Příprava ke vzletu / RipperWorks / 1:32
Napsal: pon 19.11.2012 21:22
Situace je jednoduchá a očividná: pozdní jaro roku 1989. Na provizorní vzletové a přistávací ploše probíhá doplňování práškovacího čmeláka za nezbytné asistence autojeřábu a nákladní liazky. Ještě několik okamžiků než bude nádrž naplněna, pilot dokouří poslední cigárko a pak už se usadí do kabiny, nahodí motor a zvedne svůj stroj nad nekonečné družstevní lány, aby svým dílem přispěl k letošní bitvě o zrno, o níž nikdo zatím netuší, že bude tou poslední, jež má být pod vlajkou „nejpokrokovějšího státního zřízení“ svedena … .
Součástí diorámy mělo být původně jen letadlo a jeřáb. O letadle bylo rozhodnuto, zbývalo vybrat vhodný autojeřáb. Samozřejmě nejideálnější by byla „klasika“ tedy Tatra 138, tu ale zatím nikdo nevydal. Původně jsem plánoval použít již osvědčenou modrožlutou AD 20 na podvozku T 813 4X4. Autorovi tento můj záměr připadal nejspíš moc přízemní a tak, po té co chvíli zvažoval reedici téhož modelu v celooranžovém zbarvení, navrhl radikální řešení: postavit něco zcela nového! A protože, jak se zdá, tatrovek není nikdy dost, byl zvolen osvědčený podvozek T 815 a na něm doposud nevydaný ( nevídaný ) 20 tunový jeřáb z ČKD. Několik fotek ze stavby připojuji zde, samostatné vlákno si nezaslouží, neboť jak pravil esenbák v Pelíšcích:“Ono není dohromady moc co vypravovat…“. Prostě klasický betatest:
Po ofotografování na titulní stránku byl model částečně rozebrán a patřičně upraven. Nejviditelnější změnou je nová kabina. Záměrem bylo rozbít poněkud jednotvárné zbarvení a vyvolat dojem auta, které je už delší dobou v provozu a třeba již prošlo generální opravou. A nebo, protože v době do které je děj diorámy zasazen, byla tato vozidla používána teprve krátce, si můžeme představit, že jde o auto zakoupené družstevníky z druhé ruky, které se stalo obětí nehody, jež ho o původní kabinu připravila. Po pravdě řečeno, snažil jsem se přesvědčit autora, aby toto pestřejší zbarvení zakomponoval i do „sériového“ modelu, ale asi mu to připadalo jako moc velký „punk“ . Na druhou stranu, díky nutnosti postavit zcela novou kabinu mi bylo konečně dopřáno to, po čem jsem jako tester tolikrát marně toužil, tedy mírný tunning ve formě několika oživujících detailů – dobových plakátů, pohozených časopisů, klubové vlaječky a pro řidiče z povolání nezbytného tranzistoru. Zcela nová je i otoč, tedy jeřábová část. Zde bylo hlavní úpravou otevření dveří a především pevné zafixování zvednutého a vysunutého ramene v příslušné poloze. Po předchozích ne zcela pozitivních zkušenostech se ztvárněním lan, jsem se tentokrát rozhodl pro jednoduchý háček, ostatně nosnost i jediného lana by měla být v tomto případě dostatečná.
A jsme opět u figurek. Modelářský trh jezeďáky v „dvaatřicítce“ zrovna nepřetéká a tak nezbylo, než opět sáhnout k osvědčenému zdroji, tedy původně „bojovkářským“ sadám v měřítku 1:35. Jako nejlépe vyhovující se ukázala dvojice stavebnic firmy Mini Art MB zobrazující německé tankisty jednak při údržbě svých vozidel jednak při relaxaci formou partičky karet.
Koneckonců – montérky jsou montérky, a jestli byly původně černé nebo vybledle modré … Rovněž používání různých vyřazených vojenských výstrojních součástí nikdy nebylo mezi lidmi pracujícími v zemědělství ničím neobvyklým. Takže jeden z karbaníků, původně sedící na kanistru, byl vybrán, aby po mírné úpravě polohy rukou a hlavy obsadil místo za řídícími pákami jeřábu. Posledním krokem bylo mírné zaprášení celého vozidla a zejména jeho podvozkové části pomocí nastrouhaných pastelů.
Jak dosvědčují obrázky a videa na „jůtrubce“, způsobů jak doplnit násypku (někdy se používal plátěný pytel) je k dispozici více. Asi nejobvyklejší metodou je materiál uskladněný na zemi dostat na místo pomocí pásového dopravníku. Výjimečný není ani způsob, který jsem zvolil já, tedy nakládání přímo z korby, popřípadě vysypávání pytlů do trychtýře tak říkajíc „přes sajtnu“. Ať tak či tak, bylo evidentní, že k zajištění životnosti a reality zobrazované scény bude nutno přidat další vozidlo, právě to, s jehož pomocí byla použitá hnojiva, v tomto případě blíže nespecifikovaný granulát v 25 kilových pytlích, dopravena na místo plnění. Samozřejmě mě ihned napadla souprava, která se k danému účelu přímo nabízí: traktor Zetor + vlečka (popřípadě jenom vlečka) z produkce AGROMODELS. Od věci by možná nebyla ani vétřieska od PK, i když úprava do verze „Vesničko má, středisková“ by si vyžádala minimálně přebarvení a snad i výměnu korby. Na dotaz, zda by mu nevadilo, pokud v „jeho“ diorámě použiju i jiná než RW vozidla, kontroval autor nabídkou zase jednou vytvořit novou barevnou variantu některého jeho již existujícího modelu. „No jak myslíš“, opáčil jsem,“ ale rovnou tě upozorňuju, že další tatru nechci!“. Za pár týdnů přišel mail s jednoduchou otázkou: „A co říkáš na tohle?“
To je tedy tajemství vzniku LIAZky, modelu, který se zdánlivě zničehonic zjevil letos na jaře a ihned vyvolal mnoho reakcí, některé i kladné . I toto auto bylo potřeba mírně upravit. Kromě již zmíněného zaprášení to bylo pevné uchycení korby i jejích bočnic (na Chodově dostala pořádně zabrat) a přilepení nových panelů na dveře, s jejichž pomocí se LIAZ proměnil v pravý jézeďácký náklaďák. Náklad, jak už jsem napsal, tvoří několik desítek papírových pytlů. K jejich napodobení jsem použil kartón, slepený do několika vrstev, následně seřezaný do hrubého tvaru a obalený hliníkovou fólií . Vše nakonec obarveno modelářskými barvami. Z hliníkové fólie je i několik již prázdných pytlů pohozených na korbě nebo okolo vozu. A zase byl čas na oživení děje figurkami. Z několika možností jsem si vybral postavu mechanika, zatloukajícího čep do tankového pásu. Poloha jeho těla mě inspirovala ke ztvárnění situace, jež napovídá, že během manipulace s pytli došlo k drobné nehodě – jeden se roztrhl a závozníkovi teď nezbývá, než se chopit smetáku a lopaty a uvést nákladní plochu opět do pořádku.
Další mechanik našel díky takřka ideální tělesné pozici místo na křídle letadla, odkud se chystá dopomoci ke správnému usazení násypky a následnému zadeklování nádrže. No a nakonec je tu pilot (ex důstojník, oškrábány distinkce, doplněna sluchátka), chystající se dokouřit a usednout do kokpitu svého stroje. Trochu jsem váhal nad pokrývkou hlavy, ale vzhledem k tomu, že v mnoha případech jako „práškaři“ končili svou kariéru vysloužilí vojenští a dopravní piloti, jsem mu nakonec ponechal brigadýrku, byť už notně „jetou“.
Podložka je jednoduchá placka, pro kterou jsem využil zarámovanou korkovou nástěnku. Část povrchu má zpodobňovat plochu zpevněnou položenými panely. K jejich výrobě jsem použil hrubý kartón o tloušťce 1 mm barvený odstínem AGAMA-BETON, patinováno tuhou a strouhanými pastely. Zbytek podkladu je odstříknutý na zeleno a posypaný vrstvou statické trávy, která je místy doplněna umělou vegetací z produkce vláčkařských firem.
O výsledku snažení se nemá cenu rozepisovat. Za sebe mohu říct jen to, že jednoduchá idea s jejímž ztvárněním jsem hodlal strávit maximálně pár týdnů, nakonec díky nepředpokládaným okolnostem zabrala téměř rok ! Pojem "modelářský Temelín" tu zase jednou našel své plné uplatnění! A jestli to stálo za to? No, vždyť vidíte:
Součástí diorámy mělo být původně jen letadlo a jeřáb. O letadle bylo rozhodnuto, zbývalo vybrat vhodný autojeřáb. Samozřejmě nejideálnější by byla „klasika“ tedy Tatra 138, tu ale zatím nikdo nevydal. Původně jsem plánoval použít již osvědčenou modrožlutou AD 20 na podvozku T 813 4X4. Autorovi tento můj záměr připadal nejspíš moc přízemní a tak, po té co chvíli zvažoval reedici téhož modelu v celooranžovém zbarvení, navrhl radikální řešení: postavit něco zcela nového! A protože, jak se zdá, tatrovek není nikdy dost, byl zvolen osvědčený podvozek T 815 a na něm doposud nevydaný ( nevídaný ) 20 tunový jeřáb z ČKD. Několik fotek ze stavby připojuji zde, samostatné vlákno si nezaslouží, neboť jak pravil esenbák v Pelíšcích:“Ono není dohromady moc co vypravovat…“. Prostě klasický betatest:
Po ofotografování na titulní stránku byl model částečně rozebrán a patřičně upraven. Nejviditelnější změnou je nová kabina. Záměrem bylo rozbít poněkud jednotvárné zbarvení a vyvolat dojem auta, které je už delší dobou v provozu a třeba již prošlo generální opravou. A nebo, protože v době do které je děj diorámy zasazen, byla tato vozidla používána teprve krátce, si můžeme představit, že jde o auto zakoupené družstevníky z druhé ruky, které se stalo obětí nehody, jež ho o původní kabinu připravila. Po pravdě řečeno, snažil jsem se přesvědčit autora, aby toto pestřejší zbarvení zakomponoval i do „sériového“ modelu, ale asi mu to připadalo jako moc velký „punk“ . Na druhou stranu, díky nutnosti postavit zcela novou kabinu mi bylo konečně dopřáno to, po čem jsem jako tester tolikrát marně toužil, tedy mírný tunning ve formě několika oživujících detailů – dobových plakátů, pohozených časopisů, klubové vlaječky a pro řidiče z povolání nezbytného tranzistoru. Zcela nová je i otoč, tedy jeřábová část. Zde bylo hlavní úpravou otevření dveří a především pevné zafixování zvednutého a vysunutého ramene v příslušné poloze. Po předchozích ne zcela pozitivních zkušenostech se ztvárněním lan, jsem se tentokrát rozhodl pro jednoduchý háček, ostatně nosnost i jediného lana by měla být v tomto případě dostatečná.
A jsme opět u figurek. Modelářský trh jezeďáky v „dvaatřicítce“ zrovna nepřetéká a tak nezbylo, než opět sáhnout k osvědčenému zdroji, tedy původně „bojovkářským“ sadám v měřítku 1:35. Jako nejlépe vyhovující se ukázala dvojice stavebnic firmy Mini Art MB zobrazující německé tankisty jednak při údržbě svých vozidel jednak při relaxaci formou partičky karet.
Koneckonců – montérky jsou montérky, a jestli byly původně černé nebo vybledle modré … Rovněž používání různých vyřazených vojenských výstrojních součástí nikdy nebylo mezi lidmi pracujícími v zemědělství ničím neobvyklým. Takže jeden z karbaníků, původně sedící na kanistru, byl vybrán, aby po mírné úpravě polohy rukou a hlavy obsadil místo za řídícími pákami jeřábu. Posledním krokem bylo mírné zaprášení celého vozidla a zejména jeho podvozkové části pomocí nastrouhaných pastelů.
Jak dosvědčují obrázky a videa na „jůtrubce“, způsobů jak doplnit násypku (někdy se používal plátěný pytel) je k dispozici více. Asi nejobvyklejší metodou je materiál uskladněný na zemi dostat na místo pomocí pásového dopravníku. Výjimečný není ani způsob, který jsem zvolil já, tedy nakládání přímo z korby, popřípadě vysypávání pytlů do trychtýře tak říkajíc „přes sajtnu“. Ať tak či tak, bylo evidentní, že k zajištění životnosti a reality zobrazované scény bude nutno přidat další vozidlo, právě to, s jehož pomocí byla použitá hnojiva, v tomto případě blíže nespecifikovaný granulát v 25 kilových pytlích, dopravena na místo plnění. Samozřejmě mě ihned napadla souprava, která se k danému účelu přímo nabízí: traktor Zetor + vlečka (popřípadě jenom vlečka) z produkce AGROMODELS. Od věci by možná nebyla ani vétřieska od PK, i když úprava do verze „Vesničko má, středisková“ by si vyžádala minimálně přebarvení a snad i výměnu korby. Na dotaz, zda by mu nevadilo, pokud v „jeho“ diorámě použiju i jiná než RW vozidla, kontroval autor nabídkou zase jednou vytvořit novou barevnou variantu některého jeho již existujícího modelu. „No jak myslíš“, opáčil jsem,“ ale rovnou tě upozorňuju, že další tatru nechci!“. Za pár týdnů přišel mail s jednoduchou otázkou: „A co říkáš na tohle?“
To je tedy tajemství vzniku LIAZky, modelu, který se zdánlivě zničehonic zjevil letos na jaře a ihned vyvolal mnoho reakcí, některé i kladné . I toto auto bylo potřeba mírně upravit. Kromě již zmíněného zaprášení to bylo pevné uchycení korby i jejích bočnic (na Chodově dostala pořádně zabrat) a přilepení nových panelů na dveře, s jejichž pomocí se LIAZ proměnil v pravý jézeďácký náklaďák. Náklad, jak už jsem napsal, tvoří několik desítek papírových pytlů. K jejich napodobení jsem použil kartón, slepený do několika vrstev, následně seřezaný do hrubého tvaru a obalený hliníkovou fólií . Vše nakonec obarveno modelářskými barvami. Z hliníkové fólie je i několik již prázdných pytlů pohozených na korbě nebo okolo vozu. A zase byl čas na oživení děje figurkami. Z několika možností jsem si vybral postavu mechanika, zatloukajícího čep do tankového pásu. Poloha jeho těla mě inspirovala ke ztvárnění situace, jež napovídá, že během manipulace s pytli došlo k drobné nehodě – jeden se roztrhl a závozníkovi teď nezbývá, než se chopit smetáku a lopaty a uvést nákladní plochu opět do pořádku.
Další mechanik našel díky takřka ideální tělesné pozici místo na křídle letadla, odkud se chystá dopomoci ke správnému usazení násypky a následnému zadeklování nádrže. No a nakonec je tu pilot (ex důstojník, oškrábány distinkce, doplněna sluchátka), chystající se dokouřit a usednout do kokpitu svého stroje. Trochu jsem váhal nad pokrývkou hlavy, ale vzhledem k tomu, že v mnoha případech jako „práškaři“ končili svou kariéru vysloužilí vojenští a dopravní piloti, jsem mu nakonec ponechal brigadýrku, byť už notně „jetou“.
Podložka je jednoduchá placka, pro kterou jsem využil zarámovanou korkovou nástěnku. Část povrchu má zpodobňovat plochu zpevněnou položenými panely. K jejich výrobě jsem použil hrubý kartón o tloušťce 1 mm barvený odstínem AGAMA-BETON, patinováno tuhou a strouhanými pastely. Zbytek podkladu je odstříknutý na zeleno a posypaný vrstvou statické trávy, která je místy doplněna umělou vegetací z produkce vláčkařských firem.
O výsledku snažení se nemá cenu rozepisovat. Za sebe mohu říct jen to, že jednoduchá idea s jejímž ztvárněním jsem hodlal strávit maximálně pár týdnů, nakonec díky nepředpokládaným okolnostem zabrala téměř rok ! Pojem "modelářský Temelín" tu zase jednou našel své plné uplatnění! A jestli to stálo za to? No, vždyť vidíte: