Už dlouho, asi rok a půl? jsem nestříhl do žadné pořádné lodičky - nepočítaje pokusný Graf Spee v 1/430. Minulý rok v Neratovicích jsem si zakoupil Romu od GPM, jenže jsem zjistil, že ve skutečnosti se to předloze moc nepodobá, takže jestli na ni přijde řada, tak v komplet překopaném a přebarveném stavu. Toť důvod zkušebního Grafa, jelikož s přebarvováním moc zkušeností nemám. Tak jak tak, chtěl jsem něco, co by se dalo postavit i bez přebarvení a v takové kvalitě, se kterou mohu zavítat i na vyšší soutěže ( a natřít to Bakuldovi ) . No, a tak v Rychnově padla volba právě na tuto lodičku. Stavba nebude probíhat nějak extra svižně, spíše hlemýždím tempem. O to víc bych si s ní chtěl vyhrát. Zatím mám jen samotnou šmikajdu s laserama, ale časem přibudou i lepty od Kartonmodels.
No a jelikož jsou dějiny okolo Scharhorsta více něž zajímavé, rozhodl jsem se, že budu své příspěvky obohacovat o takový čtenářský seriál o osudu právě této lodi. Čerpat budu z knížky Moře v plamenech od spisovatele Miloše Hubáčka, která popisuje osud 4 hlavních německých lodí ( Admiral Graf Spee, Bismarck , Scharnhorst a Tirpitz ). Věřím, že se vám tento příběh bude líbit a trochu vám obohatí znalosti námořní historie.
Nejdříve však náhled na samotnou šmikajdu
A nyní slibovaný příběh ...
Potopení Scharnhorsta část 1. píše:Bylo 25. prosince 1943. Za sedmdesátou rovnoběžkou vysoko za polárním kruhem ležel na umrzlém sněhu zasněženého srázu nad norským fjordem Atlen nehybný muž. Už po řadu hodin nespouštěl zrak z hladiny zálivu hluboko pod sebou. Zimní slunce, které se v tomto ročním období nevyšplhalo ani nad obzor, stačilo sotva v odpoledních hodinách pokrýt krajinu šerým přísvitem. Nyní se obrysy rozeklaného norského pobřeží opět nořily do tmy. Muž byl zachumlán v zimním oděvu s kapucí staženou až k obočí. Půl metru dále stály o sněhovou závěj opřeny lyže, jakých používali všichni místní obyvatelé tohoto divoce krásného kraje.Muž pozorně sledoval dvě siluety na hladině fjordu. Jednou z nich byla bitevní loď Tirpitz, druhou nacistický bitevní křížník Scharhnhorst.
Studený vítr sílil a mužovi oči upřené na vodní hladinu sevřenou strmými srázy břehu byly unavené. Muž se spoléhal jen na svůj zrak, neboť dalekohled při náhodném setkání s německou hlídkou by znamenal nevyhnutelný rozsudek smrti.
Několik minut po devatenácté hodině rozbolavělé oči zpozorněly. Na hladině fjordu se objevila světlá brázda a pomalu se sunula k ústí zálivu. Na tuto chvíli čekal muž , pracovník norského hnutí odporu, na srázu nad Altenfjordem dlouhé hodiny v nepohodě polární noci. Skučící vítr všechno přehlušoval. Muž nemohl slyšet ozvěnu strojů bitevního křižníku, který se pomalu dával do pohybu. Věděl však že bílou stopu zviřují jeho mohutné roztáčející se šrouby. Pracně překonal ztuhlost prochladlého těla, vstal, připjal lyže a za pár okamžiků sjížděl do údolí. Za půl hodiny nato tajná vysílačka odbojové organizace vysílala do éteru stručnou šifrovanou zprávu: "Scharnhorst vyplul." Zpráva byla přijata o několik set kilometrů dále v Londýně. Již dlouho tam na ni čekali.
Od té chvíle se začal odvíjet řetěz dramatických událostí, které ve čtyřiadvaceti hodinách skončily potopením jediné akceschopné lodi nacistického válečného námořnictva.
(Pokračování příště...)