Sice to trvalo kvůli pracovnímu vytížení déle, ale konečně jsem našel prostor pro sepsání finálního reportu ke stavbě tohoto modelu (omlouvám se, bude to trochu ukecané).
Pondělí 14.2. a úterý 15.2. se neslo v duchu dokončování posledních částí před finální kompletací. Připravil jsem veškeré zbývající ocasní plochy a hlavně plováky pod křídlo. Tady se objevilo jedno úskalí. Vlastní plovák je sice trochu komplikovaně tvarovaný, ale jeho sestavení šlo lépe než jsem vůbec čekal. Horší je to s výpletem mezi plovákem a křídlem. Na jednom křídle jsem šel cestou plovák osadit a teprve poté dělat výplet. U druhého jsem osazoval komplet plovák s výpletem. Ani jedna z těchto cest nebyla ideální. U první se špatně natahovala lanka výpletu, protože volný prostor je hodně malý a s lankem se tak špatně pracuje. U druhého postupu došlo po finálním osazení plováku k „dotvarování“ konstrukce a místy se lanko prověsilo. Takže bylo nutno zhruba třetinu lanek odříznout a znovu natáhnout. K finále tedy vedly oba postupy, ale ani jeden nebyl bez problémů. To ale byly jenom drobnosti s ohledem na to, co přišlo dál…
Fráze typu černý pátek nebo pátek třináctého jsem totiž shledal jako naprosto slabý odvar vedle toho, co přinesla středa 16.2. a následně čtvrtek 17.2. Ke stolu jsem sedal s optimismem, že zbývá už jen zkompletovat připravené kusy do jednoho celku. Začal jsem spodním křídlem. Připojuje se dílem 27g provlečeným přes oka v dílu 3b. Připravil jsem si podložení křídel, abych udržel zdvih, který spodní křídlo má. A tady
POZOR – největší a dost zásadní kiks celé vystřihovánky!!! „Tyčky“ 27g jsou definovány pouze délkou a průměrem uvedeným v návodové kresbě (toto označení navíc mají ve šmikajdě ještě kladky pro lanko ovládající klapky na horním křídle). Křídla jsem přilepil vteřinovým lepidlem, nechal zaschnout a zhruba po půlhodině přípravy dalších věcí sundal model z podložení. A spodní křídla padla k zemi jako u chcíplýho racka… No já v duchu nadával (nahlas jsem nemohl, protože všechny v okolí by z toho slovníku kleplo…). Jakékoli pokusy o nápravu se minuly účinkem, takže přišla na řadu operace – odřezat křídla s vlepenými tyčkami 27g a začít znovu. No, asi si umíte představit, co to bylo odřezat vteřinovým lepidlem přilepené díly a vypreparovat tyčky vlepené do křídla… Po zrestaurování zbytků úchytů na dílu 3b jsem se pustil do úpravy křídel. Originálně jsou otvory pro tyčky jenom v posledním žebru. Vzal jsem frézku a snažil se provrtat otvor ještě do dalšího žebra. Třikrát se to podařilo bez problému. U čtvrté díry mi vrták projel ven spodní stranou potahu křídla. No já viděl rudě… Nějak jsem to rozdýchal a pustil se znovu do práce. Tyčky 27g jsem udělal delší a natvarované podle zdvihu křídel. Po slepení už vše dopadlo, jak mělo.
Na řadu tedy přišly vzpěry pod horní křídlo. Současně jsem se pustil i do konstrukce pro ocasní plochy. Zase nevím, jestli jsem chybu udělal někde já, nebo je už ve vystřihovánce. Připravil jsem si jako první dráty 31a a 31b. Nejprve jsem osadil díl 31a a na něj vodorovnou ocasní plochu. Pak jsem chtěl vlepit přední tyčky 31b. Ale to rozhodně nebylo možné do připravených pozic. Tak jsem došel k závěru, že jsem si blbě označil na stole díly. Odřezal jsem je, prohodil a začal znova. A výsledek byl ještě horší. Já znova v duchu tak nadával… Takže do konstrukce nesoucí ocas jsem použil jeden originální prut (31a), ostatní jsem doměřoval podle aktuální pozice. Ve vystřihovánce je pro osazení ocasu pomocné žebro ST3. Pokud ho použijete, už nikdy ho nedostanete ven – budete ho muset nějak pracně rozřezat mezi pruty nesoucími ocas. Takže teoreticky hezký pomocný prvek, ale v reálu nepoužitelný. Za mě další docela velký nedostatek, ale nejsem si jist, jestli můj nebo vystřihovánky. Když jsem pak barvil tyčky nesoucí ocas, tak mi k dovršení všeho špatného sklouzl štětec a barva se lehce „oklepala“ na jedno místo na spodní straně vodorovné ocasní plochy (prostě matný černý cákanec). No já si nadával… Když už jsem překonal úskalí vystřihovánky, tak jsem to doprasil sám…
Zpátky ke křídlům. Postup byl vlepit vzpěry, osadit horní křídlo a natahat lanka. Teorie dobrá, ale trochu zdlouhavá. Nicméně se po dlouhé době zadařilo a horní křídlo bylo osazené. Tady se to podařilo zprasit mě. Vůbec mi nesedla návaznost levého a pravého dílu křídla na centroplán. Prostě moje chyba, nedokázal jsem udržet geometrii. Byl to další středeční zásek. Dalo to zabrat, ale nějak se podařilo horní křídlo osadit. Geometrie sice dostala na … (sedínku), ale na první pohled v noci a z dálky to nevypadalo zas tak tragicky, když člověk uvážil veškeré kroky, které k výsledku vedly.
Poslední kapkou dne byly krajní šikmé vzpěry (díly 28e + 28f). Tady opravdu netuším, jestli jsem někde vykouzlil chybu já, nebo nesedí vystřihovánka. První šikmou vzpěru jsem se snažil „znásilnit“ do požadované pozice silou až se ozvalo mocné loupnutí. Přepočítal jsem kosti a rychle prohlédl model, ale vše vypadalo v pořádku. Až po chvíli jsem si všimnul, že středová příhradová konstrukce nesoucí motor se v jednom rohu vytrhla z trupu a totálně se zkroutila. Otevřeně se přiznám, že jsem byl nepříčetný a měl sto chutí se s modelem vypořádat po Kaktusákovsku... Nadávat jsem nemohl jenom kvůli tomu, že bych s ohledem na pokročilou noční hodinu vzbudil asi nejen náš panelák. Zbytek středy jsem tak už jen opravoval vzniklé škody. K šikminám jsem se vrátil až ve čtvrtek večer. Aby mi do prostoru sedly bez jakéhokoli násilí, musel jsem je na obou stranách zakrátit asi o 5mm! To není málo. Vnitřní šikminy (díly 28h + 28g) jsem naopak musel o zhruba 3mm prodlužovat. No práce opravdu výživná. Navíc tady nechápu u této chyby ještě jednu věc – pokud bych použil díly mnou zakrácené v původní délce, musel bych vnitřní vzpěry prodloužit ještě víc. Proto právě úplně nechápu, jestli to byla moje chyba, chyba vystřihovánky nebo nějaká kombinace. Tyto fáze stavby jsem moc nefotil, protože jsem spíše podléhal depresi...
Tímto naštěstí problémy skončily – taky byl model téměř hotov… Zbývalo osadit kormidlo, natahat ovládací lanka na ocas a natáhnout ovládací lanko ke klapkám na horním křídle. Jediným bodem k řešení už jenom zbývalo, kam správně osadit kladku 27g a jak zakamuflovat naznačení jejího původního umístění (jak jsem psal již v dřívějším reportu, jsou prohozeny díly 27B pro levou a pravou stranu; po jejich prohození na správnou stranu se změní i naznačená pozice pro kladku). Vyřešil jsem to nakonec jednoduše – rychlý postup, který za mne nevypadá úplně blbě. Děrovačkou jsem ze zapasu coloru vyrazil dvě kolečka, která přesně zakryla kresbu na křídle. Ano, sice podobný kryt nedává u plátěného potahu smysl, ale když se nad tím moc nedumá… Na úplný závěr jsem osadil vrtuli a čelní sklo. A pak? Pak bylo najednou hotovo.
Poznámky (většinu problémů jsem popsal už výše):
Takže už jenom znovu zdůrazním – bacha na uchycení spodních křídel. Původní díl 27g z návodu je naprosto k ničemu (popsán na Rysu.27). Pod označením 27g je navíc ve vystřihovánce kladka.
Při procházení zbylých stránek jsem ještě objevil jednu zapomenutou část – na stránce 15 mezi mustry na žebra (protože jsem měl lasery, tak na tuto stránku jsem šel jen na začátku kvůli drobnostem na horní plochu dílu 3) se nachází celek 20a. Jde o plachtu pro zakrytí pilotního prostoru. Na návodovkách navíc nikde nenajdete, kam má být tento celek umístěn. Musel jsem dohledat pomocí strýčky Googla a jím nalezených fotek. Pozici dílu jsem naznačil níže na fotce.
I když jsem chtěl využít všechny díly vystřihovánky, několik mi jich nakonec zbylo. Nepoužil jsem díl 26 (očko pro uchycení výpletu). Podle počtu přiložených dílů a pozice naznačené na Rysu.29 jsem nedokázal určit, kde mají a kde nemají být použity. Takže jsem raději kompletně vynechal. Druhým celkem je drátěná konstrukce 31D+31E. Její pozice je lehce naznačena na Rysu.37 a na bokorysu modelu na straně 16. Protože ale místo pro nalepení není promítnuto i do vystřihovánky, chtěl jsem si přesnou polohu ověřit opět podle fotek. Na dochovaném letounu tohoto typu se ale podobná konstrukce nenachází, takže jsem ji nerealizoval.
Něco pro statistiky – celkem se počítadlo zastavilo na hodnotě 781 použitých dílků.
A co říci závěrem? Stavba utíkala pod rukama docela slušným tempem. Při sestavování jednotlivých částí se objevovaly nějaké drobné nejasnosti a nepřesnosti, ale nic zásadního. Největší problémy se objevili až při kompletaci v úplném závěru. Část z nich jsem si určitě způsobil sám svojí neschopností a nepřesnostmi, za částí ale stojí nedostatky ve vystřihovánce. Nicméně nejsou tak zásadní, aby se s nimi průměrný modelář nedokázal vyrovnat. Výsledný model mě určitě nezklamal a přinesl přesně to, co jsem od něj očekával.
Jedná se o neokoukanou předlohu a poměrně složitý model s velkým výsledným vzhledovým efektem.
Jirka Z.
