Ikarus v roce 1988 vyrobil 22 m dlouhý autobus (nejdelší v Maďarsku), který oficiálně představil na Budapešťském mezinárodním veletrhu. Poté následovaly jízdy hlavně na lince 61E. Řidiči, kteří tento autobus řídili, si stěžovali na lenost, pomalé zrychlení, velké boční vychylování a obtížné zatáčení.
Zkušební jízdy se konaly I v Pětikostelí na lince č. 7, ale bez cestujících, neboť vůz neměl povolení k přepravě osob. Zkušebních jízd se zúčastnil i v zahraničí.
Až do roku 1992 stál v mateřském závodě. V tomto roce prodělal rekostrukci, kdy byl původní motor vyměněn za MAN, z toho důvodu se posunuly 2. dveře blíže k předním, protože bylo potřeba více prostoru pro motor, řízení Csepel a dostal také nový lak. Koupil ho DP Teherán, kam odjel po vlastní ose. Stejné uspořádání dveří měly i vozy řady 280. Ikarus 293 je 22,5 m dlouhý, tříčlánkový s výkonem motoru (D 2156 MT6U) 184 kW. Obsaditelnoist je 229 osob. Na voze jsou 2 odlišné klouby. Je vhodný na linky, které spojují okrajové části města s metrem. Kvůli složitému zatáčení není vhodný do vnitřních částí měst. Proto některé úřady požadují pro provoz těchto autobusů samostatný pás. Na Kubě byly v licency vyráběny vozy Ikarus (nejvíce 280) pod značkou Giron. Bylo vyrobeno i několik 293 se skládacími dveřmi.
Náhled na předlohu:
Náhled na stavebnici:
No a hurá pomalu do stavby.
