Na konci roku jsem sliboval doplnění postupu co nevidět
. Inu, chvíli oddech, prohrabání fotek, nějaké záležitosti neodkladných charakterů...následované dloouhým obdobím papírového nic nedělaní, doplněného o pohromu z Číny a období vyplněné opět aktivitami jinými než papírovými (i když práce a tvorba ze dřeva by se možná dala...ne, nedala počítat 
), bych se opět rád k papíru alespoň trochu vrátil. No a je třeba nejprve uzavřít toto. Sentinel byl mým posledním modelem v rámci královské paralelky, dokončen byl těsně ještě během Silvestrovského večera, kdy jsem doplnil poslední díly na svá místa. Ale k tomu všemu se postupně dostaneme 
.Pro rozjezd náhled na originál (č.21, ročník 31), stavba opět provedena z kopie. Návodu jsem se, co se průběhu stavby týče, moc nedržel a postup si volil sám. Tentokrát jsem tedy začal koly...
Poprvé za dobu stavby Mistrových modelů, jsem se rozhodl pro výraznější úpravy vzhledového charakteru. Zde to byla úprava kol, spočívající v odstranění ploch ,,vzduchu,,...Z vnitřních částí kol jsem odstranil středy, ty už potřebovat nebudeme. Části loukotí, či disků - jak kdo chce, jsem podlepil. Zadní 0,5 mm kartonem, přední čtvrtkou...A následně odstranil modré plochy. Potom jsem si připravil všechny části potřebné ke slepení kola (zleva): Vnitřní bočnici, vnitřní část disku (ze zbytků barevného papíru z vraku T148), podlepený a vyřezaný střed s páskem pro vystředění, vnější límec disku, konstrukční díl pro vložení jednotlivých částí středu kola, plášť kola a vnější bočnice s nábojem...
...po zaretušování jednotlivých částí jsem složil střed. Do konstrukčního dílu jsem zalepil vnější límec, k němu pak na tupo střed oblepený tenkým páskem, následovaný proužkem papíru coby vnitřní části disku a doplnil náboj kola, z vnitřní strany prodloužený až k hraně bočnice. Následovalo zalepení celku do vnější bočnice, doplnění pláště a uzavření bočnicí vnitřní. Při pečlivém natvarovaní a díky vloženým páskům vše perfektně sedlo na svá místa
. Výsledek posuďte sami .
U předního páru kol byla práce složitější, disk bylo třeba slepit ze dvou částí. Ty, jak jsem psal výše, jsem podlepil čtvrtkou. Po vyřezání vzduchu jsem slepil obvodový díl vytvarovaný do kužele a na tupo, paprsek po paprsku, vlepil střed. Opět bylo potřeba z barevného papíru doplnit vnitřní část disku. Navíc jsem ještě vytvořil váleček, kterým bude kolo nasunuto na osu. Spojení středu kola se tím zpevní a osa ze špejle zůstane krásně ukryta
. Po slepení se mi nelíbil vzhled obvodu disku, který po přiložení k bočnici vystupoval nad povrch. Tenká ploška na obvodu byla zubatá a pokroucená vlivem tvarování, rozhodl jsem se jí olemovat tenkým páskem papíru, jak jinak než z barevných zbytků .
Komponenty předního kola před slepením (opět na tupo)...A již dokončená kola. Výsledek za tu trochu práce dle mého rozhodně stál a navzdory úpravám vše nakonec sedlo bez potíží. V tuto chvíli jsem měl pocit, že nejhorší je za mnou a mohu se tak pustit v klidu do stavby, jak ji pan Vyškovský navrhnul.
Díly připravené pro stavbu kabiny. Vnitřní obšívku jsem si rozdělil na tři části a zalepil ji postupně do vnějšího pláště. Nejprve boky kolem ,,oken,, a následně střed...
Zde došlo i na úpravu rozměru, u střední části mi nějaký ten milimetr přebýval, ale přičetl bych to na vrub použití silnějšího papíru pro tisk kopie
. Na další foto pak kabina se zadní stěnou, podlahou, doplněnou lavicí (na šířce bych ji ve finále ten milimetr taky klidně vzal) a ovládací páky, opět zbavené vzduchu a vrchní část kotle .
Pokračoval jsem střechou vozu...Nejprve připravené díly a pak částečně složená střecha. Jednotlivé části jsem opět rozdělil na několik dílů, lepily se mi tak pohodlněji...Nejprve zadní stěnu vnitřku kabiny, pak jsem přilepil kompletní střechu, doplnil ji o olemovaní a nakonec vlepil vnitřní obšívku (zde jsem opět trochu zkracoval)...zároveň došlo na spojení kompletu kabiny s podlahovým dílem...
...a střecha na svém místě. Poslední částí bylo doplnění čelního sloupku. Trochu práce to celé dalo, ale vše sedlo myslím ke spokojenosti...
Po dokončení kabiny jsem přistoupil k připojení dílu korby. Zde mne patrně opět dostihl problém se sílou papíru, protože po naohýbaní vnitřního dílu korby, vycházel ten přesně na šířku základu podlahy. Problém jsem opět vyřešil rozdělením na jednotlivé části, lehkým ořezáním dílů a následným přilepením i slepením korby na tupo
.
Na kabině bylo potřeba odstranit chlopně, kam se měla lepit vnitřní část korby. Plochu podlahy jsem pak přilepil k základu pomocí oboustranné lepicí pásky
.
Pak jsem se přesunul k tvorbě podvozkové části...Zde nastaly větší problémy s přesností. Podélné nosníky (díly č.27 a 28) mi vycházely kratší. Slícoval jsem je tedy s podvozkem dle pozice pro přilepení dílu č.47...
...tímto se nedostávalo materiálu v přední části, stejně tak neseděl otvor pro volantovou tyč
.
Naopak vzadu nosníky vycházely přesně. Přilepil jsem je tak na svá místa a až následně dolepil příčné části rámu. Ve výsledku ale vše opět sedlo na svůj obrys na dílu základny celkem přesně...
V mezičase jsem si připravil díly pro stavbu komínu, kde jsem z vrchní části odstranil ,,vzduch,, a vnitřek místo zabarvování vyplnil trubičkou černého papíru
...a také spodní část kotle...
Stejně jako díly pohonného ústrojí a řetěz s ozubenými koly zbavený ,,vzduchu,,...
...stejně jako díly uchycení náprav s listovými pružinami, u nichž jsem před slepením a vyřezáním podlepil vnitřní části kladívkovou čtvrtkou pro zvýšení pevnosti...A hotové díly
.
U dílu uchycení přední nápravy (č.37) bylo nutno zamaskovat plochu pro přilepení dílu č.33 (levé listové pero). Pozice je vyznačena kolmo k ose dílu, zůstala by tedy odkrytá.
Přilepení zadní nápravy, stejně jako pohonu a nádrže na vodu, proběhlo bez potíží...přední náprava si opět vyžádala úpravy. Díl č.36 (krabička na pravém držáku nápravy, ve kterém je nasunuta volantová tyč), přilepený na své místo na listovém peru, nepasuje na pozici na přední příčce rámu (díl č.30) - vidno dle malé zatřené plošky před ním...
...následně nebylo možné přilepit ani příčku (díl č.39), které překážela spodní část kotle. Problém jsem vyřešil upravením příčky tak, aby se vešla kam má. Nic lepšího mne už v tuto chvíli nenapadlo a možnost vynechat díl úplně a plochy zaretušovat se mi nelíbila.
Zde, jak se zdá, by pomohlo posunutí celé nápravy vpřed o kousek chybějící k dosednutí krabice řízení k příčce 30 (o řadu fotek výše). Tomu by napovídala i odkrytá pozice pro přilepení levého listového pera (tentokrát o foto níže). Jenže pak by zase prosvítaly bílé plochy za listovými pery, navíc levé se více vpřed posunout bez jeho úpravy - zkrácení - nedá. Na podélných nosnících jsou totiž místa pro přilepení per jednak různě dlouhá, ale navíc i posunutá vůči sobě (o cca 2mm). Pomalu mi začínaly docházet síly i nápady. Buďto mi vycházelo pravé pero a řízení s osou volantu, ale druhé pero mimo, nebo mohla souhlasit příčka s řízením a levým perem, ale bylo by třeba upravit pero pravé, osu volantu a pozici pro přilepení řízení. Rozhodl jsem se tedy nápravu usadil podle více pasující pravé strany (přesnější vykrytí pozice pro přilepení dílu a pasující díl č.36) a levý nosník zaretušovat. Toto byla asi nejhorší část stavby. Působí to na mne, jako by v průběhu tvorby modelu došlo k nějakým úpravám těchto partií a ne všechny se sešly jak měly...Ale nějak už to dopadlo. Pokračoval jsem přípravou os kol. Z barevného papíru jsem umotal trubičky ve kterých se špejle může volně otáčet
...
...ty jsem následně postupně nalepil na svá místa...u přední osy byla operace značně jednodušší
Když už byl Sentinel na všech čtyřech, poslední, co mi zbývalo doplnit, byly bočnice korby. Ani zde jsem se nevyhnul úpravě, vnější část bočnic byla znatelně delší než vnitřní...oprava byla naštěstí velice jednoduchá, po podlepení silnějším papírem (ze zbytku modelu) jsem je o přebytečnou část zkrátil...
...a po slepení obou částí jsem kompletní sajtny na tupo přilepil k podlaze korby a rohu kabiny. Doplněním jedenácti sloupků a dvou světlometů pak byla stavba a velká Královská paralelka roku 2019 u konce
A zde již konečně fotky hotového modelu...
Nějaké ty mouchy by se našly, něco bych možná znovu udělal jinak, nicméně si myslím že je z toho velmi koukatelný veterán, a i přes zmíněné potíže mne stavba bavila, stejně jako celý rok strávený s Mistrovými modely. Dlouho, opravdu dlouho jsem neměl takto aktivní a produktivní období. Děkuji vám, Pane Richarde Vyškovský, a budu na vás s úctou a obdivem vzpomínat u dalších vašich nádherných, obdivuhodných a svým způsobem nepřekonatelných modelů.
Se všemi, co se dočetli až sem, se těším na shledanou příště,...něco málo už mám v šuplíku, ale o tom zase jindy a jinde