Stručně něco k letadlu z Wikipedie:
Vought F4U Corsair byl americký stíhací letoun, který sloužil především v druhé světové a v korejské válce. Byly vyráběny v letech 1940–1952 a v některých letectvech sloužily tyto stroje až do 60. let. Celkem jich bylo vyrobeno 12 571. Vývoj letounu Vought F4U Corsair, který měl být dle zadání námořní stíhačkou, začal roku 1938. Letoun byl postaven "kolem" motoru Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. Pro maximální využití výkonu motoru bylo nezbytné instalovat vrtuli velkého průměru a také bylo nutné zachovat podvozkovou část, což vedlo k typickému designovému znaku Corsairu - zalomenému křídlu do tvaru písmene "W". Prototyp nového letounu s označením XF4U-1 poprvé vzlétl v květnu 1940 a brzy vykázal rychlost 651 km/h. Námořnictvo poznalo, že se jedná o stroj mimořádných výkonů, proto po úpravách objednalo první sérii v roce 1941. Jediným problémem byly nevhodné vlastnosti letadla při přistání na palubu letadlové lodi - omezený výhled vpřed při závěrečném přiblížení (přes dlouhý mohutný překryt motoru). Proto byly tyto stroje přiděleny k leteckým silám námořní pěchoty, startující z pozemních základen. Prvních bojových operací se letadla účastnila na jaře 1943 z Guadalcanalu. VMF-124 zde své F4U-1 poprvé nasadila v boji 14. února.[1] Vzhledem k tomu, že problémy s technikou přistání na palubu řešili Američané dost dlouho, startovaly první Corsairy III. a IV. z britských letadlových lodí. Britové v té době neměli dostatek vlastních stíhačů srovnatelných parametrů a tak piloti pro přiblížení požívali manévr, kdy přilétali k palubě šikmo a na poslední chvíli srovnali. Na amerických lodích se první F4U objevily až na jaře 1945. Stroje vyrábělo v té době licenčně již několik firem. Objevovaly se nové zdokonalené verze, přičemž nejvýkonnější byla F4U-4, která měla motor o výkonu 2070 k, který dával letounu rychlost až 717 km/h. Verze F4U-5 byla již poválečná a účastnila se války v Koreji.
Dále nějaké zajímavosti:
Japonští vojáci Corsair přezdívali "Whistling death" - pištící smrt - kvůli charakteristickému zvuku motoru a Američtí piloti mu přezdívali například "bent wing widow-maker" - výrobce vdov se zalomeným křídlem, nebo také "Ensign eliminator" - eliminánor nováčků (právě kvůli špatnému výhledu při přistání).
Ještě nějaké technické údaje:
Osádka: 1
Rozpětí: 12,48 m
Délka: 10,17 m
Výška: 4,90 m
Nosná plocha: 29,17 m²
Hmotnost prázdného stroje: 4073 kg
Maximální vzletová hmotnost: 6300 kg
Maximální rychlost: 671 km/h
Dostup: 11 200 m
Počáteční stoupavost: 14,7 m/s
Dolet: 1634 km
Pohonná jednotka: dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800-8W Double Wasp
Výkon motoru: 2000/2250 hp (1491/1678 kW)
šest kulometů Browning M2 ráže 12,7 mm v křídle s celkovou zásobou 2350 nábojů (4×400 a 2×375 nábojů)
maximálně 907 kg pum
8 raket ráže 127 mm
A nyní již dosti plkání okolo a stavba začíná. Prosím držte mi palce, protože takhle složité letadlo jsem ještě nelepil a všechny mnou dosud postavená letadla byla vedle tohoto uplná pohoda klídek a tabáček.
Nejprve foto obálky:
A teď již začátek stavby. Postupuji podle návodu a ten začíná přední částí trupu a následně kokpitem.
! Vážně . Pod tím plechem je palivová nadrž a kolem plechů tahlo do kabiny. Byla to jeji velká slabost - průvan v kabině, tak proto je oblepovaly textilníma páskama ( prakticky kobercovka). To jen tak pro zajímavost
