s hodnocení a reportem ze setkání lepičů v Lomnici, tak já to téma otevřu. Vezmu to svým pohledem a určitě se najdou další, kteří to doplní o své postřehy a hlavně doplní fotkami, protože jsem v současnosti bez fotoaparátu.Těšil jsem se tak, že jsem odvolal svůj kroužek v našem DDM a vyrazil na cestu z Liberce vlakem již ve 12:31. Kupodivu vlaky neměly zpoždění a tak jsem již v 14:55 vystupoval na nádraží v Lomnici a za dalších 10 minut jsem otevíral dveře lomnického DDM Sluníčko. Přivítal jsem se s Vaškem , Petrou a dětmi (Ríšou a Katkou), zběžně se seznámil s umístěním místnosti, která je zapotřebí pro završení trávícího procesu a také dal řeč s profesní kolegyní. Asi po další půl hodině si to přihasil Schumi (Jakub) s Helenkou.
Naše nedočkavost pro lepení podstoupila velkou zkoušku s kroužky šachistů, kteří nám zabírali místnost a tak jsem šel prozkoumat střed města, kde jsem byl naposledy před 9 lety. Samozřejmě jsem myslel i na svého diabetologa a spořádal 3 kopečky zmrzliny (co by pak léčil, že). Nic moc se nezměnilo a tak jsem vyrazil zpět do domečku.
Nepamatuji si, v jakém pořadí kdo z účastníků přijel, protože jsem měl důležité hovory s Petřinými dětmi (škola, intr a také zdravotní stav pískomila).
Nakonec kolem půl sedmé jsme mohli zasednou ke stolům a pomalu a polehoučku vybalovat své modely připravené na tuto akci. Já osobně si nevzal nic, co bych byl schopen dostavět, hlavně jsem hledal řešení stavby modelů letadel pro naše děti v kroužku.To už se začali scházet účastníci a někteří z nás jsme šli kolem 9. hodiny do restaurace Babylon, tu nám doporučil Jozkin, na večeři a mnozí z nás, zažili nevšední kulinářský zážitek. Jen škoda, že nemohl být završen zmrzlinovým pohárem. Jídlo vynikající, jen ta jedenáctka Bernard byla nějaká divná. Každopádně tuto restauraci doporučuji, ještě mají i jedenáctku Gambrinus, ale tu posoudí asi jiní.
Za velké chumelenice jsme kolem 11. hodiny vyrazili zpět a opět někteří z nás zasedli k modelařině. Složení patlalů bylo: Vašek H., Perta a Ríša P., Marcelka a Michal Dostálovi, Jirka Z., Marťas-Týřovan, Tomáš, Vlčačka, Jozkin, Schumi s Helenkou, 4 kluci z Vaškova kroužku a moje "mohutnost". Jestli jsem na někoho zapomněl, tak mi určitě odpustíte.
Venku napadlo asi 5 centimetrů sněhu a Marťas udělal osudovou chybu - začal si pumpičkou nafukovat své lehátko. Šlo mu to velmi pomalu a tak Jozkin využil kapacity svých plic a vydatně pomohl lehátko dofouknout. A v tom se to stalo - někoho napadlo, že by se dala využít sněhová pokrývka a také toho, že u DDM je mírný kopeček ke zkušebnímu "bobování" s Marťasovým lehátkem. Zažilo se spoustu legrace a to až do doby, kdy se podařilo lehátko prodřít.
Lepení různými lepidly bylo neúčinné a tak se Martin se svým lehátkem v neděli definitivně rozloučil (to jsem trochu předběhnul).Společně jsme modelařili ještě tak do 2 - 3 hodin ráno a pak jsem osaměl. Kdo mě zná, tak ví, že většinou nejsem schopen usnout. Měl jsem docela dost práce a tak mi noc uběhla celkem rychle. Kolem 8. hodiny se začali trousit další vyspaní patlalové a po ranní očistě a snídani jsme pokračovali v modelaření.
V sobotu dopoledne jsem vyrazil k místním obchodníkům a připravil se frontální útok proti mé nespavosti - koupil jsem si dvě ovocná pivka a v kapse žmoulal prášek na spaní. Snil jsem o tom, že prášek těmi pivky zapiji a usnu jako mimino.
Nyní trochu zrychlím, rozepisovat se o buřtguláši Petry Podzimkové by bylo nejméně na deset řádků superlativ. Posíleni obědem jsme pokračovali v našem lepení a já si začal vybírat daň za své ponocování. Bři bombírování koleček jsem si občas klimbal. Přesto jsem zaregistroval, že nás navštívili domácí modeláři, kterým situace nedovolila být mezi námi po celou dobu. Také přijel JosefXX se svou drahou polovičkou a rozhodli se, že mezi námi budou od sobotního večera do nedělního odpoledne. Zato k večeru se s námi rozloučili Marcelka a Michal Dostálovi. Přesto nás Michal ještě stačil nalákat na svou nabídku vystřihovánek a tak jsem i já neodolal.
Po večeři (vynikající pomazánky s pečivem) nás čekal zlatý hřeb sobotního večera. Kolem sedmé hodiny se objevil Mikuláš s čertem a andělem a heč: dostal jsem perník a čokoládovou figurku. Jen nevím, jak to, že o nás všechno Mikuláš věděl. Opět se zažilo hodně legrace.
Blížila se desátá hodina večerní a tak jsem usoudil, že nyní je ten čas použít všechny mé dostupné prostředky a přinutit se ke spaní. Pivko je vypito prášek ne a ne učinkovat. Konečně a bác, najednou mě vzbudili spolunoclečníci, bylo mi dopřáno pouhých 10 minut šťastného spánku. Po půl hodinovém trpělivém ležení jsem znovu zahmouřil oči a pak jsem se již klasicky budil jednou za dvě hodiny. Přesto mi to stačilo na další fungování.
Po nedělní snídami jsme se opět posadili k rozdělaným modelům a snažili jsme se něco udělat. Vyspalýma očima jsem si prohlédl sobotní nabombírovaná kolečka a hned putovala do koše. Ale přesto to stálo zato. Prohlížel jsem si práci ostatních snažil jsem se zapamatovat některé rady a fígle.
Obědem (řízek s bramborovým salátem, jak jinak, vše výborné) se můj čas v Lomnici naplnil a po rozloučení jsem ve 13 hodin nasedal do vlaku na Starou Paku a pak na Liberec.
Jsem rád za možnost účasti na takové akci, trochu mi to připomnělo každotýdenní schůzky modelářů v klubovně v Uhlířských Janovicích v době fungování Svazarmu, kdy jsme seděli na modely a bavili se o všem možném. Době, kdy modeláři nebyli skryti jen za nicky na fórech a kdy si dokázali říci i nepříjemné věci bez pýchy a zášti do očí.
Jsem rád, že jsem některé přezdívky rozkryl a mohl si poopravit obrázek o lidech, které jsem znal jen z letmých setkání na soutěžích a případně z příspěvků na fóru.
Jsem rád, že jsme si mohli poradit a ukázat některé fígly, které jsem neznal ani po více než 45 letech modelařiny.
Jsem rád, že jsem se toho mohl dozvědět více o tom tak žijí a z čeho se radují lidé kolem mne (Schummi s Helenkou, Vlčačka, Jozkin, Petra, Vašek ale i děti Katka s Ríšou a další co jste tam byli). Moc vám všem děkuji.
A tak se sluší poděkovat Vaškovi s Petrou, že na sebe vzali velice těžký úkol v dnešní době zorganizovat takové setkání. Poděkovat je také nutno pracovnícím DDM Sluníčko, že vůbec umožnily setkání na své půdě. Přiznám se, že v Liberci by to nebylo na tak dlouhou dobu jednoduché. Ještě jednou Petro s Vaškem moc děkuji a budu se snažit vždy si najít čas na další takovou akci s vámi.
A pokud jste dočetli až sem, tak děkuji za trpělivost nad mým textem.
Tiež by som však chcel poďakovať Vaškovi a Petre za skvelú organizáciu, Petre špeciálne za svoje "nezcibuľové" menu, Vlčačke za odvoz a príjemnú cestu, Martasovi a Katke za "thajskú" masáž a všetkým za úžasnú, priateľskú a družnú atmosféru.
