po nějaké době si tu dovoluji odprezentovat další z mých hradních projektů.
ROUPOV
A na začátek troška historie, co nikoho nezabije
Zříceniny hradu Roupov se nachází nad stejnojmennou obcí nedaleko Přeštic, v okrese Plzeň - jih.
Jméno Roupov je poprvé zmiňováno roku 1250 v predikátu jistého Držka. Není však jisté, že v této době již stál hrad a nebo jeho předchůdce. Z nejstaršího období dějin hradu byly před cca dvaceti lety odhaleny a zkoumány základy velké obytné věže, donjonu. Ty se však dají datovat až do začátku 14. stol. Velká stavební činnost je na hradě doložena až za Něpra z Roupova, jenž byl hofmistrem arcibiskupa Jana z Jenštejna. S jistou dávkou pravděpodobnosti se této aktivity účastnila také dvorská stavební huť Václava IV.
Pozdější husitské války hrad nikterak nepoznamenaly a na konci 15. století proběhla velkorysá, pozdně gotická, přestavba. Jedním z jejích pozůstatků je dodnes unikátně dochovaná černá kuchyně s vysokým dýmníkem.
Koncem 16. století následovala přestavba v renesančním duchu, při níž vznikl také v Balbínovi zmíněný a popsaný velký sál s erbovní výzdobou, kde se nacházelo kolem 300. znaků rozrodu pánů Roupovských. Vytápěn byl navíc zlacenými kachlovými kamny, taktéž s erbovní výzdobou. Bohužel do současnosti se z něj nic nedochovalo. Podoba hradu po této přestavbě je alespoň zobrazena na kresbě Jana Willenberga.
V roce 1607 však zadlužení Roupovští musejí hrad prodat pánům z Janovic a na Žinkovech. Ti jej drží do roku 1704 a pak prodávají Janu Jiřímu z Haubenu. Za něj pak hrad ztrácí rezidenční funkci a začíná postupně upadat. Původní nejstarší část je zbořena a z jejího materiálu postavena mohutná sýpka v předpolí hradu, ta se dochovala dodnes. Roku 1817 se zřítila velká část zdiva neudržovaného hradu a vrchnost povolila rozebírat zříceniny na stavební materiál po požáru nedalekého Merklína.
Dodnes se tedy z kdysi nádherného sídla dochovaly skromné zbytky. Ovšem s vyjímkou černé hradní kuchyně a dosud obývaného předhradí. To je v současnosti v soukromém vlastnictví a na rozdíl od hradního jádra je nepřístupné.
A teď k modelu samotnému.
Pokusím se ztvárnit hrad podle Willenbergovy rytiny z roku 1603, tedy po renesanční přestavbě.
Vše začalo loni na podzim návštěvami předlohy s osobami nejpovolanějšími, arch. Zlatou Gersdorfovou a místním historikem Josefem Babkou. Po nafocení všech možných i nemožných detailů, prolézáním křoví a měřením základních parametrů následovala úprava a tvorba modelového půdorysu.
A po několika pokusech něco jako výchozí podoba modelu......
Nicméně už teď vím, že tato podoba dozná jistých změn..........
A vzhůru do tvorby samotné
