Když jsem minulý týden model dokončoval, vůbec mne nenapadlo, že se tak s panem architektem loučím. Odpočívejte v pokoji, Mistře, a děkuji.
Ještě pár slov k modelu. Přestože vypadá jednoduše, při spojení obou budov jsem se trošku natrápil a to si troufám říci, že oproti návodu jsem zvolil lepší řešení. Daní za rozdělní modelu do dvou čísel je vedle tradičně různé barevnosti také drobný rozdíl v rozměrech. Již ukazoval posun na výškové budově. S uzavřením jsem si poradil, peklíčko začalo při spojování s nižší budovou, protože nutně nemohly sedět úhly. Stěnu výškové budovy jsem tedy musel ve spoji znovu rozřezat a postupně znovu dopasovat po vyříznutí slabounkého proužku. Rozdílné rozměry postihly i díly schodišťových ramp, tam se do dá řešit celkem snadno.
Co říci závěrem. Model bych nikdy nestavěl, nebýt velkého jubilea. Zaprvé k předloze nemám vztah, zadruhé kam takový kolos dát, že? V návodu se píše, že si jím modelář může obohatit kolejiště, pochybuji však, že to kdo kdy udělal. V mém případě se však tento účel v podstatě splní, protože model dám děckám k vláčkodráze. Zevnitř je řádně vyztužen kartonem, kartonovou má i základnu, takže něco by vydržet měl. Ono by to vyztužení bylo třeba i pro vitrínový model, protože letitý papír se vinou teras a předsazení prvního patra bortí.
- prima, tohle už fakt dnes lepí jen... jen... nejskalnější fandové 
.
