Papírové modelářství

Připravil jsem si na svůj pracovní stůl dnes již historický model z ábíčka z 15. ročníku, tedy z roku 1970. Jedná se o experimentální model z dílny Václava Šorela a Františka Kobíka, neboli dua ŠOK. On ten celý 15. ročník co se týká vystřihovánek opanovali "ŠOK" právě s experimentálními modely. Vybral jsem si vystřihovánku né tak často viděného stroje vírníku a vystřihovánku zasponzorovala firma Chemosvit, která nechybí zvěčněná na modelu. Celý model zabírá 1 stránku. Vzhledem ke stavu letitého papíru jsem zvolil naskenování a stavět budu z kopie po mírném oživení barev.

Stavbu jsem započal slepením trupu stroje. Ten tvoří bočnice spojené se spodkem trupu, ke kterým se lepí zadní a přední část. U zadní části se vyskytla 1 drobná chybička, kdy jsem musel u horního okraje posunout ohyb chlopně o kousek nad vyznačenou linii (není to ale ani moc vidět, místo označuje šipka). Ovšem u přídě je to komplikovanější. Ta je tvořena ze 2 dílů a každý má chlopeň pro vzájemné spojení, takže jednu je nutné odstřihnout. A ještě tu máme jednu konstrukční chybu. Svislá část u podlahy má okraje kolmé k podložce, část nad tím je má skosené, ovšem hlavní díl je má pouze skosené. Je tedy potřeba rozstřihnou chlopně a dodatečně základní díl doohýbat na potřebných místech.



Ještě než jsem přilepil přední díly trupu, rozhodl jsem se neposlechnout návod a již nyní si slepit motor, abych mohl snáze přitlačit k sobě díly při jeho přilepování k tělu vírníku. Motor se skládá ze 2 dílů a má docela komplikovanou konstrukci, ovšem tady sedí vše naprosto přesně. Horší je to po přilepení motoru k trupu, tam nesedí přilepovací obrys s tvarem chlopně.




Po přilepení motoru jsem úspěšně dolepil příď trupu a dokončil tak základ experimentálního vírníku.

teda fotit postup a psát podrobnej návod ke slepení 4 krabiček dohromady, to už je slušnej hardkór

Michal Medium má školu papírových archeologů: hezky pomalu, poctivě a taky z toho něco mít (čili v duchu starého pana Spejbla a jeho běhání na vzdálenost 100 m).

Zkušený ŠOKovánkista nebo müllerovánkista ovšem ví, že dát dohromady těch pár hranatých dílků není vždycky úplně snadné, aby je člověk nerozmáznul pěstí .

No na velikosti snad nezáleží, já rozdíly nedělám, malý nebo velký, každý si zaslouží rovnocennou péči. Vím, každý se tu prezentuje s něčím pořádným, mně nezbývá než si vystačit naopak s něčím menším. Někdo zvládá 2 000 dílků levou zadní, já jsem rád, když jich zdolám 20. A já poslední roky o lepení jen žvanil, tak musím něco ukázat - jak vidno, Group b mě vidí po 5 letech co se známe lepit prvně. A navíc, retro je dneska přeci v módě A navíc jak píše Standa, tyto staré vystřihovánky díky úpravám nabydou na pracovních úkonech klidně nebojím se říci o 100%.

Dokončil jsem záď přilepením výškovky, směrovky a jakého si dílku před touto sestavou. V místě styku všech 3 dílů bylo nutné zaretušovat bílé místo pro přilepení na trupu, neboť autoři opomněli na šípovitý tvar výškovky.



Následně jsem se vrátil k přídi, konkrétně k pilotnímu prostoru. Doplnil jsem sedačku - no, spíše takový hranatý lavor s opěradlem. Pedály jsou pouhé ohnuté pásky, ovšem obrysy pro chlopně pod nimi dávají tušit, že je autoři původně zamýšleli propracovanější. Možná nakonec došli k závěru, že to je zbytečné a navíc by konstrukce ve výsledku ani nebyla vidět zakrytá čelním štítem. .



Přesuneme se k podvozku. Jak je vidět, rub a líc konstrukce podvozkových noh si úplně nesednul. Zvolil jsem zastřihnutí. Dolepením předního podvozku se štítem a koleček máme hotový i spodek vírníku.



Posledním krokem k dokončení modelu je výroba nosného rotoru a vrtule. Menší vrtule vycházející z motoru (může být tlačná i tažná) zajišťuje dopředný pohyb, díky čemuž vznikají aerodynamické síly, které roztáčejí horní bezmotorový rotor. To stojí i za pojmenováním stroje. První vírník sestrojil v roce 1923 Španěl Juan de la Cierva. Vírníky byly s oblibou využívány jako spojovací a pozorovací stroje, a to jak před válkou, tak i za 2. světové války. Výhodou byla krátká vzletová i přistávací dráha a pomalý let právě pro pozorování. Posléze v praktickém využití nastoupily vrtulníky, a tak jsou dnes vírníky záležitostí leteckých nadšenců. Dokonce lze najít na internetu i několik papírových modelů moderních vírníků.

Finální fotky pořídil Standa F.. Další informace o tvorbě autorů tohoto vírníku, Václava Šorela a Františka Kobíka, najdete v knize Papírová archeologie 2.

ta sedačka je na tom asi nejexperimentálnější, chudák pilot, řídit takovou obludu z bedny od banánů

Já nevím, ale připadá mě, že ta sedačka je slepená naruby. Kdo by si sedl do něčeho takovýho

Jestli ono to nepředstavuje jakoby loketní opěrky a pod nima vzduch nebo něco takovýho?

Vyzkoušel jsem to všelijak, ale jinak to nevycházelo. Pilot alespoň ze sedačky jen tak nesklouzne, když do ní bude zapasován. A jak vidno z obrázku, autoři to opravdu takto zamýšleli.

Vypadá to jak sedačka z Bf-109. Asi počítali s tím, že tam bude sedět pilot s padákem.
Model si zasloužil udělat prosklené okno.
Jinak moc hezký retro.

Michale, to už je ten soutěžní model, co jsi nám o něm říkal ... ?

Máš to parádně postavený!!!

Jo, tak tohle jsem před mnoha mnoha lety měl také na poličce... Příjemné nostalgické ohlédnutí.