Proč to píšu? Seznal jsem nedávno, že je načase pokusit se splatit jeden z patlaských dluhů. Je tomu už skoro patnáct let, kdy jsem se nadchl k založení sbírky současných i historických vozů F1. Už nevím jak dneska, ale tehdy byla v tomto oboru jedničkou na trhu firma MINICHAPS. Její modely jsou nádherné, přesné, propracované a drahé. Během několika následujících let jsem zakoupil asi třicet modelů převážně vozů stáje FERRARI, ale i jiné. Asi není překvapující, že po nějaké době a zejména po založení rodiny mě v rozletu zastavila finanční náročnost tohoto podniku. Když bylo jasné, že v další rozšíření sbírky mohu doufat jen těžko, napadlo mě, proč to nezkusit jinak. Jsou tu přece papírové modely, které se (alespoň v kategorii „závoďáků“) těm kovo-plastovým ve vzhledu v pohodě vyrovnají. A protože zrovna v té době začali houfně vycházet sešity formulových modelů pánů Špinlera a Radevicze, zdálo se, že je to přesně ta správná cesta. Nebudu to protahovat, z mnoha důvodů jsem se nakonec k formulím nedostal, mimo jiné i proto, že jsem si na to zkrátka nevěřil. Tvarová náročnost, nutnost dodržet geometrii a absolutní čistotu stavby … bylo toho dost, co mě odrazovalo. A tak jsem se raději věnoval tankům, vlakům a lodím.Až letos začátkem prázdnin jsem si vyšetřil pár dní času a tak jsem se vrhnul do toho, co jsem nazval velkým testem, jehož cílem bylo zjištění vlastních schopností a také možností našeho oboru v porovnání s „tvrdou“ (míněno plastovou a kovovou) konkurencí. Za testovací objekt byl zvolen model vozu STEWARD, který vyšel v sešitě formulí č.5 v roce 2001. Proč padla volba právě na toto auto, odhalím později.
Prvním krokem bylo patřičné zmenšení. Jó, já to ještě neřek? Aby se mé formulky mohli stát „volným pokračováním“ stávající sbírky, musí projít archy se stavebními díly příslušným zmenšením, v tomto případě na 55% původní velikosti, což z nich teprve učiní ten pravý materiál pro stavbu modelu v měřítku 1:43. Prakticky to vypadá asi takhle:
Nebudu vás napínat. I když jsem si výsledkem nebyl do poslední chvíle jistý (takže jsem se ani nezdržoval fotkami ze stavby), test proběhl nad očekávání úspěšně a po pěti dnech stála na mém stole první třiačtyřicetinová formulka. Teda, měla své chyby, třeba na zadních pneumatikách se mi povedlo vyrobit ne čtyři, ale rovnou pět drážek…
Nakonec jsem se rozhodl tímto kouskem obdarovat svou drahou polovičku, která mě už dlouho prosila, zda bych pro ni nevyrobil něco malého, roztomilého, co by se, uloženo v sektoru A5, stalo důstojnou ozdobou jejího pracovního stolu. Ještě bylo potřeba vymyslet „displaybox“ pro důstojnou prezentaci. Za jedno odpoledne vznikl tento objekt v kombinaci 2mm kartón, černý autosprej a slídová fólie.
Finální celek vyhlíží takto:
Povzbuzen výsledkem, vrhl jsem se do stavby dalších již zmenšených a nakopírovaných (každý jsem si nechal pro jistotu vytisknout dvakrát) modelů. Shodou okolností pocházejí všechny od jednoho autora a to Petra Špinlera a vyšli buď ve zmíněných sešitech, nebo na stránkách ABC či, jako v případě vozu Jordan EJ 11 ve „formulovém“ speciálu ABC. A právě Jordan EJ 11 jsem si vybral jako objekt pro fotoreportáž ze stavby:
Ve všech případech jsem začínal stejně, tj. usazením nějakého železného komponentu do podlahy vozu. Jak asi správně tušíte, je to kvůli pevnému leč rozebíratelnému uchycení modelu v krabičce – magnet ve spodní části udělá svoji práci
A dál není vlastně moc co vypravovat. Jediným větším specifikem oproti stavbě v originální velikosti bylo vynechání prakticky všech chlopní a lepení na hranu většinou pomocí vteřiňáku
Práci jsem si zjednodušoval i tím, že u oboustranně černých součástí (závěsy kol) jsem použil pouze lícovou stranu, kterou jsem podlepil černým podkladem
Bombírovaná kola v tomto měřítku jsou utrpení (taky to podle toho vypadá), ale časem jsem zvládl i tuto technologii
Retuš provedena výhradně vodovkami
Výsledek má své mouchy, v rámci (mých) možností je snad ucházející
A tady jsou další tři bráškové: McLAREN MP 4-15, už podruhé postavený STEWARD SF 3 (tentokrát ve verzi J. Herberta) a všem českým fanouškům notoricky známý PROST AP 04. Pozornému pozorovateli asi neunikne, že všechny vozy pocházejí ze stejného období, takže i modely jsou si stejně jako jejich předlohy tvarově dost podobné, což mi, přiznávám, dost zjednodušilo práci.
Jen pro zajímavost, srovnání velikosti modelu v měřítku 1:43 s jednou z mých raných prací v klasické čtyřiadvacítce:
A přišla chvíle pro starou známou Nerudovskou otázku: kam s nimi. Pro skladování modelů těchto rozměrů se mi kdysi velmi osvědčili zasklené rámečky prodávané i IKEA cca 100,-Kč za kus. Skandinávští architekti je navrhovali jako prostředek ke tvorbě vlastních kompozic z těstovin, sušených květin a podobného materiálu
. Ale stačí dvě prkénka z 5 mm balzy a máme tu ideální vitrínku, vhodnou i k zavěšení na zeď. Jelikož však všechny mnou vlastněné kusy jsou momentálně obsazeny (viz ukázka – vozy sezóny 1998),
...rozhodl jsem se, že i tentokrát vystačím s vlastními individuálními displayboxy:
Jak tak na to koukám, asi to bude ještě chtít ke každému autu nějaký ten stylový popisek!
A co dál? No to je vlastně všechno. Jestli se těch několik postavených formulek opravdu stane základem seriózní sbírky, anebo bude, tak jako mnoho jiných, odsouzeno k pomalému zapadání prachem, si po předchozích zkušenostech opravdu netroufnu předpovídat. Každopádně bych moc rád v nejbližší době zpracoval momentálně aktuální „rivalské“ téma, tedy vozy Nikiho Laudy a Jamese Hunta.
A úplně nakonec ještě odpověď na otázku, proč jsem jako první stavěl právě STEWARD z roku 1999. No přece proto, že je stejně jako McLAREN nejblíže „profesionálnímu“ modelu od MINICHAPS, který mám ve své sbírce a skýtá tedy nejlepší možnost objektivního porovnání a nalezení odpovědi na otázku: obstojí papír ve srovnání s kovem a plastem? Odpověď, která vyvstává z následujících snímků je samozřejmě záležitostí vkusu každého jednotlivého soudruha. Nedělám si iluzi, že nejde poznat, který je který, stejně jako vás nehodlám mučit hrou „najděte deset rozdílů“. Jeden zásadní rozdíl mezi vyfocenými auty však přece jen prozradím: ta papírová mě stála tak asi o 900,- Kč/ kus míň
