". Vzal jsem celou věc opravdu svědomitě. Kde máme doma pračku, to jsem tušil. Zjistil jsem si také i to, co že je to vlastně ten prací prášek. Po této odborné přípravě jsem si sehnal vystřihovánku a pustil se do práce.
Jedna stránka, relativně přiměřený počet 4 dílů. Nepočítal jsem s praktickým použitím slepeného výtvoru, přesto vzhledem k velkým plochám bylo vhodné díly podlepit alespoň kancelářským papírem. Čekal jsem nějakou záludnost, neboť Pepa již odměrku přeci jen viděl slepenou od jistého modeláře, ale ta nefungovala. Otázkou bylo, kde se stala chyba - u autora, či modeláře? Další lepení mělo tedy přinést rozuzlení této otázky a zároveň i případně správně sestavený model. Podlepené, vystříhané a předohýbané díly.
Následovalo sestavení jednotlivých dílů. Měl jsem trochu obavy z návaznosti celkem členitého a barevně pestrého ztvárnění povrchu odměrky, ale víceméně to k sobě celkem sedlo. Zároveň se ukázalo, že chyba se stala u mého předchůdce, který sestavoval odměrku. Na rub pláště si stavitelé měli přenést pomocnou rysku a dotyčný modelář k ní přilepil díl uzavírající prostor na odměření dávky pracího prášku. Což byl špatně pochopený účel rysky. Popravdě ta ryska tam byla opravdu trochu matoucí a vlastně zbytečná. Sestavení do celku bylo snadné, nenašla se žádná chyba ani v konstrukci, a snad ani u mé práce a výsledek je symetrický a určitě by i plnil svůj účel. Otázkou je, nakolik se změnila velikost dávky prostředků pro praní v dnešní době. Jen při retušování jsem si na pomoc pustil písničku od paní Hanky Zagorové a Petra Rezka Duhová víla - retuš pestrobarevného povrchu byla možná nejzdlouhavější práce na celém "modelu", mohu-li to o odměrce vůbec napsat.
Jedna stránka, relativně přiměřený počet 4 dílů. Nepočítal jsem s praktickým použitím slepeného výtvoru, přesto vzhledem k velkým plochám bylo vhodné díly podlepit alespoň kancelářským papírem. Čekal jsem nějakou záludnost, neboť Pepa již odměrku přeci jen viděl slepenou od jistého modeláře, ale ta nefungovala. Otázkou bylo, kde se stala chyba - u autora, či modeláře? Další lepení mělo tedy přinést rozuzlení této otázky a zároveň i případně správně sestavený model. Podlepené, vystříhané a předohýbané díly.
Následovalo sestavení jednotlivých dílů. Měl jsem trochu obavy z návaznosti celkem členitého a barevně pestrého ztvárnění povrchu odměrky, ale víceméně to k sobě celkem sedlo. Zároveň se ukázalo, že chyba se stala u mého předchůdce, který sestavoval odměrku. Na rub pláště si stavitelé měli přenést pomocnou rysku a dotyčný modelář k ní přilepil díl uzavírající prostor na odměření dávky pracího prášku. Což byl špatně pochopený účel rysky. Popravdě ta ryska tam byla opravdu trochu matoucí a vlastně zbytečná. Sestavení do celku bylo snadné, nenašla se žádná chyba ani v konstrukci, a snad ani u mé práce a výsledek je symetrický a určitě by i plnil svůj účel. Otázkou je, nakolik se změnila velikost dávky prostředků pro praní v dnešní době. Jen při retušování jsem si na pomoc pustil písničku od paní Hanky Zagorové a Petra Rezka Duhová víla - retuš pestrobarevného povrchu byla možná nejzdlouhavější práce na celém "modelu", mohu-li to o odměrce vůbec napsat.