Historie
Messerschmitt Bf 110 byl německý těžký stíhací letoun, který sloužil během druhé světové války.
Vývoj začal roku 1934, kdy RLM požadovalo těžký stíhací letoun s dlouhým doletem, který by byl schopen souboje s jednomotorovými stíhačkami. Menší obratnost měl vyrovnat palebnou silou. Kategorie takovýchto letounů dostala název Zerstörer (ničitel).
Prototyp Bf 110 V1 s motory DB 600A vzlétl 12. května 1936 a dosáhl rychlosti 505 km/h. V roce 1937 začala výroba ověřovací série čtyř Bf 110 A-0 se slabšími motory Jumo 210B, se kterými bylo dosaženo rychlosti pouze 430 km/h. Na jaře 1938 se začala vyrábět série strojů verze Bf 110 B s motory Jumo 210G a dvěma kanóny. Vzniklo celkem 45 kusů této série. Stroje už nestačily být vyzkoušeny v občanské válce ve Španělsku.
Ve větší sérii vznikla verze Bf 110 C s motory DB 601 s přímým vstřikováním paliva a kompresorem a s novým křídlem. V době útoku na Polsko měla Luftwaffe ve výzbroji 195 kusů verze C; letouny byly s úspěchem nasazeny jako bitevní a ještě stačily likvidovat polské stíhačky, podobnou úlohu sehrály ve Fracii, ale nad Anglií už na Spitfiry a Hurricany nestačily; dokonce k nim musel být dodán doprovod stíhaček Bf 109. Tím pádem byly jako stíhače z denních operací staženy nebo byly přeřazeny k bitevním úkolům.
Jako lodní doprovod sloužily verze D a E s přídavnými nádržemi. Verze F dostala silnější motory DB 601F s výkonem 993 kW, tato verze byla mj. vyzbrojena i raketovými projektily po křídly.
Od roku 1940 se také začaly používat jako noční stíhačky. Zpočátku byly opatřeny pouze černým nátěrem a na cíl byly návaděny vizuálně. Během roku 1941 začaly být náváděny pozemními radary, pokročilejší verzí byla až F-4 s palubním radarem Fug 202 Lichtenstein BC.
Roku 1941 se ukázalo, že náhrada v podobě letounu Me 210 zklamala a typ Me 410 se typu Bf 110 pouze vyrovnal, a tak vznikla
verze Bf 110 G se silnějšími motory DB 605B o výkonu 1084 kW a lepšími aerodynamickými vlastnostmi. Tato verze mohla být vybavena různou výzbrojí (i 37mm kanónem). Varianta G-4 s lepším radarem FuG 212 Lichtenstein C-1, čtyřmi kulomety a dvěma kanóny sloužila jako noční stíhač. Typ Bf 110 tak ve výrobě zůstal po celou dobu války, celkem se ho vyrobilo přes 6 000 kusů. 121 nočních sestřelů si na stroji Bf 110 připsal Heinz-Wolfgang Schnaufer.
Po neúspěchu nad Británií vznikl názor, že letoun trpí špatnou konstrukcí - to však nebyla až tak pravda. Žádný z konstruktérů té doby ještě nepřišel s nápadem, který by velkému a těžkému dvoumotorovému stíhači s dlouhým doletem umožnil konkurovat jednomotorové a jednomístné stíhačce s krátkým doletem. Jeho konstrukce navíc umožnila montáž novější avioniky, výzbroje i motorů, než mohl kdokoliv v době vzniku letounu tušit. Také hlavní štáb nepochopil jeho pravý způsob nasazení, to pak vedlo ke ztrátě 40 % v Zerstörergruppen za tři týdny. Pravdou však je, že se letoun vyráběl delší dobu než, po kterou mu stačily síly na udržení místa v přední linii (to se ale netýká jen typu Bf 110). Nad Británií mohl svou palebnou sílu využít pouze s momentem překvapení nebo při souboji s nováčkem, jeho jediný dozadu střílející kulomet byl jako obranná výzbroj málo. Třebaže stroj nad Británií nevynikl, na ostatních bojištích si v následujících letech vedl ale více než dobře.
Stavba modelu
Mně padla do rukou verze G-2, velice kvalitně zpracovaná A. Halinským.
Stavbu jsem zahájil klasicky kostrou střední části letounu s kokpitem, jedinná chybička zde zjištěná byla v jinak bezvadné návodové kresbě, k tomu se vrátím na jedné z fotek. Je to moje první setkání s prací p. Halinského a zatím musím říct, že nic tak kvalitního jsem na stole ještě neměl. Stavbu plánuji samozřejmě čistou, budu se snažit zasahovat minimálně do grafického zpracování, vlastně pouze retuší.
A teď již ke stavbě samotné.
Kostra trupu střední části je prakticky hotová, čeká mě nyní osadit samotné vybavení kokpitu. Díky laserem páleným žebrům je stavba kostry vlastně jen skládání 3D puzzle
Zde upozorňují budoucí stavitele na dílek 1r, který jsem nenašel zakreslený v návodovce.
-----
Dnes jsem dokompletoval kokpit pilota, chyby stavebnice jsem žádné neobjevil.
Neobešlo se to bez nějakých zkažených míst, je to opravdu titěrná práce
, zvlášť u kniplu jsem ocenil natištění stáčených dílů na slabý papír. 
-----
Dnes jsem až na střelcovu sedačku dokončil podlahu. Za chvíli mě čeká již první obšívka - vnitřní. Docela z ní mám třasavku
Zde budoucímu staviteli radím, aby kulometné pásy natřel po stranách herkulem, nebudou se tak třepit jako se to stalo mě, pravý pás už je takto ošetřen a vypadá mnohem líp.
-----
Dokončil jsem kokpit a nalepil obšívku. Tady pozor při vlepování žeber ( č.12) do kokpitu, někdy je potřeba, hlavně v oblasti beden s náboji, je trochu seříznout aby se tam vešli. Při lepení obšívky jsem čekal velké nepříjemnosti, naštěstí se mé očekávání naplnilo jen z části. Je třeba si to pořádně natvarovat a zkoušet na sucho, ale i po půlhodince přeměřování a tvarování mi dolní spoje nevyšli přesně podle mých představ, a ještě horší to bylo u druhé, přední části obšívky ( díl 15).
Nově vyrobená sedačka střelce a radioperátora
Chyby v dolních spojích obšívky
-----
Tak a konec trápení, tohle je zatím to nejvíc bobkovitější místo na modelu.
Všechna žebra vypálená laserem mi zůstala, ani jedno mi tam nepasovalo, takže tvarování alá brzdič, navíc konec čumáku skoro vůbec nesedí.
Měl jsem chuť s tím seknout, hroznou chuť, ale vždycky sem se kouknul na cenu 750 Kč na balíčku a lepil jsem dál
Každopádně každý kdo to bude lepit ať se připraví, peklo otevírá brány
-----
po menší pauzičce jsem slepil k sobě zbývající části draka a pomalu se na mě vyklubala celkem slušná délka letadla
-----
A tak nějak jsem dneska seděl nad stolem, roce složeny a trknul mě do očí takový doutník s vosou na čumáku
Téměř jsem na něj už zapomněl, ale při pohledu na čumák jsem si zase hezky na všehny ty trampoty vzpomněl. Nu což, pokud ho dokončím tak pude na diorámku a na inkriminované místečka pohodím hadřík. Nerad tyhle triky dělám ale nic jiného nezbývá.Slepil jsem směrové kormidlo, práce to byla klidná, přesnost Halovi upřít nelze.
-----
Tak, dnes jsem dotvořil směrovky, všechno sedlo krásně.
K tomu předku, asi zvolím tu plachtu, pokusím se sehnat figurku ( i když v tomhle meřítku by neměl být problém) mechanika, jak stahuje plachtu z čumáku, tím zachovám alespoň něco z emblému vosy.
Asi něco v tomhle duchu:
http://cs.finescale.com/FSMCS/media/p/1234033.aspx" onclick="window.open(this.href);return false;
-----
A ono by se mohlo zdát, že mesra sestřelili kdesi nad Anglií
Předně a především, děkuji pánům z časopisu Modelář za inspiraci, coby nejlepší lék na nechutenství a modelářskou impotenci. Po jediném čísle se mi zvedla hemživost
Před několika dny jsem si pročítal květnové číslo. Pak jsem ho odložil, vytáhl notně zaprašené letadlo a fik fik, půlka nosu v kouři. A tak se stalo, že jsem začal dovytvářet vose vnitřnosti a dvě velkorážní žihadla MK 108 30mm. Fotka prozatimního postupu níže
Jak je vidno, zbývá dozapojit kabely a dopigmentovat. Ale podstatné je, že první vlaštovka vylétla
-----
V podstatě hotová výzbroj. Zbyvá snad už jen nabarvit drátky, vedoucí ke kanonum. Jsem moc rád, že jsem se rozhodl ten čumák uříznout
A ještě celkový stav, jak je vidět, momentálně pracuji na křídlech
-----
Další těžší moment modelu, motorové gondoly.
Ještě na nich zbývá fůra práce, ale jen tohle mi trvalo zhruba 6 hodin čistého času. Po zkušenostech s vteřiňákem, kdy jsem si přilepil prst k emblemu vosy a pak půlhodinu míchal správný žlutý odstín, vteřiňák s mojí pomocí spáchal defenestraci a na scénu přišel chemopren. Vynikající. Má zkruba minutu rezervu na tvarování a navíc není tak snadné dokázat vylézající žebro, protože se po seschnutí nestahuje s takovou silou.
A pro některé dobrodruhy hezky voní
Zhruba dokončená křídla
-----
