Papírové modelářství

Potopení Scharnhorsta část 1. píše:Bylo 25. prosince 1943. Za sedmdesátou rovnoběžkou vysoko za polárním kruhem ležel na umrzlém sněhu zasněženého srázu nad norským fjordem Atlen nehybný muž. Už po řadu hodin nespouštěl zrak z hladiny zálivu hluboko pod sebou. Zimní slunce, které se v tomto ročním období nevyšplhalo ani nad obzor, stačilo sotva v odpoledních hodinách pokrýt krajinu šerým přísvitem. Nyní se obrysy rozeklaného norského pobřeží opět nořily do tmy. Muž byl zachumlán v zimním oděvu s kapucí staženou až k obočí. Půl metru dále stály o sněhovou závěj opřeny lyže, jakých používali všichni místní obyvatelé tohoto divoce krásného kraje.Muž pozorně sledoval dvě siluety na hladině fjordu. Jednou z nich byla bitevní loď Tirpitz, druhou nacistický bitevní křížník Scharhnhorst.
Studený vítr sílil a mužovi oči upřené na vodní hladinu sevřenou strmými srázy břehu byly unavené. Muž se spoléhal jen na svůj zrak, neboť dalekohled při náhodném setkání s německou hlídkou by znamenal nevyhnutelný rozsudek smrti.
Několik minut po devatenácté hodině rozbolavělé oči zpozorněly. Na hladině fjordu se objevila světlá brázda a pomalu se sunula k ústí zálivu. Na tuto chvíli čekal muž , pracovník norského hnutí odporu, na srázu nad Altenfjordem dlouhé hodiny v nepohodě polární noci. Skučící vítr všechno přehlušoval. Muž nemohl slyšet ozvěnu strojů bitevního křižníku, který se pomalu dával do pohybu. Věděl však že bílou stopu zviřují jeho mohutné roztáčející se šrouby. Pracně překonal ztuhlost prochladlého těla, vstal, připjal lyže a za pár okamžiků sjížděl do údolí. Za půl hodiny nato tajná vysílačka odbojové organizace vysílala do éteru stručnou šifrovanou zprávu: "Scharnhorst vyplul." Zpráva byla přijata o několik set kilometrů dále v Londýně. Již dlouho tam na ni čekali.
Od té chvíle se začal odvíjet řetěz dramatických událostí, které ve čtyřiadvaceti hodinách skončily potopením jediné akceschopné lodi nacistického válečného námořnictva.
(Pokračování příště...)

Potopení Scharnhorsta část 2. píše:Bitevní křižník Scharnhorst byl dítětem německo-britské námořní smlouvy z roku 1935, která dala nacistické říši právo změnit se na moderní námořní velmoc. Ihned po uzavření smlouvy Němci rozjeli na plné obrátky výstavbu válečného loďstva. Dvě velké lodi Scharnhorst a Gneisenau byly mezi prvními. Podle zkušeností jiných zemí, zejména Francie, došli němečtí inženýři k závěru, že nejvýhodnější bude stavět silně pancířované válečné lodi schopné velkých rychlostí a s výzbrojí, která jim bude poskytovat mohutnou palebnou kapacitu. Silné páncéřování vyžadovalo, aby lodi měly výtlak kolem 30 000 tun. Podle mezinárodních dohod taková plavidla patřila do třídy bitevních lodí, jejich rychlost je však řadila do kategorie křižníků, takže Scharnhorst a Gneisenau byly nakonec označeny jako bitevní křižníky.
Dne 3. října 1936 o poledních hodinách sklouzl první dokončený bitevní křižník po válcích ve wilhelmshavenských loděnicích a příď lodi se poprvé zabořila do vln. Za bombastické parády a za přítomnosti Hitlera, generála von Blomberga a admirála Ericha Readera byla loď pojmenována po pruském generálu Gerhardu Scharnhorstovi, vítězi nad Napoleonem. Akt pokřtění provedla vdova po veliteli křižníku stejného jména, potopeného za první světové války (1914), a láhev šampaňského se s třeskotem rozbila o bok kolosu. Když sláva skončila, vlajkami ověšená tribuna byla odstrojena, hosté odjeli, na vodě loděnice stála jedna z nejmodernějších válečných lodí té doby.
Scharnhorst měl výtlak 31 800 tun a turbíny o výkonu 160 000 koňských sil mu dávaly rychlost 32 uzlů. Boky měly třicet a půl centimetru silné pancéřování z kvalitní oceli, dělové věže byly kryty čtyřiatřiceti centimetrovým páncířem a hornní paluba jedenácticentimetrovým. Výzbroj tvořilo devět 280mm děl ve třech hlavních věžích, dvanáct děl ráže 150mm v šesti věžích, dál čtrnáct protiletadlových děl ráže 105mm a šestnáct protiletadlových kanonů ráže 37mm. Na lodi bylo umístěno i šest torpédometů a katapult pro letadla; loď nesla dva letouny.
Prvním velitelem byl jmenován Otto Ciliax; později ho vystřídali dva důstojníci a posledním velitem byl Julius Hintze.

(Příště se podíváme na jednu z prvních akcí této lodě a je se na co těšit )

štefíno píše:"Potopení Scharnhorsta část 2." Prvním velitelem byl jmenován Otto Giliax; později ho vystřídali dva důstojníci a posledním velitem byl Julius Hintze.

(Příště se podíváme na jednu z prvních akcí této lodě a je se na co těšit )

štefíno píše:a natřít to Bakuldovi

Potopení Scharnhorsta část 3. píše:Scharnhorst poprvé zasáhl do válečných událostí při nacistickém přepadení Norska a Dánska v roce 1940. Hitler stanovil datum útoku na Norsko na 9. dubna, a jak se toto datum blížilo, napětí na severu Evropy neustále rostlo. Británie, v té době již s Německem ve válečném stavu, protestovala u švédské a norské vlády proti dodávkám železné rudy, která šla ze švédských dolů přes Norsko do Německa. Němci v odpoveď vyslali do severních vod svaz složený z bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau spolu s těžkým křižníkem Admiral Hipper. Hned v počáteční fázi bylo tažení německé eskadry poznamenáno střetnutím s malou britskou lodí, jejiž statečný boj nezastínily ani pozdější souboje válečných obrů.
Angličané tehdy zaminovali část pobřežních vod, aby německým nákladním lodím uzavřely trasy, po kterých převážely náklady železné rudy z přístavu Narvik. Aby plavidla neutrálních a spřáteleých států byla před hrozícím nebezpečím varována, hlídkovaly v zaminoavné oblasti menší britské lodi. Jednou z nich byl torpédovec Glowworm. V době, kdy se na příkaz admirality celé britské loďstvo operující v těchto vodách stahovalo blíž k domácím základnám, se Glowworm nešťastnou náhodou zdržel. Jeden z členů posádky přepadl přes palubu a záchrané práce na rozbouřeném moři zabraly mnoho času, takže ostatní plavidla se zatím vzádlila.
Dne 8. dubna ráno se před britskou lodí nečekaně vynořily dva německé torpédoborce. Byly vlastně ve stejné situaci jako Glowworm, protože na rozbouřeném moři ztratily styk s hlavní částí německé eskadry, loděmi Scharnhorst, Gneisenau a Admiral Hipper. Velitel Glowwormu korvetní kapitán Gerard Roope bez váhání na nepřátelské lodě zaútočil. Jejich volání o pomoc zachytil Admiral Hipper, který v té době byl nedaleko přístavu Trondheim. Tak se stalo, že kolem osmé hodiny Glowworm - stále pronásledující své protivníky, z nichž jeden byl palbou Glowwormu značně poškozen - náhle stanul proti tyčící se mase německého težkého křižníku. Začal nerovný boj, kdy byl torpédoborec od počátku střetnutí byl drcen mohutnými děly, takže britskému velitely nezbylo, než aby vyslal naléhavé volání o pomoc. Anglický bitevní křižník Repulse spolu s křižníkem Penelope a čtyřmi torpédoborci dostaly příkaz obrátit se k jihu, odkud se volání Glowwormu ozývalo. Byla to marná snaha, protože britské lodi byly na tři sta mil vzdáleny a urazily jen část této vzdálenosti, když se vysílačka Glowwormu již dávno odmlčela.
Hned první německé salvy zasáhly torpédoborec naplno, a když 208mm děla Admirala Hippera zničily skoro všechny nástavby, nastala kritická situace. Torpédoborec sice ještě stačil vypálit salvu torpéd, ale těm se německý křižník obratným manévrem vyhnul. Jako poslední pokus o záchranu položil britský kapitán kouřovou clonu. Avšak Roope věděl, že je konec, protože na rozbouřeném moři nemohl těžce poškozený torpédoborec rychlému křižníku uniknout. Dal proto příkaz k akci, za kterou byl posmrtně vyznamenán nejvyšším britským řádem za statečnost - Viktoriiným křížem.
Když Admiral Hipper vplul do kouřové clony, jeho užaslá posádka náhle viděla, že nejenže se britský torpédoborec nesnaží uniknout, ale naopak nejvyšší rychlostí míří přímo proti křižníku. Prudký náraz, provázený ohlušujícím praskotem bortící se oceli, rozerval pancéřování boku německé lodi v délce čtyř metrů a roztříštil boční torpédomety. V několika minutách se Glowworm, který byl již v té době od přídě až po záď v plamenech, potopil.
Velitel křižníku ohromený statečností posádky malé lodi nařídil vylovit z ledové vody několik námořníků, kteří potopení přežili; gesto, které se bohužel u nacistických námořních velitelů nestalo pravidlem. Mezi trosečníky byl i kapitán Roope. Nebylo mu však dopřáno přežít svou loď déle než pár minut. Ve chvíli, když no pomoci záchraného lana vytahovali z ledové vody, jeho promrzlé prsty povolily a kapitán zmizel ve vlnách.