Tráva, posyp, molitanová drť

[yvan]

Celé je to trochu složitější.

Záleží kolik kroků po dvoře jsou vzdáleny nejbližší vchodové dveře od okna a kolik dalších dveří dělí prostor vstupního portálu od otcovy židle. Pokud jsou hodnoty vysoké, může tam ten kámen ležet, ale v okně musí být druhá díra s okrajem od bílé kávy a na kameni krev mladého muže. V opačném případě pak musí být u vstupních dveří opřená motyka.

[Aki]

S citem. Méně znamená více. Aby terén korespondoval s papírovým stavením a nepřetloukl je.

Ujasnit si, zda jde o divoký, neudržovaný porost s trsy a chuchvalci všeho možného (u úhledného stavení těžko - pokud nejde o válečné dioráma či středověký hrad) nebo o udržovanou plochu.
Bacha na přemíru mixu (myšmaše, jak píše Aki). Hranice přirozenosti je tenká.
Bacha na pastelově zelený molitan a modré piliny - dávky asi tak velké, jako kyanidu draselného do ranní kávy .
Bacha na množství šutrů v trávě kolem baráku - pokud jsi někdy sekal trávu kolem chalupy (lhostejno zda kosou nebo nějakým atomovým mauntfíldem), patrně jsi tam šutr toleroval JEN JEDNOU - pak po veliké parabole letěl někam na hromadu, mimo trávu. Drobné kamení dát spíše blíže cest či ke kamenitým chodníkům.

jasně, nesmí se to přehnat... on je právě velkej rozdíl, když člověk tu ťupne tmavě zelenou, tu světle, tu takovej trs trávy, tu jinej... a nebo když to smíchá všechno dohromady a pak to teprve sype na podložku, což vytvoří trávník nikterak vyloženě strakatej, ale celkem přirozeně barevně rozbitej. výhoda je v tom, že si s tím člověk nemusí hrát tejden a přitom to vypadá celkem obstojně...