Den 7
A frčíme dál... Ze dneska mám ale trošku smíšený pocity. Něco se povedlo, něco ne..
Začal jsem se sklenářstvím. Použil jsem k tomu tohle jednominutový lepidlo Loctite. Zdálo se dobrý a použitelný.
Vystříhl jsem fólii mírně přesahující díru okna, abych to mohl zevnitř přilepit. Ten lem jsem radši vždycky ještě poškrábal skalpelem, aby vznikla drsnější plocha pro kontakt s lepidlem.
Zpočátku šlo vše pěkně.
Použil jsem tuto fólii, vytrhlou z nějaké prezentace, či co. Myslím, že je to asi běžně dostupne v papíráku asi..
Rovný okna s tím šly v pohodě.
Hawkeye má ale postraní okna pilotní kabiny vypouklé směrem ven. Má v nich totiž zpětný zrcátka, aby posádla viděla i vzad.
Nechtěl jsem to obejít nalepním jen rovných oken, tak jsem si vymyslel způsob, jak tu bublinu vytvořit.
Udělal jsem si ze silného kartonu díru ve tvaru okna a pak jestě jeden příložnej karton s větší dírou seshora, aby byl ten lem rovnej.
Pro nahřátí jsem použil svíčku a fólie krásně změkla. Pak jsem ještě potřeboval synovy ruce, aby mým oblíbeným kulovým šťouchátkem vytvaroval tu prohlubeň.
Obě svoje ruce jsem totiž potřeboval na držení toho kartonovýho rámečku silou vší. Ještě teď mě ty prsty pálí...
A světe div se, ono to fungovalo. Měl jsem velikou radost a tím samým způsobem jsem vytvořil ještě okno na druhé straně.
Tady to vypadá nevábně, ale nakonec, když se to ostříhalo a zalepilo do rámu, vyopadalo to docela k světu.
Pár fotek, jak je to zalepené.
Zevnitř kabiny jsem ještě vlepil pár detailů.
Panel s čudlíky ze slepovánky, ale kompas na čele rámu a zpětná zrcátka už jsem si udělal sám.
Zde jsem nalepil na palubovku onen předpřipravený checklist a bylo připraveno na přilepení celého překrytu k trupu.
Tak, hotovo nalepeno. Musím říct, že takhle víc zdálky to vypadá dobře.
Jenže jakmile se mrknete zblízka, tak ejhle... Mám ruce chramlavý jako prase a většinu tech okenních tabulek jsem si upatlal prstama.
Lepidlo, ještě jak schlo, tak začalo bělat a to nadělalo ještě víc škod. Měl jsem zato, že to bude transparentní, stejně jako když ještě teklo...
Takže jsem na sebe opět naštvanej, jak jsem to zprasil...
A další daň byla za vypouklé okno zespoda.
Jak se ta bublina deformovala, spodek rámu byl mírně do zatáčky. Jako není to nijak extra vidět, ale pozornému oku kritika to rozhodně neunikne.
Naštěstí je to vidět opravdu jen zblizka a zespoda, jinak si toho nevšimnete.
Takže jak jsem psal, ze dneška mám trošku smíšený pocity, ale nedá se nic dělat, jedeme dál.
Čumák mám teda až na pár detailů hotov a teď se pustím do interiéru v okolí trupových dveří, které hodlám mít otevřené navzdory slepovánce.
Interiér si udělám celý sam z dostupných fotografií a vzpomenu si na dětský léta, kdy jsem si desítky hraček vyrobil sám z papíru se zkušenostmi z ábíčka a požitku z geometrie, která mě baví dodnes.
Tak příště se vidíme u 100% improvizace. Moc doufám, že to dopadne dobře, abych si pro sebe odčinil ty zapatlaný vokýnka..
