Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Moderátoři: old_Mr_Grim, numi
Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Jsou modely, které vás na první pohled upoutají svou předlohou či zpracováním. Caproni Ca 3 z nakladatelství ANSWER je přesně ten případ – jakmile jsem ho předloni v Neratovicích na stánku polského prodejce vzal poprvé do ruky, bylo mi jasné, že tohle prostě musím postavit i kdyby to mělo být to poslední, do čeho se ještě na půdě papírových modelů pustím! Nakonec však trvalo téměř půl druhého roku, než jsem našel odvahu začít a tak konečně mohu představit:
Opravdovou velkochmelnici, tentokrát italskou
Caproni Ca 3 je považován za jednu z nejúspěšnějších konstrukcí Velké války. Prototyp vzlétl v roce 1916, sériové stroje byly do služby zařazeny od počátku roku 1917. Se třemi motory a rozpětím přes 22 metrů patřil mezi tzv. velkoletadla, posádku tvořili dva piloti a jeden či dva střelci. Obranná výzbroj sestávala ze dvou nebo čtyřech kulometů, mohl nést až 450 Kg pum. Ve vzduchu vydržel čtyři hodiny a vystoupal do výše 4 500 m. Byl nasazen v letectvech Itálie a Francie. Na italské frontě byl tedy častým protivníkem „našich“ pilotů, létajících v rámci leteckých sil Rakousko–Uherska. Celkově bylo vyrobeno 534 kusů a to včetně zdokonalené verze Ca 33, jež byla údajně Italy použita ještě za války proti Habeši v polovině třicátých let. Pro patrioty je připomínkou posledního letu jednoho z hlavních tvůrců samostatné Československé republiky generála Milána Rastislava Štefánika, který skončil tragickou nehodou při přistání na letišti Bratislava Vajnory dne 4.5.1919.
Papírový model patří do kategorie velmi náročných, sešit tvoří kromě obálky deset barevných stránek s díly, šest listů s návodnými kresbami a šablonami a vložená plachta formátu A1 oboustranně potištěná dalšími nákresy a schématy, sloužícími zejména pro vedení výstužných a ovládacích lanek. Bohužel autor se opět dopustil několika chyb. Tou asi nejzávažnější, která mě trkla hned, jakmile jsem začal čerstvě zakoupený sešit prohlížet, je zbarvení. Letouny sloužily pouze v barvě plátna, což je v tomto případě napodobeno okrovou, která je však až příliš tmavá. Navíc na stroji, který byl evidentně vystřihovánce vzorem a který se nachází v muzeu nedaleko Říma, bylo nejspíš použito plátno bělené, či později na bílo nastříkané, každopádně podle dostupných fotografií byl jeho odstín o dost světlejší
Nicméně byl jsem ochoten se s nepřesnou barvou smířit (koneckonců, kdo může dneska říct, jak tehdy letadla skutečně vypadala – plastikáři tráví podobnými diskusemi celé roky!), až na jednu partii a tou jsou svislé ocasní plochy. Tak jako u všech italských strojů, i zde se nacházela trikolóra v barvách státní vlajky, tedy v pořadí jasně zelená, bílá a jasně červená. Bohužel ve vystřihovánce je to spíše parodie na vlajku rumunskou – tmavě šedá (možná spíš vyblitě zelená) + oranžová + vybledlá růžová ! I to byl důvod, proč jsem model znechuceně odložil a do jeho stavby se pustil až po uplynutí drahného času, teprve po té, co jsem začal disponovat technologií, umožňují tento evidentní autorský lapsus odstranit. Leč o tom později. Kromě problému se zbarvením jsem narazil ještě na pár dalších nepřesností. Je to zkrátka taková ta „polská klasika“, svědčící o tom, že autor měl pár dobrých nápadů, ale praktické provedení nebo možná pozdější změny mu trochu zkřížili plány. Některé díly či sestavy na sebe nenavazují, jiné se potkávají na zcela nesmyslných místech nebo jsou příliš velké, než aby se vešly tam, kam jsou určeny. Nehodlám se o nich rozepisovat, jednak už si je už všechny nepamatuju a je také možné, že mnohé padly na vrub mnou vyprodukovaných nepřesností. Každopádně to není nic, co by nevyřešil ostrý skalpel, jemný smirek a pečlivá retuš. Ale abych jen nehaněl, třeba tvarově velmi náročná zaoblená spodní partie trupové gondoly je navržená opravdu šikovně a přesně a její sestavení jakož i slícování se spodním křídlem nečiní potíže.
Ale pojďme k samotnému modelu. Přiznávám se, že jsem si nebyl jistý, kdy a zda vůbec tohle všechno dokončím, takže už z pověrčivosti jsem žádnou průběžnou fotodokumentaci nepořizoval. Postup stavby tedy tentokrát nebude, dovolím si upozornit pouze na několik klíčových míst a taky nějaké ty vychytávky, které jsem při stavbě zužitkoval, snad to někomu pomůže… Fotky nejsou taky nic moc, ono nafotit takovou potvoru (rozpětí modelu necelých 65 cm) v domácích podmínkách není zrovna lehké .
Sestava, kterou jsem stavbu započal – trupová gondola. Ovládací prvky, palivová soustava, motor ale i samotná konstrukce, to jsou celky disponující až téměř muzeální detailností. A na rozdíl od mnoha jiných letadel to tentokrát nakonec i bude vidět !
Motory, to je vážně síla – jsou tři a každý se skládá z téměř 80 jednotlivých součástí. Dostat je na jejich místa v křídelních gondolách je úkol hodný následovníků Jana Tleskače!
Stanoviště zadního/horního střelce. Konstrukce seskládaná z plastových profilů a olověného drátu, pletivo ze síťky proti komárům, barveno stříbrnou akrylovou Vallejo. Stejně, řeknu vám, postavit se do takovéhle klece, pod sebou běžící motor, na úrovni rozkroku točící se vrtuli, před kulkami dotírajících stíhačů nechráněn prakticky ničím a to všechno třeba čtyři kilometry nad zemí… na tenhle flek určitě tlačenice nebyla !
Křídla, to je už klasika, tedy balsový základ s kartónovými pásky imitujícími žebra, to celé potaženo dílem z vystřihovánky. Spodní křídlo je ze třech částí, horní je navrženo stejně, já ho ale udělal v kuse, použiv k tomu jedno dlouhé „prkno“. Oč víc práce s řezáním a broušením, o to méně starostí s udržením geometrie…
A máme tu onen nešťastný ocas, tedy tři svislé plochy – jako kormidla sloužily krajní dvě, prostřední je pevná. Problém se špatným barevným odstínem jsem nakonec vyřešil pomocí stříkací pistole, kterou jsem mezitím zakoupil (a asi tím zatloukl poslední hřebík do své „papírácké“ kariéry, neboť teď už se mohu bez omezení věnovat plastikům ). Spokojil jsem se přebarvením prostředního pole z oranžové na bílou, takže jsem pomocí TAMYA pásky – dá se použít i na hladkém papíru ze kterého ji lze v pohodě sloupnout bez poškození kresby – vymaskoval obě krajní části, stejně jako karetní symbol a vše následně přestříkal bílou akrylovou barvou Vallejo Air.
Na různé tyče, výztuhy a nosníky jsem použil dílem plastové profily, na části snášející zatížení kovovou kulatinu zakoupenou v obchodě pro funkční modeláře. Právě tam jsem objevil i další materiál, který skvěle posloužil pro zpevnění mezikřídelních vzpěr. Je jím uhlíkový nosník, používaný nespíš na různá táhla a ovládací prvky létajících modelů. Je tenký, lehký, pružný, absolutně rovný a dobře se krájí například normálním modelářským nožem. A navíc má elipsovitý průřez, takže se skvěle hodí k zalepování do různých tenkých nosníků a výztuh.
A jdeme na finále! To nejdůležitější na chmelnici jsou dráty. Ideálním materiálem je gumová nitka – zůstává krásně vypnutá a skvěle se lepí vteřiňákem. Bohužel materiál nabízený k těmto účelům polskými prodejci na soutěžích má dva základní nedostatky – je bílý a plochý. Skutečně kvalitní černé vlákno o kruhovém průřezu a v několika průměrech lze zakoupit na specializovaných e-schopech pro plastikáře (značka Uschi van Der Rosten), ovšem cena je rovněž exkluzivní. My, skrblíci ovšem dobře víme, že stejně kvalitní pružné vlákno lze získat rozpletením tzv. elastické příze. Jedná se vlastně o gumovou nitku opletenou několika tenkými vrstvami textilie. Ovšem, i tady je háček – i ta nejjemnější běžně prodávaná třeba v galantérii je příliš hrubá, má průměr samotného gumového vlákna 0,4 mm, což je i na model v 1:33 docela dost. Naštěstí jsem úplně stejnou pružnou přízi ovšem s gumičkou o průměru cca 0,25 našel na místě, kde by ji asi hledal málokdo: na pružném lemu ponožek! Samozřejmě se musí jednat o fusky nové, nevytahané a hlavně čisté! Preparování samotné nitky, která je obmotána dvěma svazky mikroskopických vlákének, je práce pro vraha, ve které však lze časem získat určitou praxi. Zjistil jsem, že nejlépe to odsýpá při sledování nějakého toho vysoce atraktivního sportovního přenosu, třeba ze závodů formule 1, kdy vlastně není vůbec nutné koukat na obrazovku (na které se stejně nic neděje ) a stačí poslouchat duchaplný a vtipný doprovod komentátorů. Takže o dvě velké ceny a tři páry zničených ponožek později jsem měl konečně dostatečnou zásobu sestávající ze zhruba patnácti metrů tenké gumičky (samozřejmě ve zhruba 10 cm úsecích) v té správné barvě, průměru a průřezu. Takže: vlevo částečně rozpletená elastická příze, uprostřed samotná gumička a vpravo napínák připravený k použití:
Dál už je to jednoduché. Všechny výpletové kotvící body jsem už dopředu opatřil očky vzniklými namotáním 0,2mm drátu okolo 0,5mm kulatiny. Napínák tvoří trubička vytažená nad svíčkou z tyčinky od lízátka, z jedné strany se do něj zasune a zalepí gumička, z druhé strany háček opět z drátku 0,2mm. Volný konec gumičky se kapkou vteřiňáku přichytí na jedno očko, po dokonalém zaschnutí se lanko pomocí pinzety natáhne a háčkem zaklesne do patřičného očka naproti. Je-li délka gumičky správně odměřena, nemáme problémy ani s prověšováním ani s přílišným pnutím deformujícím křehkou papírovou konstrukci. Háček je dobré opět pojistit kapkou lepidla a trubičku-napínák nabarvit odstínem oceli. Samotné lanko díky výše popsanému barvit netřeba.
No a bylo hotovo! Po postavení modelu na kola jsem zjistil, co jsem tušil už dávno, totiž že jako většina letadel s příďovým podvozkem trpí potřebou přepadávat na ocas. Chvíli jsem dumal, kam bych umístil a jak bych zamaskoval příďovou zátěž (musel by to být opravdu masivní kus olova), ale nakonec jsem se rozhodl jít cestou nejmenšího odporu. Takže letoun v „display poloze“ drží dvojice koz, podsunutých pod oba ocasní nosníky. K jejich výrobě jsem použil trámky z balsy namořené olejovou barvou. Jak jsem z fotek dodatečně zjistil, poloha "s ocasem dole" byla pro letoun za běžných podmínek přirozenější, ovšem v muzeu je Caproni zase krásně našponovaný "na všech třech", tak si vyberte...
A je to. Když jsem první prázdninový den poprvé střihnul do archů s díly, doufal jsem, že by se mohlo jednat o pohodovou prácičku na zaplnění volných dní a že bude hotovo, než zafouká ze strnišť. Nakonec se to trochu protáhlo a já jsem rád, že jsem to dotáhl aspoň do dušiček. Jestli to stálo za to, posuďte sami.
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Tak to nepotřebuje žádný komentář.
Podle mě je to jeden z TOP modelu tady !
Podle mě je to jeden z TOP modelu tady !
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Jestli to stálo za to ? Super práce !!!!!!!!!!!!!!!!!!! Těším se až to uvidím naživo . Opravdu hodně dobrý .
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Parádní kousek. Další skvělá chmelnice ve tvém podání!
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
To je naprosto boží. Trikolory na dolní ploše křídel jsi nechal, jak byly? Tam je ten renonc s barvou taky, myslím.
Zírám na tu dráteničinu kolem zadního střeliště, zírám na ty výplety s napínáky, pokorně odkládám další model do archivu, protože takhle ho prostě nedám ani kdybych se přerazil...
Jinak co je to za bombardér, když nemá bomby?
Zírám na tu dráteničinu kolem zadního střeliště, zírám na ty výplety s napínáky, pokorně odkládám další model do archivu, protože takhle ho prostě nedám ani kdybych se přerazil...
Jinak co je to za bombardér, když nemá bomby?
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Pro Vojtu:
Máš pravdu, ono to není vidět - každá třetina spodního křídla je v jiné barvě a dohromady tvoří italskou trikolóru. Už jsem taky přemýšlel nad přebarvením centrální části, ale pak jsem zjistil, že u většiny italských letadel, která létala bez kamufláže, bylo právě to prostřední pole ponecháno v barvě plátna, takže jsem ty spodní plochy vzal, jak byly. Ovšem ocas byl vždycky zeleno-bílo-červený, to nešlo obejít
Máš pravdu, ono to není vidět - každá třetina spodního křídla je v jiné barvě a dohromady tvoří italskou trikolóru. Už jsem taky přemýšlel nad přebarvením centrální části, ale pak jsem zjistil, že u většiny italských letadel, která létala bez kamufláže, bylo právě to prostřední pole ponecháno v barvě plátna, takže jsem ty spodní plochy vzal, jak byly. Ovšem ocas byl vždycky zeleno-bílo-červený, to nešlo obejít
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Jedním slovem: PARÁDA!!!
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Krásný!
těď vyšla monografie tohoto stroje v RCR.
těď vyšla monografie tohoto stroje v RCR.
- Standa F.
- Administrátor
- Příspěvky: 1207
- Registrován: pon 5.12.2011 16:02
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
To je hodně vysoký level... Marku, jak jsme tady psávali před 11 lety: TLESKAČ! Ba co dím: SUPERTLESKAČ!
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Gratulace k modelu. Nádherně provedeno.
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Dnes sem videl nazivo. Vytecna prace a je to celkem macek..
Re: Caproni Ca 3 / ANSWER / 1:33
Super prácička.