Tatra 813 TP 6x6 + Transporta P32/ Ripper Works/ 1:32
Napsal: čtv 9.2.2017 17:01
Čím začít článek o stavbě modelu tahače Tatra 813? Samotná předloha se už dávno stala legendou a ikonou mezi nákladními automobily vyráběnými v bývalém Československu. Svým způsobem legendárním se stalo i její modelové ztvárnění, které bylo kdysi uvedeno na trh jako jeden z prvních počinů pod hlavičkou labelu RIPPER WORKS a to zejména proto, že původní výtisky jsou již dávno vyprodány a jejich cena na nejrůznějších internetových aukcích dosahuje těžko uvěřitelných výšek. Možná i to byl jeden z důvodů, proč se autor odhodlal k novému vydání. Pochopitelně se nespokojil pouze s reedicí původního modelu, vždyť za oněch víc jak deset let, které uplynuly od jeho příchodu, se používané technologie a tím i úroveň zpracování papírových modelů posunuly o několik levelů výš. Úměrně k tomu se zvýšili i nároky modelářů. To všechno nová konstrukce reflektuje a je evidentní, že Ripper pokračuje v zajeté strategii, tedy na léty prověřené prvky nabalit masívní porci vylepšení a nových vychytávek, to vše ve jménu ještě větší detailnosti a modelové věrnosti, takže ve finále máme co dělat se zcela novým modelem!
O.T. poznámka: Tak mě napadá, že i naše hobby se pomalu ale jistě dostává do situace, která je dobře známá z trhu plastikových modelů – všechny hlavní a mainstreamové typy už byly pokryty a přijít s něčím novým a neokoukaným je čím dál těžší. Mnozí vydavatelé (Halinski, GPM a nyní už i RipperWorks) se proto uchylují k taktice vydávání modelů předloh, které již vyšly v minulosti, ovšem nyní se objevují znovu ve zpracování, které je více na úrovni doby, to znamená graficky kvalitnější a většinou detailnější (jen namátkou mě napadá Me 262, x–tá verze Bismarcka nebo kdoví kolikáté zpracování Tigeru). Proti této strategii lze sotva co namítat, až na malý detail. Sám jsem se několikrát dostal do situace, kdy při nákupu modelů byla radost z objevení nějakého dlouho sháněného kousku vzápětí vystřídána chladnou úvahou: a má cenu to vůbec kupovat? Vždyť dříve nebo později vydá tentýž typ někdo jiný a podrobnější, přesnější a vůbec lepší…
Ale zpět k Tatrovce. Její stavba proběhla jako další betatest (po té co jsem před více jak rokem přísahal, že k tomuhle se už nikdy uvrtat nenechám) a zabrala cca 10 týdnů intenzívní každovečerní činnosti. Začínáme, jak jinak, rámem a čelní maskou
Výhodou při konstrukci více modelů téhož výrobce je, že tak jako ve skutečnosti lze využít komponent společných pro více typů. Například tento osmiválec je v podstatě prodlouženou verzí šestiválce ze stotřicetosmičky, samozřejmě při zachování jeho detailnosti
Totéž platí pro páteřový rám, systém natáčení řiditelných náprav, převodovky a odpružení
Kabina je naopak fungl nová a v „průhledné“ verzi je náročná na čistotu stavby. Okna z acetátové fólie jsou přichycena kapkami vteřiňáku
Kryt motoru lze postavit zavřený či otevřený – bylo mi líto motor navěky skrýt, takže jsem v souladu s návodem odřízl odklopnou část
Kabina zkompletována
A tady už máme další efektní novinku: otevření čelního krytu umožňuje ztvárnění vzduchových filtrů stejně jako nádržek kapalin a dílů elektroinstalace
Kabina naroubovaná na rám, dozadu přidaný naviják s pohonem a nějaké ty „škatule“
Spodní strana korby a blatníky
Tohle se pomalu začíná podobat tahači
Ještě kola vylepšená o laserované dezény a je to! Nejsem odborník ale osobně bych řekl, že to jako 813 vypadá
Druhou částí soupravy, jež mi byla svěřena k provedení testu sestavitelnosti, je z minulosti rovněž známý přívěs pro přepravu objemných nákladů Transporta P 32. Na rozdíl od tahače, tento model jsem již jednou stavěl (i tehdy se jednalo o test, ovšem s tím rozdílem, že zkoušeným subjektem, který měl dokázat své patlalské dovednosti, jsem tenkrát byl já sám ) a tak mohu posoudit, jakých změn oproti původní letité konstrukci se nám dostalo. Lepení modelu nepřineslo v podstatě žádné zádrhele, takže se soustředíme jen na novinky a vylepšení.
Podrobně ztvárněný brzdný systém:
Přitvrzení, co se modelové věrnosti týče, se dočkal i přední řiditelný podvozek, konkrétně oj a systém odpružení
Konstrukčním celkem, na němž bylo provedeno nejvíce změn, jsou kola. Vystřihovánka umožňuje postavit je v jednodušší i složitější variantě – jen pro zajímavost, v té náročnější se každý z dvanácti „tupláků“ skládá z 25 jednotlivých součástí!
Konečný výsledek na kterém je vidět poslední vylepšení: nájezdové můstky
A takhle to oběma novým přírůstkům z dottorovi stáje sluší pohromadě. Kdybych měl parafrázovat Mozarta ve Formanově filmu: “Co říci, než: Ripper!“ :
Dvojice nových modelů je evidentně dokonalým základem k nekonečné řadě nejrůznějších variací v závislosti na převážené technice či materiálu (v hlavě mi stále rezonují záběry z filmu Za trnkovým keřem, v němž se tahače s nákladem panelů prodírají po lesních cestách Šumavy). Zda se stanou vylepšené verze obou vozidel mezi modeláři stejně úspěšné a populární, jako jejich v současnosti prakticky nesehnatelní předchůdci, ukáže budoucnost. Osobně si myslím, že ano, už proto že navzdory mnoha skeptickým hlasům pomalu vyrůstá nová generace patlalů, kteří sice měli jen minimální možnost zažít tato legendární vozidla ve skutečném provozu, kteří ale jistě kouzlu síly a drsné kráse osm set třináctky podlehnou stejně rádi, jako jejich předchůdci!
O.T. poznámka: Tak mě napadá, že i naše hobby se pomalu ale jistě dostává do situace, která je dobře známá z trhu plastikových modelů – všechny hlavní a mainstreamové typy už byly pokryty a přijít s něčím novým a neokoukaným je čím dál těžší. Mnozí vydavatelé (Halinski, GPM a nyní už i RipperWorks) se proto uchylují k taktice vydávání modelů předloh, které již vyšly v minulosti, ovšem nyní se objevují znovu ve zpracování, které je více na úrovni doby, to znamená graficky kvalitnější a většinou detailnější (jen namátkou mě napadá Me 262, x–tá verze Bismarcka nebo kdoví kolikáté zpracování Tigeru). Proti této strategii lze sotva co namítat, až na malý detail. Sám jsem se několikrát dostal do situace, kdy při nákupu modelů byla radost z objevení nějakého dlouho sháněného kousku vzápětí vystřídána chladnou úvahou: a má cenu to vůbec kupovat? Vždyť dříve nebo později vydá tentýž typ někdo jiný a podrobnější, přesnější a vůbec lepší…
Ale zpět k Tatrovce. Její stavba proběhla jako další betatest (po té co jsem před více jak rokem přísahal, že k tomuhle se už nikdy uvrtat nenechám) a zabrala cca 10 týdnů intenzívní každovečerní činnosti. Začínáme, jak jinak, rámem a čelní maskou
Výhodou při konstrukci více modelů téhož výrobce je, že tak jako ve skutečnosti lze využít komponent společných pro více typů. Například tento osmiválec je v podstatě prodlouženou verzí šestiválce ze stotřicetosmičky, samozřejmě při zachování jeho detailnosti
Totéž platí pro páteřový rám, systém natáčení řiditelných náprav, převodovky a odpružení
Kabina je naopak fungl nová a v „průhledné“ verzi je náročná na čistotu stavby. Okna z acetátové fólie jsou přichycena kapkami vteřiňáku
Kryt motoru lze postavit zavřený či otevřený – bylo mi líto motor navěky skrýt, takže jsem v souladu s návodem odřízl odklopnou část
Kabina zkompletována
A tady už máme další efektní novinku: otevření čelního krytu umožňuje ztvárnění vzduchových filtrů stejně jako nádržek kapalin a dílů elektroinstalace
Kabina naroubovaná na rám, dozadu přidaný naviják s pohonem a nějaké ty „škatule“
Spodní strana korby a blatníky
Tohle se pomalu začíná podobat tahači
Ještě kola vylepšená o laserované dezény a je to! Nejsem odborník ale osobně bych řekl, že to jako 813 vypadá
Druhou částí soupravy, jež mi byla svěřena k provedení testu sestavitelnosti, je z minulosti rovněž známý přívěs pro přepravu objemných nákladů Transporta P 32. Na rozdíl od tahače, tento model jsem již jednou stavěl (i tehdy se jednalo o test, ovšem s tím rozdílem, že zkoušeným subjektem, který měl dokázat své patlalské dovednosti, jsem tenkrát byl já sám ) a tak mohu posoudit, jakých změn oproti původní letité konstrukci se nám dostalo. Lepení modelu nepřineslo v podstatě žádné zádrhele, takže se soustředíme jen na novinky a vylepšení.
Podrobně ztvárněný brzdný systém:
Přitvrzení, co se modelové věrnosti týče, se dočkal i přední řiditelný podvozek, konkrétně oj a systém odpružení
Konstrukčním celkem, na němž bylo provedeno nejvíce změn, jsou kola. Vystřihovánka umožňuje postavit je v jednodušší i složitější variantě – jen pro zajímavost, v té náročnější se každý z dvanácti „tupláků“ skládá z 25 jednotlivých součástí!
Konečný výsledek na kterém je vidět poslední vylepšení: nájezdové můstky
A takhle to oběma novým přírůstkům z dottorovi stáje sluší pohromadě. Kdybych měl parafrázovat Mozarta ve Formanově filmu: “Co říci, než: Ripper!“ :
Dvojice nových modelů je evidentně dokonalým základem k nekonečné řadě nejrůznějších variací v závislosti na převážené technice či materiálu (v hlavě mi stále rezonují záběry z filmu Za trnkovým keřem, v němž se tahače s nákladem panelů prodírají po lesních cestách Šumavy). Zda se stanou vylepšené verze obou vozidel mezi modeláři stejně úspěšné a populární, jako jejich v současnosti prakticky nesehnatelní předchůdci, ukáže budoucnost. Osobně si myslím, že ano, už proto že navzdory mnoha skeptickým hlasům pomalu vyrůstá nová generace patlalů, kteří sice měli jen minimální možnost zažít tato legendární vozidla ve skutečném provozu, kteří ale jistě kouzlu síly a drsné kráse osm set třináctky podlehnou stejně rádi, jako jejich předchůdci!