pustil jsem se do stavby modelu bitevníku Il-2 m3 od polského vydavatele Answer. Je to můj první polský model a moje první zkušenost s lepením "na tupo". Než přejdu k vlastní stavbě modelu, něco málo z historie tohoto výjimečného letounu:
Il-2 Šturmovik
Vývoj tohoto letounu započal v druhé polovině třicátých let na základě požadavku velení sovětských vzdušných sil na bojový letoun určený k podpoře pozemních sil. Tým konstruktéra Sergeje Vladimoroviče Iljušina přišel s konceptem letounu TsKB-55, jehož první prototyp vzlétl v říjnu 1939. Druhý tým pod vedením Pavla Suchoje přišel s návrhem konkurenčního letounu SU-6, vítězem se však stal návrh Iljušina.
Sériová produkce letounu, kterému byl dán název Il-2 Šturmovik se rozběhla začátkem roku 1941, kdy byla válka s nacistickým Německem už na spadnutí. Původní Il-2 byl jednomístný. Přední část letounu od špice vrtule po zadní část kabiny pilota tvořila pancéřová skořepina o tloušťce 5 – 12 mm, což činilo bitevník značně odolným proti střelbě z menších ráží. Zbytek letounu byl celokovový. V průběhu války, po přemístění továren na výrobu letounů na východ SSSR, byla používána smíšená konstrukce s využitím dřeva a překližky, pancéřování přední části trupu však zůstalo zachováno. Původní koncept počítal s instalací čtyř kulometů ŠKAS ráže 7,62 mm v křídlech. Tento koncept byl však po provedení zkoušek změněn na dva kulomety 7,62 ŠKAS a dva kanóny ŠVAK ráže 20 mm.
K červnu 1941 bylo k jednotkám dodáno pouze 249 letounů. Piloti tak neměli do začátku války s nacistickým Německem příliš času se na Il-2 zaškolit, což spolu s nedostatečným krytím stíhacími letouny při bojových letech v počátku války a absencí zadního střelce vedlo ke značným ztrátám těchto letounů.
Potřeba zadního střelce byla velmi naléhavá, proto ještě před zavedením modernizovaného Il-2M3 do výroby bylo velké množství jednomístných Il-2 v polních podmínkách upraveno tak, aby mohly nést i střelce z velkorážního kulometu. Prototyp verze Il-2m3 začal být dodáván k bojovým jednotkám koncem roku 1942.
Zadní střelec obsluhoval kulomet UBT ráže 12,7 mm. U prvních dvoumístných verzí však kabina zadního střelce neměla takřka žádnou ochranu pancéřováním, což vedlo k cca 7 × vyšší úmrtnosti střelců v porovnání s piloty. Teprve v průběhu dalšího vývoje se střelcům dostalo improvizované ochrany.
Bitevník mohl nést jen lehké pumy, které kombinoval s raketami. Jednomístné verze nesly bomby FAB-250 či 8 raket (např. protipancéřové RBS-82 a 132 či tříštivotrhavé ROFS-132), letoun také mohl nést 4 rakety M-13 (známé Kaťuše), nebo ampule AŽ-2, které nad nepřátelskými jednotkami vytvářely dosti nepříjemný déšť ze síry a fosforu. Velmi úspěšné bylo nasazení malých kumulativních bomb PTAB. V kontejnerech bylo umístěno 192 těchto bombiček, které byly shazovány v nízkém průletu nad tanky, každá z nich přitom dokázala probít až 70mm pancíř. Od května roku 1943 byly některé šturmoviky vyzbrojeny dvěma protitankovými automatickými kanóny 11-P-37 ráže 37 mm, což spolu s nasazením bomb PTAB v bitvě u Kurska znamenalo pro Němce nepříjemné překvapení.
V průběhu války se zkušenosti osádek letounů zvyšovaly a výrazně stoupala i jejich bojová účinnost. Němci začali Il-2 přezdívat Schwarzer Tod (černá smrt).
Samostatné cíle byly napadány klesáním pod úhlem 30°z výšky 500-700m, naproti tomu útoky proti kolonám či uskupením pěchoty se prováděly v přízemním letu 100-200m pod velmi mírným úhlem, při prvním ataku byly proti cílům odpáleny rakety, při druhém se odhazovaly pumy.
Během války bylo vyrobeno 34 943 letounů Il-2, Roku 1943 byl téměř každý třetí letoun vyrobený v SSSR právě Šturmovik. Stroje sloužily v 356 bitevních plucích, z toho bylo 140 znovu zformováno, většina dvakrát ale některé i pětkrát! Ztráty osádek činily 27 600.
Stavba modelu
Typ letounu: Il-2 m3
Bojové nasazení: 566th ShAP, Leningradský front, 1944.
Pilot: V.I Mykhlik
Nápis na rudé šipce zní „Za Leningrad“. Nápis za pěticípou hvězdou zní „Pomsta za Christěnka“.
Stavba:
Abych se přiznal je to moje první zkušenost se stavbou polského modelu a obecně s lepením „na tupo“. Návod na stavbu modelu není příliš podrobný, stejně jako návodové kresby. Je tedy nutno, jak píše i autor modelu v předmluvě návodu „3 razy przymierz i raz proklej“…
No, podle mých zkušeností bych doporučoval przymierzat minimálně pětkrát než něco přilepíte. Nestane se vám pak to co mě, že po vlepení kokpitu do trupu mi panel za pilotem vyčuhoval cca o 3 mm více než měl a nenarazil bych pak na něj kabinu. Musela tedy přijít na řadu dost náročná operace, kdy jsem panel pomocí skalpelu uřízl, zbrousil na odpovídající velikost a teď doufám, že po jeho opětovném nalepení a retuši nebude přechod moc vidět.
Model je možné postavit v několika variantách výzbroje i celkové složitosti. Vzhledem k mým malým zkušenostem s polskými modely jsem ustoupil od tvorby otevřených přistávacích klapek v křídlech a spokojil se pouze se samostatnými křidélky.
Model hodlám udělat ve verzi s výzbrojí 2 × 37 mm kanony pod křídly a 2 × FAB 250. Nedělám tedy otevřené pumovnice. Pro tuto variantu jsem se rozhodl také z důvodu nepříliš přesně navrženého žebrování křídel. Pokud bych se držel přesně návodových schémat a jednotlivé žebra a výztuhy v křídlech k sobě přilepil podle ní…nejspíš bych dostal křídlo Boeingu 747 a ne Il-2. Žebra tedy nejsou přesně tam, kde autor modelu zamýšlel a vnitřní části pumovnic bych mezi ně nejspíš nezapasoval.
Teď mě čeká nalepení křídel do trupu. Trochu problém je díl přechodu křídlo-trup. Na přechodu je část šipky „Za Leningrad“, která musí přesně sednout na šipku na trupu. Tak mi držte palce, ať to vyjde a model neletí střemhlav do koše
... 
