Historie předlohy:
Přes svůj název není Nakajima Type KO 3 pro Evropu až tak exotickým letadlem. Ve skutečnosti se totiž jedná o licenčně vyráběný letoun Nieuport 24 C.1. Po skončení Velké války Japonsko zakoupilo řadu evropských bojem osvědčených letadel. Se všemi pořízenými typy byly provedeny letové zkoušky. Piloti nejlépe hodnotili letouny Nieuport typů 24 C.1 a 27. Japonské císařské letectvo poté jako základní stíhací letoun vybralo stroje typu 24 C.1. Licenční výroba se připravovala v letecké škole Tokorozawa. Výroba ale probíhala v továrně Goshikaisa Nihon Hikoki Seisakusho (později přejmenované na Nakajima). V letech 1921 až 1923 zde bylo vyrobeno 102 kusů licenčních letounů Nieuport 24 C.1. Stroje od listopadu 1921 nesly označení Type KO-3.
Letouny zpočátku sloužili jako stíhací, později se z nich staly jednomístné cvičné stroje. Od roku 1926 byly nahrazovány modernější konstrukcí Type KO-4 (licenčně vyráběný Nieuport 29). Po vyřazení ze služby byly desítky letadel prodány a jako sportovní letouny létaly až do konce roku 1933.
Zdroj: http://www.valka.cz" onclick="window.open(this.href);return false;
Stavba:
V posledních letech se začaly objevovat modely japonské techniky, které na rozdíl třeba od Zer a Valů neměly tolik „profláknutou“ předlohu. Právě Nakajima Type KO-3 patří mezi tyto (pro většinu z nás) nepříliš známé.
Model určitě nepatří k těm nejsložitějším. Na dvou stranách B4 najdete všechny povrchové díly nutné k sestavení. Na další zhruba čtvrtstraně jsou žebra k podlepení. Návodové kresby zabírají 1,75 strany, bohužel nejsou místy úplně názorné. Slušnou detektivkou je třeba dohledat v návodných kresbách, kde všude má být tažen výplet. Chce to trochu znalostí a dohledání podkladů mimo vystřihovánku. Také není příliš zřejmé vzepětí dolního polokřídla. Poslední nedostatek, který bych u modelu viděl, je absence vnitřních žeber v trupu – vytvarování je tak trochu složitější.
Jinak byla stavba poměrně hladká a bezproblémová. Začal jsem ji minulou středu, v neděli ráno na Patláku byl model hotov. Díly na sebe navazovaly bez větších problémů. Lehké komplikace byly u napasování svislé ocasní plochy na trup. Vytvarování křídel nebyl problém. Jenom bych zde doporučil si nakopírovat žebra pro křídla a udělat je minimálně 2x hustěji než je v předpisu. Osobně mě těch žeber přišlo málo. Oproti jiným modelům prvoválečných strojů má tento jedno obrovské plus. Kryt motoru je klasicky sestaven na tupo z „obručí“. Zde na sebe všechny sedí doslova na setinu milimetru (alespoň po zmenšení to takto sedlo).
Postup vzniku modelu na následujících fotkách.
Další vývoj pokračoval od sobotního podvečera na Patláku.
A než se v neděli mnozí probudili, bylo hotovo.
Model pro mne splnil svůj účel – vyzkoušet si další z možných materiálů pro výplety. I podle fotek mohu říci, že jsem právě ten materiál našel… Takže nezbývá, než se znovu pustit do Gothy.
Malé zhodnocení.
Pro model:
+ neokoukaná a zajímavá předloha, cena modelu, konstrukce bez větších nenávazností.
Proti modelu:
- v některých místech hodně schematické návodovky, absence nebo malé množství žeber.
A na úplný závěr – jedna originální fotka doručená z japonského archivu Takynakaši…
Jirka Z.
