Autor: Richard Vyškovský
Vydavatel: ABC č. 18 / roč. 23 (vyšlo 21. 5. 1979), reedice Déčka č. 5 (květen 1988)
Měřítko: 1:39 (neuvedeno), délka modelu: 185 mm
Autorský kód modelu: VY-1.13
Rozsah: 2,3 str. A4 + plachta v náčrtku
Počet dílů: 49 číslovaných / 110 fyzických
Pan architekt slaví 85, i vytahuji na jeho počest modýlek přesně o půlstoletí mladší, který se už málo vídává.
Váhal jsem, zda matlati z prvního ábíčkovského vydání, anebo z Déček 5. Ani jeden tisk není ideální. ABC má sytější barvy, Déčka zase nemají slité jemné kontury ... nakonec volba padla, rozškubu originál z ABC. Čili opět menší bitva s letitým, chlupatějším papírem:
Radek V. model hezky slepil, využiji toho a sem-tam se ho zeptám, jak s některými prvky bojoval - půjčím si s dovolením dva jeho snímky:
Tento Kamaz neměl uvedené měřítko. Vyšel ještě před startem klasické řady stavební techniky 1:32 a on k ní moc nepasuje - je menší, dle nákresů mi vychází 1:39. To je škoda, i proto možná nebyl tento model tak oblíben (
). Možná by obstál v nějakém seskupení techniky v perspektivě, tedy vzadu.Jdeme na to - začíná se podvozkovou konstrukcí a naznačeným motorem. Jak vidno, na rubu vyžužlávanky je střih na gramofon z papíru, systém LoFi Stable Hand Manual Rotation Turntable Mono Dynamic MiniBass Sound, jehož likvidace mne, coby fandu LP-SP-EP-fošen, dostatečně zdrtila:
Modely značky RV jsou pohledné, ale nikoli bezchybné. Na podvozku je první past - ano, Radku? - díl 29, skříňka, tj. ten modrý kvádřík napříč za motorem - má špatně naznačený prořez, na opačné straně. Nějak mi to náhodou včas došlo a povedlo se mi ten díl totálně nerozpárat:
Ale to bylo jen zahřívací kolo. Na řadě je kabina a u ní černé blatníky. Vnější oblouk blatníků je kratší o 4,5 mm. Už-už jsem si říkal, že naopak, že jsou delší boky a chtěl jsem je ufiknout, ale pak mi za vteřinu dvanáct docvaklo (nůžky v ruce), že boky nesmím stříhat, naopak, je třeba prodloužit oblouk:
No, musím přiznat, že v den Mistrových narozenin jsem na něj vzpomínal s lehkými kletbami, což se mně, mírumilovnému člověku, stává maximálně jednou za 25 let
. Jeden blatník jsem nastavoval ve stavu, kdy už byl přilepen na kabinu - fajna robota! - druhý jsem nastavil ještě před přilepením.Pan architekt udržuje nebohého patlala (tj. momentálně mne) ve střehu i při čtení návodu - je zde opakovaně chyba v přehození slov "levý" a "pravý" u blatníků a stupaček. Najde se i chybka v čísle dílu (v textu) a také drtivé sdělení, že reflektory slepíme "z dílů 49 (vždy jeden pojednaný a dva pojednané)." Nad touto poezií jsem se musel zamyslet. Došlo mi, že tam chybí předpona ne- a jde o jeden díl vybarvený (vnější) a dva nevybarvené (podlepovací). Šotek pěkně řádil u étoj savjétskoj mašíny.
Kabina samotná "sedí" celkem dobře a přesně - jistěže má tendenci změnit tvar do proporcí neelegantních => vypodlepena kousky pevnějšího papyru. Blatníky nemají řešen rub => začernil jsem je. Přebarvil jsem vodovkou i vnější oblouky blatníků, jelikož jejich čerň nebyla zdaleka dokonalá - flekatá a místy dofialova. Tenkou šedou linku na blatnících (patrně náznak prolisu) jsem provedl ručně štětcem, jelikož v tisku se slévala:
Radku, vidím, že sloupek komínku máš na svém Kamazu celý černý - čím to? Vystřihovánkový díl jsi zpras... éé - chci říci nevyužil?
A dosavadní sestava nasucho:
Vzpomínám si, že jsem ho celý kompletně podlepoval čvrtkou a kupodivu to šlo slepit.. Na ostatní drobnosti, jako jsou kratší blatníky, nebo modrý kvádřík si už bohužel nevzpomínám. Vím jen, že mě tam štvaly celkem 3 věci. Tak až na tu třetí narazíš, nebuď na mě moc naštvanej, že jsem si nevzpomněl, co to bylo, aby ses toho zavčasu vyvaroval... 
Jarda (Zrzek) - díky za optání, děvčata jsou na dovolené, nějaká ruská řvoucí mašina je moc netankuje 
