Něco málo z historie:
8. srpna 1934, US Army Air Corps (USAAC) vyhlásilo soutěž na výrobu nového těžkého bombardéru, který by nahradil zastarávající typ Martin B-10. Mezi rozhodující požadavky patřil zejména dostup s plnou zátěží bomb do výše 10 000 stop (3 km) a výdrž alespoň 4 hodiny letu rychlostí 200 mil/h 320 km/h) rovněž plně zatížen bombami. Letectvo také chtělo, ale nežádalo to přímo v podkladech, dolet asi 2 000 mil (3 200 km) a maximální rychlost do 250 mil/h 400 km/h). Americké letectvo se v té době pokoušelo podobnými stroji posílit své základny na Havajských ostrovech, v Panamě a na Aljašce. Definitivní rozhodnutí o výběru mělo padnout na Wright Field v Daytonu ve státě Ohio. Do soutěže se kromě Boeingu přihlásili i stroje, i firmy Douglas a Martin, šlo o typy Douglas DB-1 a Martin Model 146.
Prototyp Boeingu B-17, byl označen jako Model 299 a firma ho postavila na vlastní náklady. Na jeho vytvoření se podílel konstrukční tým vedeným E. Gifford Emerym a Edwardem Curtisem Wellsem. Nový typ v sobě skombinoval vlastnosti experimentálního bombardovacího stroje Boeing XB-15 a dopravního Boeing 247. B-17 mohl nést 2 200 kg umístěných v pumovnici za kabinou. Jeho obranu tvořilo původně 5 0.30 "(7,7 mm) kulometů. Poháněly ho hvězdicové motory Pratt & Whitney R-1690, každý o výkonu 750 ks (600 kW) s optimálním výkonem v 7 000 stopách (2 100 m). První let prototypu se uskutečnil 28. červenec a 1935. 20. srpen a prototyp přeletěl ze svého domovského letiště v Seattlu na Wright Field za 9 hodin a 3 minuty, s průměrnou rychlostí 378 km/h, což bylo podstatně více než jeho konkurenti. Armáda byla výkony nového stroje natolik nadšená, že objednala 65 strojů ještě před ukončením soutěže. Jejich názor se však rychle změnil po havárii stroje 30. října, při níž zahynuli dva zkušeben piloti. Letectvo následně svou předešlou objednávku zrušilo a požádalo o výrobu 133 strojů Douglas B-18 Bolo.
17. leden a 1936 však letectvo přece jen požádalo o zkušební sérii 13 strojů YB-17, na kterých byly kromě mnoha podstatných změn v konstrukci instalované i výkonnější motory Wright R-1820-39 Cyclone. Těchto 13 strojů bylo postupně zavedených do zkušebního provozu. 12 z nich v Langley Field ve Virginii a jeden na Wright Field.
14. vyrobený YB-17 (výrobního čísla 37-369), který byl původně postaven pro pozemní testy pevnosti draku, byl později upraven a byly do něj instalovány turbokompresory. První let tohoto upraveného stroje se uskutečnil, kvůli problémům s jejich instalací, až 29. dubna 1938. Modifikace na tomto prototypu stály firmu Boeing 100 000 dolarů a pokračovaly až do roku 1939, kdy byly s konečnou platností ukončeny. Upravený stroj měl větší dostup a dolet. Stroj byl předán armádě 31. leden a 1939 a byl označen jako B-17A. Byla to první operačně nasazená varianta stroje B-17.
Během následující války bylo vytvořeno několik další variant po verzi G.
Po vstupu USA do války byly B-17 nasazené primárně pro denní nálety nad okupovanou Evropu, jejich hlavním cílem se staly německé průmyslové oblasti a města. Tyto nálety měla zajišťovat americká 8. letecká armáda v Spojeném království a 15. letecká armáda v Itálii. Jejich činnost se doplňovala s akciemi britského Bomber Command, které operovalo svými těžkými bombardéry zejména v noci. Stroje B-17 se zúčastnili operace Pointblank, která měla zajistit leteckou nadvládu Spojenců na nebi západní Evropy, a připravit půdu pro operaci Overlord. B-17 však byly nasazeny v menší míře i v Pacifiku.
Tato letadla přistála v roce 1944, během SNP i na slovenském letišti Tri Duby s americkou vojenskou misí a nákladem zbraní. O těchto událostech a historii mluví také dokumentární film Muži z B-17 z roku 1991.
Podle předválečné koncepce amerického letectva byl B-17 strategickou zbraní; se svým velkým dostupem a doletem, schopný způsobit velké škody hluboko v nepřátelském týlu a navíc vysokou mírou pasivní ochrany. Mezi největší kvality stroje, které si pochvalovali zejména jejich posádky, patřila jeho výdrž a konstrukční pevnost, která umožňovala snést velké bojové poškození, nouzové přistání "na břiše", či schopnost letu pouze s jedním funkčním motorem. To způsobilo, že přesto, že byl stroj srovnatelný s bombardérům B-24 Liberator, letci 8. letecké armády obecně více oblíbili B-17.
Technické údaje:
B-17F Flying FortressPosádka: 10
Dělka: 22.,78 m
Rozpětí: 31,93 m
Výška: 5,82 m
Nosná plocha: 131,92 m²
Hmotnost (prázdný): 16 206 kg
Hmotnosť (vzletová): 25 628 kg
Pohonná jednotka: 4x hvězdicový motor Wright R-1820-97 „Cyclone“, každý o výkonu 895 kW
Maximální rychlost: 523 km/h (ve výšce 7 620 m)
Cestovní rychlost: 360 km/h (ve výšce 4 570 m)
Dostup: 11 430 m
Dolet: maximální dolet 7 113 km s přídavnými nádržemi; běžný dolet 2 575 km s nákladem 2 722 kg pum
Výzbroj
13x pohyblivý kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm
7 983 kg pum v trupové pumovnici (kapacita 4 355 kg – zpravidla šest 726 kg pum, nebo osm 454 kg pum, nebo šestnáct 227 kg pum) a dvě 1 814 kg pumy na vnějších závěsech
:arrow:B-17G Flying Fortress
Posádka: 10
Délka: 22,78 m nebo 22,66 m s věží „Cheyenne“
Rozpětí: 31,93 m
Výška: 5,82 m
Nosná plocha: 131,92 m²
Hmotnost (prázdný): 20 212 kg
Hmotnost (vzletová): 32 659 kg
Pohonná jednotka: 4x hvězdicový motor Wright R-1820-97 „Cyclone“, každý o výkonu 895 kW
Maximální rychlost: 486 km/h (ve výšce 7 620 m)
Cestovní rychlost: 462 km/h (ve výšce 7 620 m)
Dostup: 10 850 m
Dolet: maximální dolet 5 472 km; běžný dolet 2 897 km se standardní zásobou paliva a nákladem 1 814 pum
Výzbroj
13x pohyblivý kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm
7 983 kg pum v trupové pumovnici (kapacita 4 355 kg – zpravidla šest 726 kg pum, nebo osm 454 kg pum, nebo šestnáct 227 kg pum) a dvě 1 814 kg pumy na vnějších závěsech
Model se nachází na internetu a je volně ke ztažení zde: http://www.fiddlersgreen.net/" onclick="window.open(this.href);return false;
Po stáhnutí a rozbalení zipu jsem zjistil, že se zde nachází více variant kamufláže, takže si můžete vybrat
. Měřítko netuším, nikde není uvedeno, ale model je dost velký, a to mě stačí (měřítko zkusím určit po slepení modelu) Zatím dám jenom náhled na šmikajdu, tiskl jsem si ho v nedalekém copy centru na 200-ku. Model je na 12 stranách + návodná kresba. Případně některé části modelu podlepím no uvidíme. Ještě jsem chtěl napsat, že plánuju vnitřní žebra, aby se mi to nepomačkalo.
Těď jdu lepit.. stašně se na něj těším je to v podstatě jediné letadlo, které se mi zalíbilo
.
