Větrný mlýn Jalubí/J. Blaha/1:120/DOKONČENO
Napsal: sob 18.7.2015 10:53
Při boji na Letohrádku Hvězda bylo nutné (abych ho nerozšlapal) odreagovat se něčím jiným, menším. Hrozně mě lákala stavbička větrného mlýna v Jalubí, jednak proto, že šlo pro mě o dosud neznámého nového autora Jana Blahu, jednak proto, že model je nádherně naprojektovaný s úžasnými detaily na tak malé budově (co mě hned při prvním pohledu dostalo, je přesné barevné označení každého okna a příslušné špalety tak, aby kameny navazovaly na okolní zdivo. Do detailu je provedena i plastičnost vchodových dveří (třívrstevné s velice zvláštním způsobem konstrukce, kdy sice chvíli trvá, než člověk pochopí, ale pak se to skvěle umísťuje do stavby). Třešničkou na dortu je pak možnost pořízení laserových lopatek, s kterými to dostává ještě větší šťávu.
Počáteční fáze akce:
Protože jsem vůl, nepodíval jsem se na fórum, kde už model lepil dravec a všiml si jediné krpy v konstrukci - průměr vnitřních kruhových výztuží těla mlýnu je o dost menší, než průměr vlastní stavby, takže tyto dva díly - výztuž u stropu a u podlahy - nelze použít.
Nevím, zda jde o chybu autora, či o problém v tiskárně (protože tyto díly jsou vytištěny zvlášť na obálce modelu, nikoliv mezi díly vystřihovánky, mohlo tedy např. dojít k nežádoucímu zmenšení při zalamování textu návodu) . Pěkně jsem vyřezal všechny trojúhelníkové chlopně a pak notnou chvíli maturoval nad tím, co mám špatně, protože hned po pracném vystřižení kruhových výztuží mi i odhadem bylo jasné, že plášť, stejně jako kruhový výřez v dílech terénu jsou větší, než obvod výztuže. Nakonec, nemajíc kružítko ani vhodnou pokličku či vázu, jsem se radikálně rozhodl kašlat na zvětšení výztuže svépomocí a provést vlastní zlepšovák (i když to byla premiéra a mohlo to dopadnout blbě). Nakonec jsem ve výsledku rád, že jsem se tak rozhodl, bylo to pohodlné řešení.
Terén, protože je mírně ve spádu, se lepí na zeď mlýna v určité výšce, resp. tedy se základna mlýna nelepí klasicky na podložku s terénem. Proto jsem se rozhodl ostříhat všechny chlopně jak z terénu, tak z pláště mlýna a všechno poskládat na tupo. Aby to šlo líp, podlepil jsem všechny tyto díly tenčím kartonem (krabičky od rýže, čaje, kapesníků, vložek a podobných komodit:-)), ale jen v úzkém, asi cm pásu těsně u okrajů dílů, čímž jsem si vytvořil hranu, ale zároveň díly nebyly tuhé tak, aby se daly dobře formovat do kruhu. Takto jsem slepil dvě poloviny terénu a takto vzniklou hranou je přilepil na zkompletovaný plášť mlýna. Musím říct, že díky perfektně navrženému modelu to sedlo jako zadeček na hrníček, naštěstí. Střechu jsem pak také posadil na podobně zesílenou hranu pláště bez problémů.
Autor používá techniku, která se mi líbí u Mistra Čočkina, totiž speciální samostatnou chlopeň zespodu pro slepení dvou konců dílů k sobě, čímž nevzniká typická vystouplá hrana a dochází tak k minimalizaci nutného zla papírových modelů staveb (zvlášť u kulatých dílů, lodí rotund, kupolí střech, apod.) v podobě nerealistického spoje. Ten, speciálně v případě neomítnutého zdiva z lomového kamene, jako na tomto modelu, je hodně znát (což lze jen těžko obejít, spoj by se musel jedině složitě klikatit ve spárách mezi kameny, ale to už je trochu hardcore:-)), ale alespoň je přechod hladký. Dřevěná nástavba na střeše, ukrývající uchycení lopatek je asi, co do kompletace, nejnáročnější částí vysřihovánky, je potřeba přesné rýhování a ohýbání, protože se vsunuje jeden díl do druhého (takže, aby se tam vešel!).
Celkově je model velice přesný, což je úžasné zjištění, že existuje další autor, který navrhuje dokonalé modely. Trochu strach jsem měl z přilepení lopatek, zda to bude Herkulesem stačit, ale šlo to dobře, jen jednu lopatku jsem po dvou dnech dívání se na to, jak maličko letí šejdrem, odřezal a přilepil znova. Je potřeba dávat pozor na to, aby lopatky byly samozřejmě kolmé na hřídel a aby vždy dvě šly přesně rovnoběžně proti sobě. Lopatky jsem jen maličko přebarvil, aby dřevo vypadalo patřičně vyšisované od sluníčka, jako na originálech (původní barva moc smrdí "novotou" a "muzeální vitrínou").
Na závěr jsem to trochu pocukroval a posolil, no snad to nevypadá zle... Jediný, co mi úplně nevyšlo (asi daň z mého experimentu), je malá spára mezi oběma konci obvodu zvýšeného terénu. Musel jsem to zatmelit přítelem akrylovým a obarvit. Je to bohužel vidět, ale je to jen podložka-řez terénem. Zajímavý, jak autoři vystřihovánek používají takové zvláštní odstíny pro řezy terénem, které mi nějak nejdou nikdy namíchat, pěkná sviňárna!!:-)).
Počáteční fáze akce:
Protože jsem vůl, nepodíval jsem se na fórum, kde už model lepil dravec a všiml si jediné krpy v konstrukci - průměr vnitřních kruhových výztuží těla mlýnu je o dost menší, než průměr vlastní stavby, takže tyto dva díly - výztuž u stropu a u podlahy - nelze použít.
Nevím, zda jde o chybu autora, či o problém v tiskárně (protože tyto díly jsou vytištěny zvlášť na obálce modelu, nikoliv mezi díly vystřihovánky, mohlo tedy např. dojít k nežádoucímu zmenšení při zalamování textu návodu) . Pěkně jsem vyřezal všechny trojúhelníkové chlopně a pak notnou chvíli maturoval nad tím, co mám špatně, protože hned po pracném vystřižení kruhových výztuží mi i odhadem bylo jasné, že plášť, stejně jako kruhový výřez v dílech terénu jsou větší, než obvod výztuže. Nakonec, nemajíc kružítko ani vhodnou pokličku či vázu, jsem se radikálně rozhodl kašlat na zvětšení výztuže svépomocí a provést vlastní zlepšovák (i když to byla premiéra a mohlo to dopadnout blbě). Nakonec jsem ve výsledku rád, že jsem se tak rozhodl, bylo to pohodlné řešení.
Terén, protože je mírně ve spádu, se lepí na zeď mlýna v určité výšce, resp. tedy se základna mlýna nelepí klasicky na podložku s terénem. Proto jsem se rozhodl ostříhat všechny chlopně jak z terénu, tak z pláště mlýna a všechno poskládat na tupo. Aby to šlo líp, podlepil jsem všechny tyto díly tenčím kartonem (krabičky od rýže, čaje, kapesníků, vložek a podobných komodit:-)), ale jen v úzkém, asi cm pásu těsně u okrajů dílů, čímž jsem si vytvořil hranu, ale zároveň díly nebyly tuhé tak, aby se daly dobře formovat do kruhu. Takto jsem slepil dvě poloviny terénu a takto vzniklou hranou je přilepil na zkompletovaný plášť mlýna. Musím říct, že díky perfektně navrženému modelu to sedlo jako zadeček na hrníček, naštěstí. Střechu jsem pak také posadil na podobně zesílenou hranu pláště bez problémů.
Autor používá techniku, která se mi líbí u Mistra Čočkina, totiž speciální samostatnou chlopeň zespodu pro slepení dvou konců dílů k sobě, čímž nevzniká typická vystouplá hrana a dochází tak k minimalizaci nutného zla papírových modelů staveb (zvlášť u kulatých dílů, lodí rotund, kupolí střech, apod.) v podobě nerealistického spoje. Ten, speciálně v případě neomítnutého zdiva z lomového kamene, jako na tomto modelu, je hodně znát (což lze jen těžko obejít, spoj by se musel jedině složitě klikatit ve spárách mezi kameny, ale to už je trochu hardcore:-)), ale alespoň je přechod hladký. Dřevěná nástavba na střeše, ukrývající uchycení lopatek je asi, co do kompletace, nejnáročnější částí vysřihovánky, je potřeba přesné rýhování a ohýbání, protože se vsunuje jeden díl do druhého (takže, aby se tam vešel!).
Celkově je model velice přesný, což je úžasné zjištění, že existuje další autor, který navrhuje dokonalé modely. Trochu strach jsem měl z přilepení lopatek, zda to bude Herkulesem stačit, ale šlo to dobře, jen jednu lopatku jsem po dvou dnech dívání se na to, jak maličko letí šejdrem, odřezal a přilepil znova. Je potřeba dávat pozor na to, aby lopatky byly samozřejmě kolmé na hřídel a aby vždy dvě šly přesně rovnoběžně proti sobě. Lopatky jsem jen maličko přebarvil, aby dřevo vypadalo patřičně vyšisované od sluníčka, jako na originálech (původní barva moc smrdí "novotou" a "muzeální vitrínou").
Na závěr jsem to trochu pocukroval a posolil, no snad to nevypadá zle... Jediný, co mi úplně nevyšlo (asi daň z mého experimentu), je malá spára mezi oběma konci obvodu zvýšeného terénu. Musel jsem to zatmelit přítelem akrylovým a obarvit. Je to bohužel vidět, ale je to jen podložka-řez terénem. Zajímavý, jak autoři vystřihovánek používají takové zvláštní odstíny pro řezy terénem, které mi nějak nejdou nikdy namíchat, pěkná sviňárna!!:-)).