Motor
Po více jak měsíci jsem spáchal motor. Hraní na něm bylo opravdu dost.
Samotná stavba motoru není nikterak záludná. Napsat, která část je náročnější, jde těžko. Motor je hodně detailní, takže je tam spousta tvarování a dílů zpracovatelných pouze dvěma pinzetami. Hlavní díly bloku a olejové vany jsem podlepil, jelikož napoprvé se mi vana při vlepování prohlubní začala bortit.
Za mě je docela mazec dát dohromady soustavu sání, díly 105 – 120, ale baví mě, jak to na sebe krásně sedne.
Objevil jsem jednu drobnou chybičku. Týká se pravé sací (zelené) turbíny. Bílá ploška pro napojení potrubí má být shora. Já to zjistil až při spojování turbín, tak jsem to vyřešil zabarvením. Před lepením se to dá napravit rozříznutím a pootočením bočnic dle obrázku.
Mezichladič vzduchu jsem vytunil imitací mřížky. Ta je vyrobena narýhováním vnitřní strany kartonu od mléka a zapuštěním tmavého washe.
Až na několik kousků (měnič momentu, turbíny, výfuky) je to stavěné z kopie. Nevím, jak to mají jiní, ale v mém výtisku mají díly motoru barvu hodně do modra. Taková skoro „Intermediate Blue“ z amerických námořních letadel. To mi nesedělo ani podle fotek reálu, tak jsem to projel v odstínech šedi na kopírce. Je to lepší, co se týče barvy, ale na straně druhé jsem si trochu pokazil požitek ze stavby, protože díky mé laciné kopírce to bylo, jako když vystřihuju z novin.
Motor a chladič vzduchu jsem osadil na rám. Po osazení trubek chlazení mě čekalo nemilé překvapení. Zjistil jsem, že se nedostanu k napojení trubek na retardér Voith.
Brání tomu vzduchojemy. Opravdu není, jak se tam dostat, takže vzduchojemy musely dolů. Držely samozřejmě dobře. Proto všem budoucím stavitelům doporučuji:
PŘEDNÍ VZDUCHOJEMY NALEPIT AŽ PO ZKOMLETOVÁNÍ CHLADÍCÍ SOUSTAVY!
Nevím, jestli jsem motor nějak natáhl, ale musel jsem docela razantně zkracovat kolena sání u napojení na chladič a také hlavní kardan. Ten téměř o čtyři milimetry.
Nakonec to tam je a můžu pokračovat dál.
Nyní se vrhnu na nástavbu za kabinou, tzv. „kurník“.