Kostel svatého Gotharda v Budišově
Napsal: ned 17.6.2012 10:57
Kostel svatého Gotharda v Budišově
Nejdřív trochu historie (převzato ze stránek obce) :
Dle starých zpráv byl prý kostel založen třebíčskými benediktýny, kteří na zdejší faru dosazovali kněze, a prý poslední jejich opat zde zemřel a v kostele pochován byl.
První písemná zpráva o zdejším kostele je z roku 1414, kdy Budiš (z rodiny pánů z Lomnice) se svou chotí Kateřinou rozšířili chrám o kapli sv. Gotharda.
To, že kostel v Budišově byl už dávno předtím, potvrzuje expertíza provedená při opravách kostela (1972 - 1983) projektantem Ing. Josefem Hýzlerem ze Stát,. ústavu pro obnovu památkových míst a objektů v Praze, který tyto opravy vedl. Na podkladě stavebně historických poznatků zařazuje nejstarší zdivo chrámové lodi do doby románské a datuje je do 12. stol. Dochovala se dvě románská okna v jižním zdivu. Okna jsou zazděna a jsou vidět pouze z přístřešku nad prostorem bočního oltáře.
Ze 13. stol. se dochovala raně gotická stavba dnešní sakristie. Pravděpodobně to mohla být zmíněná kaple sv. Gotharda z r. 1414, avšak původní podlaha v této prostoře byla mnohem níže.
Ve 14. stol.nad někdejší románskou apsidou vyrostlo krásné gotické presbyterium. Loď byla místo někdejšího plochostropého zakončení goticky zaklenuta včetně triumfálního oblouku, jak je vidět na půdě kostela. Tak byl celý prostor značně vyzvednut. Pod presbytářem je malá krypta k pochovávání mrtvol, která je od časů Josefa II. nepřístupná a vchod do ní z jižní strany kostela je uzavřen kamennými deskami. Poslední stavební částí tohoto období je jižní loď (boční oltář), která měla krásnou žebrovou gotickou klenbu, dnes nahrazenou barokním štukem z éry hrabat Paarů.
V letech 1476 - 1561 spravovali budišovské panství páni z Noskova. Za jejich působení byl r. 1524 pořízen mistrem zvonařem Matějem velký zvon zasvěcený P. Marii a sv. Gothardu, vážící 1,3 tuny. Na žádost Petra z Noskova povýšil 14. září 1538 Ferdinand I., král český, Budišov na městečko.
V období před Bílou horou (1620) za pánů Berků z Dubé a Lipého, kteří byli luteránského náboženství, patřil tomuto vyznání i kostel. Požáry v minulosti zapříčinily zřícení gotické klenby lodi, která za hrabat Paarů (začátkem 18. stol.) byla barokně zaklenuta a značně snížena, čímž byl narušen jednolitý gotický prostor kostela.
Roku 1715 byl budišovský statek prodán Anně, hraběnce z Paaru (roz. Valdštejnové). Paarové nejen že zvelebili městečko, ale přestavěli i kostel a vyzdobili řadou soch neznámého vídeňského sochaře (1723) a sochami z dílny Alexandra Jelínka z Velkého Meziříčí (1729 - 1735). V té době proběhly také rozsáhlé úpravy hřbitova kolem kostela, postavena hlavní železná brána a opatřena sochami truchlících andělů.
Z roku 1722 pochází renesanční věž (5 × 3,56 m), k desce pavlače 24 m vysoká. Na nárožích jsou umístěny 4 sochy v biskupských, resp. opatských mitrách.Sochy jsou v nadživotní velikosti z rakouského lasturového vápence. Podle posledních výzkumů tyto sochy neznázorňují české světce, ale snad sv. Gotharda v hodnosti opatské a biskupské. Věž má stanové zastřešení, pův. kryta šindelem, od minulého stol. pálenými taškami a roku 1983 pokryta měděným plechem. Věž je zakončena vytepanou měděnou korouhví znázorňující Nanebevzetí Panny Marie a sv. Gotharda. Korouhev je vysoká 4,2 m, rozpětí 2,5 m, váha 400 kg a otáčí se kolem železné žerdi zakotvené ve vazbě věže. Námět na tyoto dílo získali Paarové zřejmě ve španělské Seville. Původní železná plastika, která byla silně poznamenána zubem času, byla r. 1982 nahrazena měděnou pasířem Andrlem z Rájce.
Na barokní výzdobě vnitřku kostela se podílel v l. 1722 - 1729 vídeňský malíř A. Prenner, který je autorem freskové výzdoby stropu a stěn. Rovněž od něj pocházejí velké oltářní obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory. Třetí obraz Nanebevzetí P. Marie se nedochoval.
Roku 1911 nechal postavit vlastním nákladem patron kostela JUDr. Richard Baratta-Dragono nový vchod a upravil panskou oratoř. Od r. 1972 za působení faráře Jana Slabého došlo k postupné renovaci celého objektu. Většina prací byla prováděna svépomocí a dnes se silueta kostela skví z vyvýšeného místa do dálky.
Ještě je třeba připomenout, že korouhev tohoto kostela je největší u nás. Její rozměry jsou 4,2 x 2,5 m a hmotnost 400 kg.
Vyfotil jsem i způsob jejího ukotvení, protože to je doopravdy unikát.
A teď už k samotnému modelu. Včetně terénu zabírá 5,5 stránek A4. Počet číslovaných dílů je 144 (včetně terénu).
Tady je ukázka několika stránek.
No a nezbývá nic jiného, než patlat a patlat (aby byl taky nějaký progres)
Nejdřív trochu historie (převzato ze stránek obce) :
Dle starých zpráv byl prý kostel založen třebíčskými benediktýny, kteří na zdejší faru dosazovali kněze, a prý poslední jejich opat zde zemřel a v kostele pochován byl.
První písemná zpráva o zdejším kostele je z roku 1414, kdy Budiš (z rodiny pánů z Lomnice) se svou chotí Kateřinou rozšířili chrám o kapli sv. Gotharda.
To, že kostel v Budišově byl už dávno předtím, potvrzuje expertíza provedená při opravách kostela (1972 - 1983) projektantem Ing. Josefem Hýzlerem ze Stát,. ústavu pro obnovu památkových míst a objektů v Praze, který tyto opravy vedl. Na podkladě stavebně historických poznatků zařazuje nejstarší zdivo chrámové lodi do doby románské a datuje je do 12. stol. Dochovala se dvě románská okna v jižním zdivu. Okna jsou zazděna a jsou vidět pouze z přístřešku nad prostorem bočního oltáře.
Ze 13. stol. se dochovala raně gotická stavba dnešní sakristie. Pravděpodobně to mohla být zmíněná kaple sv. Gotharda z r. 1414, avšak původní podlaha v této prostoře byla mnohem níže.
Ve 14. stol.nad někdejší románskou apsidou vyrostlo krásné gotické presbyterium. Loď byla místo někdejšího plochostropého zakončení goticky zaklenuta včetně triumfálního oblouku, jak je vidět na půdě kostela. Tak byl celý prostor značně vyzvednut. Pod presbytářem je malá krypta k pochovávání mrtvol, která je od časů Josefa II. nepřístupná a vchod do ní z jižní strany kostela je uzavřen kamennými deskami. Poslední stavební částí tohoto období je jižní loď (boční oltář), která měla krásnou žebrovou gotickou klenbu, dnes nahrazenou barokním štukem z éry hrabat Paarů.
V letech 1476 - 1561 spravovali budišovské panství páni z Noskova. Za jejich působení byl r. 1524 pořízen mistrem zvonařem Matějem velký zvon zasvěcený P. Marii a sv. Gothardu, vážící 1,3 tuny. Na žádost Petra z Noskova povýšil 14. září 1538 Ferdinand I., král český, Budišov na městečko.
V období před Bílou horou (1620) za pánů Berků z Dubé a Lipého, kteří byli luteránského náboženství, patřil tomuto vyznání i kostel. Požáry v minulosti zapříčinily zřícení gotické klenby lodi, která za hrabat Paarů (začátkem 18. stol.) byla barokně zaklenuta a značně snížena, čímž byl narušen jednolitý gotický prostor kostela.
Roku 1715 byl budišovský statek prodán Anně, hraběnce z Paaru (roz. Valdštejnové). Paarové nejen že zvelebili městečko, ale přestavěli i kostel a vyzdobili řadou soch neznámého vídeňského sochaře (1723) a sochami z dílny Alexandra Jelínka z Velkého Meziříčí (1729 - 1735). V té době proběhly také rozsáhlé úpravy hřbitova kolem kostela, postavena hlavní železná brána a opatřena sochami truchlících andělů.
Z roku 1722 pochází renesanční věž (5 × 3,56 m), k desce pavlače 24 m vysoká. Na nárožích jsou umístěny 4 sochy v biskupských, resp. opatských mitrách.Sochy jsou v nadživotní velikosti z rakouského lasturového vápence. Podle posledních výzkumů tyto sochy neznázorňují české světce, ale snad sv. Gotharda v hodnosti opatské a biskupské. Věž má stanové zastřešení, pův. kryta šindelem, od minulého stol. pálenými taškami a roku 1983 pokryta měděným plechem. Věž je zakončena vytepanou měděnou korouhví znázorňující Nanebevzetí Panny Marie a sv. Gotharda. Korouhev je vysoká 4,2 m, rozpětí 2,5 m, váha 400 kg a otáčí se kolem železné žerdi zakotvené ve vazbě věže. Námět na tyoto dílo získali Paarové zřejmě ve španělské Seville. Původní železná plastika, která byla silně poznamenána zubem času, byla r. 1982 nahrazena měděnou pasířem Andrlem z Rájce.
Na barokní výzdobě vnitřku kostela se podílel v l. 1722 - 1729 vídeňský malíř A. Prenner, který je autorem freskové výzdoby stropu a stěn. Rovněž od něj pocházejí velké oltářní obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory. Třetí obraz Nanebevzetí P. Marie se nedochoval.
Roku 1911 nechal postavit vlastním nákladem patron kostela JUDr. Richard Baratta-Dragono nový vchod a upravil panskou oratoř. Od r. 1972 za působení faráře Jana Slabého došlo k postupné renovaci celého objektu. Většina prací byla prováděna svépomocí a dnes se silueta kostela skví z vyvýšeného místa do dálky.
Ještě je třeba připomenout, že korouhev tohoto kostela je největší u nás. Její rozměry jsou 4,2 x 2,5 m a hmotnost 400 kg.
Vyfotil jsem i způsob jejího ukotvení, protože to je doopravdy unikát.
A teď už k samotnému modelu. Včetně terénu zabírá 5,5 stránek A4. Počet číslovaných dílů je 144 (včetně terénu).
Tady je ukázka několika stránek.
No a nezbývá nic jiného, než patlat a patlat (aby byl taky nějaký progres)