jezdíme mnoho let k manželčiným příbuzným k Jaroměřicím nad Rokytnou, v místní části budeme opravovat chalupu po babičce, skvostný barokní jaroměřický zámek s parkem mám opravdu rád, bylo tedy otázkou času, kdy se s modelem zámku od Ivana Zadražila pokusím poprat. Pro doplnění zámek je spojen s hudbou, byla zde složena pro hudbymilovného hraběte Questenberka (který zámku dal dnešní podobu) vůbec první česká opera, dnes se tu (už spoustu let) pořádá festival Petera Dvorského. Zpět ale k vystřihovánce.
Modely p. Zadražila se tu moc nevyskytují, důvody se tu už dávno řešily.
Je to pro jinou cílovou skupiny než jsou tradiční modeláři. Kdysi to mělo horší, sterilní grafiku, slepitelnost jak kdy, jak co a také absence veškerých detailů, které tak modely pozvedávají tam, kam modeláři chtějí. Jde prostě o krabičky, které si koupí náhodní návštěvníci památek, aby je s dětmi slepili. Z této věty tak trochu plyne největší devíza těchto modelů - ano modely pana Zadražila mají většinou velmi atraktivní předlohy.
Druhé plus - autor začal (asi mnoho let nazpět) spolupracovat na grafice s Tomášem Hřebíkem, který asi předělal textury a modely (dobře slepené) pak až tak špatně nevypadají. Resp. celkový dojem díky členitým předlohám a grafice není tak špatný. To platí i pro krásný jaroměřický zámek spojený s kostelem sv. Markéty.
Třetí nesporná výhoda - celkem rychle vám ty kusy nábytku přibývají...no, i když...
Zámek Jaroměřice se lepí zpočátku jakž takž, musí se to podlepovat. Na kostele sv. Markéty je už nepřesností a různě nedoléhajících věcí více, kopule mi fakt nepasovala vůbec! Ale co, modelář se s tím už nějak popasuje, ale nepřesnosti a nejasnosti tam jsou velké (zvlášť ke konci už mi lezly přibývající chyby modelu na nervy) grafika to naštěstí vynahrazuje a dojem pozvedne i pár vikýřů a komínů (byť podivných).
Celkový dojem, když tu památku znáte a máte rádi, docela ujde, doma to ale nemám. Ještě tam asi nasypu nějakou trávu a přidám nějaký křížek, ale plýtvat časem na tom a ani na fotkách už asi nebudu. I tak fotky nestojí za moc, za což se omlouvám, je to kus nábytku a nemám to tam kde a na čem nafotit. Tak spíš pro představu.
Závěrečná rada tedy zní - pokud máte k zámku a kostelu podobný vztah, klidně si ho slepte, nějak to půjde, pokud ale chcete mít radost především z lepení a jde vám víc o model než o památku - spíš se tomu vyhněte.
