Tatra 815-7 4x4 HMHD / RPM-studio / 1:25 - HOTOVO
Napsal: pon 10.9.2018 20:50
Zdravím vespolek.
Tak jsem říznul do dalšího modelu. I když kopice těch nedokončených, a nejen papírových, se mi povážlivě rozrůstá, neodolal jsem.
O tomto kousku už nějakou dobu vím, ale nějak víc mě nebral. Spíš mi bylo líto, že to nevyšlo s tou osmikolkou. Nicméně nějakým pohnutím čehosi jsem zničehonic odklepnul objednávku a za pár dní už jsem po večerech studoval návod.
Pořídil jsem si zelenou variantu v elektronické podobě pro samodomotisk. Nabízela se tedy možnost, zmenšit to na měřítko 1:32. Chvíli jsem si s touto myšlenkou pohrával. Jenže když jsem viděl některé titěrné díly, které by pak byly ještě titěrnější, rozmyslel jsem si to a vytiskl to v originální velikosti. Tisknul jsem to inkoustem na 200g Color Copy.
Je to model úplně jiné kategorie, než jsem byl doposud zvyklý, hodně realistický. Ze všeho nejvíc je pro mě jiný styl návodu, podobný návodu plastikového modelu. Ze začátku mi z toho šla hlava kolem, ale postupně na to přicházím. Případné pochyby – co, kam, jak? – pomůže objasnit autorovo video ze stavby. Jak jsem se dočetl v jiném vláknu, je asi nejlepší postupovat chronologicky podle číslování dílů, pokud to jde.
Stavbu jsem tedy začal kompletací rámu vozidla. Díly č.1 až č.126. Nenarazil sem na žádnou větší záludnost. Díly na sebe pasují. Zapotil jsem se při osazování vnějších částí hlavních nosníků rámu tvarovaných do U. Lepil jsem od předu dozadu, nejprve vrchní spoj, pak spodní. Docela se zadařilo a hlavně se mi to nezkroutilo. Pak všechny ty ostatní drobnosti na rámu. Je to náročné především na pečlivé vyřezání.
Jsou tu dva různé díly s číslem 84. To je asi tak jediná, nepatrná chybka. Ne však taková, aby to stavitele zmátlo.
Bohužel jsem nedopatřením přišel o fotky této fáze, takže jen hotový rám.
Následuje druhá část – podvozek. První na řadě jsou ramena předních polonáprav. Tady jsem si trochu zakňoural. Vzhledem k propracovanosti jiných částí modelu je tato pasáž tak trochu ošizena. Chvíli jsem se pral s myšlenkou to přepracovat, ale lenost zvítězila. Při sestavování hlav čelistí je na dílech č. 130 a 131 třeba nechat v místě otvoru pro nosnou rouru vnější „maso“ , tedy cca. 2mm široký proužek papíru, který se odstřihne až po provlečení roury a přilepení (podobně, jako na fotce dílu předního nosníku). Dál je třeba přemýšlet u sestavování mechanizmu otoče kol, aby to fungovalo, jak má.
Měchy odpružení jsem vytvořil z O kroužků vyplněných papírovými kolečky. Zde je jedna chybička. Dílů pro úchyty měchů , č.160 – 163 a 174 – 177, je nakreslena jen polovina. Musel jsem je dotisknout.
Sestavení bubnů kol bylo bez problému. Snad jen kónický proužek č.188 je o cca. 1,5mm kratší. Stejně na něm bude kolo.
Zajímavou záležitostí jsou těla tlumičů, díl č. 195. Z tohoto
,
by se mělo vyrobit tohle
,
a sice stočením .
Ani jsem to nezkoušel a natočil papír na párátko.
Stejným způsobem jsou řešeny brzdové válce. Tyto však nejsou očíslovány. Zde jsem postupoval stejně jako u tlumičů.
Přední nosník je opravdu mňamka na vyřezávání. Pomáhám si různě širokými čepelkami. Taková minidlátka, kterými díly po obvodu vymačkávám. Bohužel začalo projevovat, že použití tyčinkového lepidla na podlepování nebylo úplně dobrým nápadem.
Obvod nosníku jsem začistil proužkem papíru. Průměr puklice nosné roury bylo nutné zmenšit. Nevešla se mi tam.
Skříně rozvodovek byla pohoda. Všechny obvody sedí perfektně, jen vnitřní díl se zoubky bylo třeba přesně o jeden zkrátit. Ten jsem použil celoplošně, pro lepší vyztužení.
Následovalo zpracování dalších součástí podvozku – zadní polonápravy, manžety, nosníky atd.
Výživnou prací je sestavení skříně sestupné převodovky. Vyřezání, nebo přesněji vymačkání, několika členitých podlepených dílů je taková „stezka odvahy“, ale bude ještě hůř (hlavní převodovka , motor). Není to úplně dokonalé, ale jsem spokojený.
Nyní mě čeká to všechno „smontovat“ dohromady.
Konec hlášení .
Tak jsem říznul do dalšího modelu. I když kopice těch nedokončených, a nejen papírových, se mi povážlivě rozrůstá, neodolal jsem.
O tomto kousku už nějakou dobu vím, ale nějak víc mě nebral. Spíš mi bylo líto, že to nevyšlo s tou osmikolkou. Nicméně nějakým pohnutím čehosi jsem zničehonic odklepnul objednávku a za pár dní už jsem po večerech studoval návod.
Pořídil jsem si zelenou variantu v elektronické podobě pro samodomotisk. Nabízela se tedy možnost, zmenšit to na měřítko 1:32. Chvíli jsem si s touto myšlenkou pohrával. Jenže když jsem viděl některé titěrné díly, které by pak byly ještě titěrnější, rozmyslel jsem si to a vytiskl to v originální velikosti. Tisknul jsem to inkoustem na 200g Color Copy.
Je to model úplně jiné kategorie, než jsem byl doposud zvyklý, hodně realistický. Ze všeho nejvíc je pro mě jiný styl návodu, podobný návodu plastikového modelu. Ze začátku mi z toho šla hlava kolem, ale postupně na to přicházím. Případné pochyby – co, kam, jak? – pomůže objasnit autorovo video ze stavby. Jak jsem se dočetl v jiném vláknu, je asi nejlepší postupovat chronologicky podle číslování dílů, pokud to jde.
Stavbu jsem tedy začal kompletací rámu vozidla. Díly č.1 až č.126. Nenarazil sem na žádnou větší záludnost. Díly na sebe pasují. Zapotil jsem se při osazování vnějších částí hlavních nosníků rámu tvarovaných do U. Lepil jsem od předu dozadu, nejprve vrchní spoj, pak spodní. Docela se zadařilo a hlavně se mi to nezkroutilo. Pak všechny ty ostatní drobnosti na rámu. Je to náročné především na pečlivé vyřezání.
Jsou tu dva různé díly s číslem 84. To je asi tak jediná, nepatrná chybka. Ne však taková, aby to stavitele zmátlo.
Bohužel jsem nedopatřením přišel o fotky této fáze, takže jen hotový rám.
Následuje druhá část – podvozek. První na řadě jsou ramena předních polonáprav. Tady jsem si trochu zakňoural. Vzhledem k propracovanosti jiných částí modelu je tato pasáž tak trochu ošizena. Chvíli jsem se pral s myšlenkou to přepracovat, ale lenost zvítězila. Při sestavování hlav čelistí je na dílech č. 130 a 131 třeba nechat v místě otvoru pro nosnou rouru vnější „maso“ , tedy cca. 2mm široký proužek papíru, který se odstřihne až po provlečení roury a přilepení (podobně, jako na fotce dílu předního nosníku). Dál je třeba přemýšlet u sestavování mechanizmu otoče kol, aby to fungovalo, jak má.
Měchy odpružení jsem vytvořil z O kroužků vyplněných papírovými kolečky. Zde je jedna chybička. Dílů pro úchyty měchů , č.160 – 163 a 174 – 177, je nakreslena jen polovina. Musel jsem je dotisknout.
Sestavení bubnů kol bylo bez problému. Snad jen kónický proužek č.188 je o cca. 1,5mm kratší. Stejně na něm bude kolo.
Zajímavou záležitostí jsou těla tlumičů, díl č. 195. Z tohoto
,
by se mělo vyrobit tohle
,
a sice stočením .
Ani jsem to nezkoušel a natočil papír na párátko.
Stejným způsobem jsou řešeny brzdové válce. Tyto však nejsou očíslovány. Zde jsem postupoval stejně jako u tlumičů.
Přední nosník je opravdu mňamka na vyřezávání. Pomáhám si různě širokými čepelkami. Taková minidlátka, kterými díly po obvodu vymačkávám. Bohužel začalo projevovat, že použití tyčinkového lepidla na podlepování nebylo úplně dobrým nápadem.
Obvod nosníku jsem začistil proužkem papíru. Průměr puklice nosné roury bylo nutné zmenšit. Nevešla se mi tam.
Skříně rozvodovek byla pohoda. Všechny obvody sedí perfektně, jen vnitřní díl se zoubky bylo třeba přesně o jeden zkrátit. Ten jsem použil celoplošně, pro lepší vyztužení.
Následovalo zpracování dalších součástí podvozku – zadní polonápravy, manžety, nosníky atd.
Výživnou prací je sestavení skříně sestupné převodovky. Vyřezání, nebo přesněji vymačkání, několika členitých podlepených dílů je taková „stezka odvahy“, ale bude ještě hůř (hlavní převodovka , motor). Není to úplně dokonalé, ale jsem spokojený.
Nyní mě čeká to všechno „smontovat“ dohromady.
Konec hlášení .