SE-5a / Orlik / 1:25 HOTOVO
Napsal: pon 29.8.2016 16:06
Místo předmluvy: Nebývá u mě v poslední době zvykem presentovat stavbu doposud nedokončeného modelu. V tomto případě jsem se ale rozhodl udělat výjimku. Hlavním důvodem je skutečnost, že se mi, navzdory vší snaze o stručnost, popis peripetií stavby rozrostl do míry, kterou už prostě jeden příspěvek nepobere! Z vlastní zkušenosti vím, že i od nejnadšenějšího čtenáře lze vyžadovat jen omezenou dávku pozornosti.
Chmelnice anglická a úplně nahatá!
Royal Aircraft Factory – Scout Experimental 5a jak zní plný název, je bezesporu jedním z emblematických typů první světové neboli, jak se v anglosaském prostředí říká, Velké války. Přitom v okamžiku jeho prvního bojového nasazení, začátkem roku 1917, to na extra dlouhou kariéru nevypadalo. Letoun byl pomalý a neobratný a uvažovalo se o jeho brzkém stažení od frontových k výcvikovým jednotkám. Pak ale došlo k nahrazení původního motoru Hispano Suissa 8a výkonnější pohonnou jednotkou Hispano-suissa 8b (nebo jejími licenčními verzemi) s jejímž příchodem se teprve z letounu stal skutečně plnohodnotný rychlý a obratný stíhač, který se mohl klidně postavit německým Fokkerům a Albatrosům. Byl vyráběn v ohromných počtech a do konce války se stal jedním z hlavních Britských typů a piloti Královských leteckých sborů na něm dosáhli mnoha vzdušných vítězství. Pro mě osobně pak má ještě navíc kouzlo s nádechem nostalgie – pokud si pamatuju, bylo to vůbec první letadlo, o jehož modelové ztvárnění jsem se coby zhruba desetiletý pokusil, tehdy ještě nikoli z papíru ale za pomocí plastikové stavebnice SMĚR.
Sešit vydavatelství ORLIK skrývá hned několik překvapení. To první číhající přímo na obálce se týká měřítka modelu. Jedná se totiž o pětadvacetinu, takže pokud, tak jako já, tento údaj přehlédnete, klidně se vám stane, že si pořídíte kousek sice atraktivní, kterým však svou sbírku klasických třiatřicítek rozhodně neobohatíte Vysvětlení zvoleného poměru zmenšení může poskytnout anonce v rohu úvodní strany: „Seria: historia lotnictwa“. Co je tím míněno, seznáme záhy po otevření sešitu. Ten totiž obsahuje nejen čtyři strany součástí pro stavbu klasického modelu, ale i to co by nám mělo umožnit stvořit doslova „muzejní exponát" tedy dva dvojlisty obsahující díly kompletní dřevěné kostry letounu. Pak tu máme ještě čtyři stránky návodných kreseb a vrchol všeho – „megaposter“ neboli dvojlist s černobílou (!) reprodukcí obrázku z titulní stránky (poněkud vybledlý a nevýrazný a vůbec – marně přemýšlím kdo a kam by si něco takového pověsil… )
Naskýtá se nám tedy jedinečná možnost postavit letoun v provedení, které je v modelářském světě známo pod označením strip down, čili volně česky „bez potahu“. Pamětníci si možná vzpomenou, že model této koncepce nám byl poprvé představen někdy v první polovině osmdesátých let na stránkách ABC v reportáži z norimberského veletrhu jako novinka firmy Hasegawa. Tuším, že se dokonce jednalo o identický typ, provedený pochopitelně v plastiku v měřítku 1:8, takže skutečně spíš muzejní exponát než domácí mazlíček! O nějakých deset let později se myšlenky chopila tuzemská firma Eduard a vrhla na trh sérii „vysvlečených“ prvoválečných letounů ve čtvrtce (1:48), aby na jejich filigránské konstrukci demonstrovala do té doby nevídané a nedosažitelné možnosti, které přinášela nová technologie – fotoleptání z mosazného plechu. Ať tak či tak, doposud jsem neslyšel, že by se v našich končinách někdo pokusil něco podobného vytvořit z papíru. A protože příležitostí slípnout něco originálního, či ještě lépe dosud nevídaného není ani v naše oboru nikdy dost, řekl jsem si: a proč vlastně ne?
Už jen letmý pohled na archy s „dřevěnými“ díly odhaluje krutou pravdu – tohle bude běh na dlouhou trať! Nutno uznat, že autor nám situaci nikterak neulehčuje. Písemný návod chybí úplně, v grafické podobě je tu (zdá se) vše, ovšem o nějaké přehlednosti či dokonce intuitivnosti stavby si můžeme nechat jen zdát! Bohužel i zde narazíme na některé typické prvky „polské školy“ – chybné očíslování některých dílů, stejné číselné označení různých podsestav, možnost postavit jednotlivé celky v různém stupni náročnosti, ovšem bez jakéhokoli upozornění co k čemu vlastně použít, nutnost upravovat rozměry součástí „na místě“… Zkrátka a dobře: model dla zaawansowanych (pro ty kdo neovládají polský jazyk: model pro pokročilé a já za sebe dodávám velmi ).
Ale dost nářků, patlejmež! Popravdě řečeno, nebyl jsem si tak docela jistý, jednak svou schopností, dát tohle všechno vůbec dohromady a také schopností použitého materiálu, udržet alespoň základní tuhost a celistvost jednotlivých konstrukčních celků. Proto jsem se rozhodl začít asi nejnáročnější sestavou, tvarově i pevnostně, tedy nosnými plochami. Pokud by se ukázalo, že papír namáhání neunese a křehká soustava nosníků a žeber se bortí či samovolně ohýbá, musel bych sáhnout k alternativnímu řešení, tedy příslušnou část zpracovat klasicky (tzn. „jako s potahem“) a „průhledné“ udělat jen některé vybrané partie, přinejmenším alespoň zástavbu motoru a trup v okolí pilotního prostoru – takže bych se mohl konečně vyřádit na všech těch detailech a blbůstkách, které zůstávají normálně neviditelné! Tak uvidíme… Každopádně na konci snažení by mělo vzniknout něco takového (foceno ve Kbelích):
Nejnáročnější součásti každého křídla jsou tyto tvarově složité podélné nosníky – vyřezávání zaoblených otvorů je opravdu chuťovka!
Do nich by měla být pomocí zámků „zacvaknuta“ jednotlivá žebra, ale protože je evidentní, že síla několikrát podlepeného papíru by tu nedělala dobrotu, raději jsem žebra rozdělil na jednotlivé segmenty a ty lepil zvlášť. Apropo – má cenu zdůrazňovat, že vyřezávání a následné retušování nekonečného množství žeber je taky neuvěřitelný opruz?
Následuje sekládání dohromady...
...náběžná hrana (opět s nespočtem výztuh)
a samozřejmě křidélko
Ještě přidáme nějaká ta jinak skrytá výztužná lanka a kladky pro vedení ovládání řídících ploch a křídlo je hotové. Je to sice poněkud kostrbaté, ale v rámci zvolené technologie (a mých dovedností) poměrně uspokojující . A hlavně je to i dostatečně pevné, minimálně dost na to, aby to jakožto vitrínový model po nějaký čas udrželo požadovaný tvar.
Takže fajn, přidáme další tři poloviny křídla (horní a dolní se mírně liší způsobem ukotvení a polohou žeber). U středního dílu horního křídla nám práci trochu ulehčí náběžná hrana tvořená rezervní nádrží – mimochodem, autor na ni nejspíš trochu pozapomněl, takže jsem ji musel vyrobit „od nuly“ dle dostupných podkladů … A když jsme v tom, tak rovnou i obě poloviny VOP, jejichž konstrukce je v podstatě kopií sestavy hlavních křídel, až na to, že je zase o něco menší a titěrnější…
Takže po zhruba dvou měsících práce jsem měl na stole toto:
Než se přesuneme k trupu, malá odbočka. Samozřejmě jsem se nespoléhal pouze na materiály obsažené přímo v zakoupeném sešitě a už v nejranější fázi příprav ke stavbě jsem se vydal pro rozum a inspiraci na síť. Některé velmi kvalitní a platné odkazy jsem získal od odborníků (např.http://www.wwi-models.org/Images/Miller/render/SE5a/) , jiné jsem z hlubin virtuálního prostoru vydoloval sám (třeba již jednou zmiňované stránky http://www.wingnutwings.com/) . Po shlédnutí mnoha a mnoha historických i současných fotografií, výkresů, pérovek, kreseb a videí jsem dospěl k několika zajímavým poznatkům:
1. Žádné, ani to nejpodrobnější vyobrazení neukazuje vše, co byste potřebovali vidět.
2. Každý výkres či nákres se alespoň v několika detailech liší od ostatních výkresů a nákresů téhož stroje.
3. Existují detaily (obvykle ty, na jejichž přesném ztvárnění vám nejvíc záleží), které na žádném nákresu ani fotografii nenajdete.
4. (a to platí pro všechny letouny z Velké války) fotografiemi strojů předváděných na různých aishow a leteckých dnech se nemá cenu zatěžovat, jde bez výjimky o více či méně věrné repliky.
Pokud chcete opravdové a nezpochybnitelné detaily skutečného stroje, podle nichž by se dal postavit historicky věrný model, pak nezbývá než se spolehnout na walkaroundy vzniklé v některém z proslulých světovým muzeí – nicméně i tak platí zásady popsané v bodech 1 – 3. I když, ono s tou historickou věrností je to u takto pojatého modelu silně na pováženou. Faktem je, že úplně odstrojený, doslova „nahatý“, ale přesto kompletní stroj by bylo možno zahlédnout právě jen v nějakém tom muzeu, za války maximálně snad v školicím středisku. V praxi byly jednotlivé podsestavy – křídla, trup, ocasní plochy potahovány samostatně a teprve jako hotové konstrukční celky pospojovány k sobě. Tím, že by někdo seskládal holou kostru celého letadla, by v roce 1917 nic nezískal. Podobné je to i s některými konstrukčními detaily, které se montovali až na kompletní drak (např. kování nebo drátěné výztuže mezi křídly), bez kterých by ale výsledek nevypadal dostatečně „chmelnicovitě“. A pak je tu samozřejmě výzbroj, která přišla na řadu až úplně nakonec. Podtrženo – sečteno. Je evidentní, že to, co se chystám postavit, nemůže být v žádném případě posuzováno jako dokonalý model reálného objektu, nýbrž pouze jako „trojrozměrné ztvárnění“ hypotetické představy o konstrukčním řešení historického stroje. Prosím případné kritiky mého konání, aby to měli na zřeteli !
Chmelnice anglická a úplně nahatá!
Royal Aircraft Factory – Scout Experimental 5a jak zní plný název, je bezesporu jedním z emblematických typů první světové neboli, jak se v anglosaském prostředí říká, Velké války. Přitom v okamžiku jeho prvního bojového nasazení, začátkem roku 1917, to na extra dlouhou kariéru nevypadalo. Letoun byl pomalý a neobratný a uvažovalo se o jeho brzkém stažení od frontových k výcvikovým jednotkám. Pak ale došlo k nahrazení původního motoru Hispano Suissa 8a výkonnější pohonnou jednotkou Hispano-suissa 8b (nebo jejími licenčními verzemi) s jejímž příchodem se teprve z letounu stal skutečně plnohodnotný rychlý a obratný stíhač, který se mohl klidně postavit německým Fokkerům a Albatrosům. Byl vyráběn v ohromných počtech a do konce války se stal jedním z hlavních Britských typů a piloti Královských leteckých sborů na něm dosáhli mnoha vzdušných vítězství. Pro mě osobně pak má ještě navíc kouzlo s nádechem nostalgie – pokud si pamatuju, bylo to vůbec první letadlo, o jehož modelové ztvárnění jsem se coby zhruba desetiletý pokusil, tehdy ještě nikoli z papíru ale za pomocí plastikové stavebnice SMĚR.
Sešit vydavatelství ORLIK skrývá hned několik překvapení. To první číhající přímo na obálce se týká měřítka modelu. Jedná se totiž o pětadvacetinu, takže pokud, tak jako já, tento údaj přehlédnete, klidně se vám stane, že si pořídíte kousek sice atraktivní, kterým však svou sbírku klasických třiatřicítek rozhodně neobohatíte Vysvětlení zvoleného poměru zmenšení může poskytnout anonce v rohu úvodní strany: „Seria: historia lotnictwa“. Co je tím míněno, seznáme záhy po otevření sešitu. Ten totiž obsahuje nejen čtyři strany součástí pro stavbu klasického modelu, ale i to co by nám mělo umožnit stvořit doslova „muzejní exponát" tedy dva dvojlisty obsahující díly kompletní dřevěné kostry letounu. Pak tu máme ještě čtyři stránky návodných kreseb a vrchol všeho – „megaposter“ neboli dvojlist s černobílou (!) reprodukcí obrázku z titulní stránky (poněkud vybledlý a nevýrazný a vůbec – marně přemýšlím kdo a kam by si něco takového pověsil… )
Naskýtá se nám tedy jedinečná možnost postavit letoun v provedení, které je v modelářském světě známo pod označením strip down, čili volně česky „bez potahu“. Pamětníci si možná vzpomenou, že model této koncepce nám byl poprvé představen někdy v první polovině osmdesátých let na stránkách ABC v reportáži z norimberského veletrhu jako novinka firmy Hasegawa. Tuším, že se dokonce jednalo o identický typ, provedený pochopitelně v plastiku v měřítku 1:8, takže skutečně spíš muzejní exponát než domácí mazlíček! O nějakých deset let později se myšlenky chopila tuzemská firma Eduard a vrhla na trh sérii „vysvlečených“ prvoválečných letounů ve čtvrtce (1:48), aby na jejich filigránské konstrukci demonstrovala do té doby nevídané a nedosažitelné možnosti, které přinášela nová technologie – fotoleptání z mosazného plechu. Ať tak či tak, doposud jsem neslyšel, že by se v našich končinách někdo pokusil něco podobného vytvořit z papíru. A protože příležitostí slípnout něco originálního, či ještě lépe dosud nevídaného není ani v naše oboru nikdy dost, řekl jsem si: a proč vlastně ne?
Už jen letmý pohled na archy s „dřevěnými“ díly odhaluje krutou pravdu – tohle bude běh na dlouhou trať! Nutno uznat, že autor nám situaci nikterak neulehčuje. Písemný návod chybí úplně, v grafické podobě je tu (zdá se) vše, ovšem o nějaké přehlednosti či dokonce intuitivnosti stavby si můžeme nechat jen zdát! Bohužel i zde narazíme na některé typické prvky „polské školy“ – chybné očíslování některých dílů, stejné číselné označení různých podsestav, možnost postavit jednotlivé celky v různém stupni náročnosti, ovšem bez jakéhokoli upozornění co k čemu vlastně použít, nutnost upravovat rozměry součástí „na místě“… Zkrátka a dobře: model dla zaawansowanych (pro ty kdo neovládají polský jazyk: model pro pokročilé a já za sebe dodávám velmi ).
Ale dost nářků, patlejmež! Popravdě řečeno, nebyl jsem si tak docela jistý, jednak svou schopností, dát tohle všechno vůbec dohromady a také schopností použitého materiálu, udržet alespoň základní tuhost a celistvost jednotlivých konstrukčních celků. Proto jsem se rozhodl začít asi nejnáročnější sestavou, tvarově i pevnostně, tedy nosnými plochami. Pokud by se ukázalo, že papír namáhání neunese a křehká soustava nosníků a žeber se bortí či samovolně ohýbá, musel bych sáhnout k alternativnímu řešení, tedy příslušnou část zpracovat klasicky (tzn. „jako s potahem“) a „průhledné“ udělat jen některé vybrané partie, přinejmenším alespoň zástavbu motoru a trup v okolí pilotního prostoru – takže bych se mohl konečně vyřádit na všech těch detailech a blbůstkách, které zůstávají normálně neviditelné! Tak uvidíme… Každopádně na konci snažení by mělo vzniknout něco takového (foceno ve Kbelích):
Nejnáročnější součásti každého křídla jsou tyto tvarově složité podélné nosníky – vyřezávání zaoblených otvorů je opravdu chuťovka!
Do nich by měla být pomocí zámků „zacvaknuta“ jednotlivá žebra, ale protože je evidentní, že síla několikrát podlepeného papíru by tu nedělala dobrotu, raději jsem žebra rozdělil na jednotlivé segmenty a ty lepil zvlášť. Apropo – má cenu zdůrazňovat, že vyřezávání a následné retušování nekonečného množství žeber je taky neuvěřitelný opruz?
Následuje sekládání dohromady...
...náběžná hrana (opět s nespočtem výztuh)
a samozřejmě křidélko
Ještě přidáme nějaká ta jinak skrytá výztužná lanka a kladky pro vedení ovládání řídících ploch a křídlo je hotové. Je to sice poněkud kostrbaté, ale v rámci zvolené technologie (a mých dovedností) poměrně uspokojující . A hlavně je to i dostatečně pevné, minimálně dost na to, aby to jakožto vitrínový model po nějaký čas udrželo požadovaný tvar.
Takže fajn, přidáme další tři poloviny křídla (horní a dolní se mírně liší způsobem ukotvení a polohou žeber). U středního dílu horního křídla nám práci trochu ulehčí náběžná hrana tvořená rezervní nádrží – mimochodem, autor na ni nejspíš trochu pozapomněl, takže jsem ji musel vyrobit „od nuly“ dle dostupných podkladů … A když jsme v tom, tak rovnou i obě poloviny VOP, jejichž konstrukce je v podstatě kopií sestavy hlavních křídel, až na to, že je zase o něco menší a titěrnější…
Takže po zhruba dvou měsících práce jsem měl na stole toto:
Než se přesuneme k trupu, malá odbočka. Samozřejmě jsem se nespoléhal pouze na materiály obsažené přímo v zakoupeném sešitě a už v nejranější fázi příprav ke stavbě jsem se vydal pro rozum a inspiraci na síť. Některé velmi kvalitní a platné odkazy jsem získal od odborníků (např.http://www.wwi-models.org/Images/Miller/render/SE5a/) , jiné jsem z hlubin virtuálního prostoru vydoloval sám (třeba již jednou zmiňované stránky http://www.wingnutwings.com/) . Po shlédnutí mnoha a mnoha historických i současných fotografií, výkresů, pérovek, kreseb a videí jsem dospěl k několika zajímavým poznatkům:
1. Žádné, ani to nejpodrobnější vyobrazení neukazuje vše, co byste potřebovali vidět.
2. Každý výkres či nákres se alespoň v několika detailech liší od ostatních výkresů a nákresů téhož stroje.
3. Existují detaily (obvykle ty, na jejichž přesném ztvárnění vám nejvíc záleží), které na žádném nákresu ani fotografii nenajdete.
4. (a to platí pro všechny letouny z Velké války) fotografiemi strojů předváděných na různých aishow a leteckých dnech se nemá cenu zatěžovat, jde bez výjimky o více či méně věrné repliky.
Pokud chcete opravdové a nezpochybnitelné detaily skutečného stroje, podle nichž by se dal postavit historicky věrný model, pak nezbývá než se spolehnout na walkaroundy vzniklé v některém z proslulých světovým muzeí – nicméně i tak platí zásady popsané v bodech 1 – 3. I když, ono s tou historickou věrností je to u takto pojatého modelu silně na pováženou. Faktem je, že úplně odstrojený, doslova „nahatý“, ale přesto kompletní stroj by bylo možno zahlédnout právě jen v nějakém tom muzeu, za války maximálně snad v školicím středisku. V praxi byly jednotlivé podsestavy – křídla, trup, ocasní plochy potahovány samostatně a teprve jako hotové konstrukční celky pospojovány k sobě. Tím, že by někdo seskládal holou kostru celého letadla, by v roce 1917 nic nezískal. Podobné je to i s některými konstrukčními detaily, které se montovali až na kompletní drak (např. kování nebo drátěné výztuže mezi křídly), bez kterých by ale výsledek nevypadal dostatečně „chmelnicovitě“. A pak je tu samozřejmě výzbroj, která přišla na řadu až úplně nakonec. Podtrženo – sečteno. Je evidentní, že to, co se chystám postavit, nemůže být v žádném případě posuzováno jako dokonalý model reálného objektu, nýbrž pouze jako „trojrozměrné ztvárnění“ hypotetické představy o konstrukčním řešení historického stroje. Prosím případné kritiky mého konání, aby to měli na zřeteli !