Tato příležitost zkrátka nelze přejít, Mistrovo jubileum je stejně úžasné jako jeho tvorba. O slepení nějaké té klasiky jsem uvažoval už delší dobu, nu a po zjištění co se zde odehrává, již bylo jasné že ona chvíle nastala.
Před časem jsem od kamaráda dostal několik starších ABC, včetně speciálů. A na jeden z nich padla má volba, přesněji na Déčka č.11 z roku 1990, soubor modelů požárních vozidel.
Dodnes si pamatuji na fotku v některém ze starých ABC, kde je vyfocen pan Vyškovský, v ruce třímající model stříkačky Tatra 148 CAS 32 (doufám že nekecám, je to už dávno, tuším někdy první stupeň základky). Myslím že někdo z archeologů určitě bude vědět ve kterém čísle to mohlo být. Tenkrát mě malá Tatra fascinovala, bohužel - možná i dík
- v zásobách ABC tenkrát zrovna tato nebyla. Nicméně spousty jiných modelů, včetně těch Mistrových tam byly...A tak když jsem zalistoval do speciálu požárních vozidel, padla volba právě na něj...Než ale dojde na Tatru, vzal jsem si k srdci slovo v návodu a začal tedy modelem požárního výjezdového automobilu AVIA DVS-12 A30. Originální sešit jsem opatrně ,,rozebral,, a překopíroval na papír podobné gramáže, spíše o něco silnější. Po sešití originálními sponkami zpět, jsem se mohl pustit do stavby.
Tisk samotného originálu je tak nějak místy neostrý, různě barevný,...vím že existují novější reprinty, Avii dokonce někde mám...i tak jsem se rozhodl použít pravě kopii ze sešitu, alespoň to bude to pravé retro 
Začneme tedy náhledem na originál a nově vytištěné strany ke zpracovaní...
V začátku stavby jsem narazil na nesrovnalost v číslovaní pozic na dílech blatníků. Na pravém (na fotce vlevo) jsou prohozeny pozice č. 3 a 5. Při lepení kabiny jsem si odměřil a doplnil středovou risku pro lepší a snazší usazení dílů.
Během stavby jsem se dopustil jen opravdu drobných úprav, jednou z nich bylo lehké poupravení stěračů (seříznutí a naznačení stírací lišty černou), dále pak vyřezaní vzduchu ze žebříku a jiný způsob uchycení kol, než nabádá návod. Zde tedy vidno úpravu stěračů a díly pro tvorbu kol (na foto zadních).
U zadních kol jsem narazil na problém, kdy jejich pláště byly cca o 5mm kratší. Zádrhel byl snadno vyřešen novým páskem černého papíru. Na poslední foto pak hotová kola a připravené osy. Osy jsem netvořil dle šablony ale zkrátil je tak nějak podle citu aby byly ,,akorát,,.
Kabina i s doplněnými drobnostmi...oproti návodu jsem nejprve ke kabině dolepil nárazník a až po té doplnil nosič nápravy a uzavřel ,,podlahu,, (díl č.14). Měl jsem tak možnost nárazník přidržovat z vnitřku kabiny a lépe ji hlavně v rozích dotvarovat. Vše sedlo celkem přesně
Slepená nástavba, ani zde žádný problém...
V mezičase jsem si popřipravil drobnosti...a po spojení kabiny s rámem a nástavbou, což nečinilo žádné potíže, osazení kol a doplňků, mohu říci že mám hotovo
...poslední malou nepřesností je zakreslení pozic pro přilepení lávek a žebříku, které jsou vetší (širší) než žebřík samotný. 
Malé doplnění zmiňovaných drobností které mi neseděly...pozice pro přilepení žebříku a lávek...
Detail mého upevnění kol. ,,Zákolníky,, u nosiče nápravy drží osu ve správné pozici a trubička kterou prochází osa vymezuje vzdálenost kol od nosiče nápravy. Kola jsou pak nalepena k ose která se volně otáčí. A nakonec ještě lehce nesedící kresby na boku kabiny (na druhé straně sedlo přesně)...
Doufám že jsem na nic nezapoměl
Stavba mi zabrala pár dní, spíše večerů. Je třeba si dávat pozor na tvarování dílů kabiny, jinak vše sedí, pár drobných problémů bylo zmíněno výše, avšak nejedná se o nic zásadního nebo složitého. Stavba šla pěkně od ruky, Herkules, špejle, nůžky a tempery...co víc si přát A zde už finální foto...
Zahřívací kolo je tedy za mnou, pokračování příště. Na shledanou u Tatry