Po delší době jsem se dostal k tomu, abych trochu pohnul s reportem ze stavby
Prince Henryho. A dnešní příspěvek bude podstatně delší, protože - jak jsem slíbil minule - bych ho chtěl pojmout jako podrobnější návod na vyplétání kol. Určitě ho vrazím i do sekce
Stavba, konstrukce, tipy, triky.
Vyplétání kol - aneb jak to kdo dělá
S vyplétanými koly se můžeme setkat nejčastěji u historických letadel, automobilů a samozřejmě i u současných motocyklů a jízdních kol. V případě modelů těchto strojů pak záleží na autorovi a především na modeláři, jak se se stvárněním tohoto prvku popere. Buď může použít papírový díl, na kterém jsou výplety pouze nakresleny, nebo vyrobit výplety z drátku, nitě či jiného materiálu. První přístup je použitelný pro jednodušší modely a moc parády nenadělá. Výroba výpletů na druhou stranu vyžaduje docela velkou zručnost a trpělivost.
Nejstarší příspěvek na starém fóru, který jsem našel a ve kterém se objevují vypletená kola, je od
praguemodelse, který zde prezentoval stavbu letadla
Blériot IX. Model té samé předlohy stavěli také
Vojta Č. a
tata. Dalším modelem letadla byl
HL-2 Haroldek od
juriga, který ve svém vlákně také uveřejnil odkaz k návodu na vyplétaná kola (
bommodeli.org. Bohužel v ruštině - tedy bohužel pro ty z nás, kteří He говори́ по-ру́сский
). O fotky dvou motocyklů se na starém fóru podělil i
Robert Blaschke (
Jawa 350,
Jawa 350 se sajdkárou - zde je i krátký návod, jak na to), na novém pak
Lukas (
Jawa 884.5) Do sekce autoveteránů přispěli
Standa F. (
Mercer 1913) a
Majo71 (
Mercedes typ S). Zajímavou ukázkou toho, že to jde i z papíru, je model
Peugeot 1918 od
L3000.
Velice hezký
návod napsal a nafotil
B@F, který zde také popsal skutečnou konstrukci výpletů. Podle něho pak postupovali
tata,
Standa F. a
Majo71. Dalším návodem je výše zmíněný z fóra
bommodeli.org, který jsem ovšem moc nestudoval. Při lepení kol na
Vauxhall jsem se řídil postupem, který na své stránce uveřejnil
Alan Grayer. To, co můžete vidět v textu níže, je vlastně volný překlad tohoto postupu z angličtiny s vlastními drobnými úpravami a vylepšeními. Výhodu oproti návodu od
B@F vidím v tom, že není třeba přebarvovat ráfek, ale je možné použít původní papírový díl. Na druhou stranu jde o trochu pracnější postup. O tom ale až dále.
Co všechno budeme potřebovat
Lepení vyplétaných kol nevyžaduje žádné zvláštní pomůcky, které by většinou modelář neměl doma. A pokud tomu tak přecijenom je, není problém je sehnat.
nit (drátek, vlasec...)
Zde záleží na každém, pro jaký materiál na výrobu špic se rozhodne. Já osobně jsem použil muškařskou nit o průměru 0,1 mm. Nevýhodou je, že se v této tloušťce vyrábí pouze bílá (tedy to mi aspoň tvrdil prodavač v obchodě s rybářskými potřebami. Nejsem rybář, takže jsem mu to věřil
). Výhodou je, že se s ní dobře pracuje a netřepí se.
barva
Pokud máte nit v barvě výpletů, nutnost sehnat barvu odpadá. V případě, že máte jinak barevné vlákno, potom vám zřejmě nic jiného nezbyde. Rybářské vlasce se vyrábějí z nylonu (či jiných polymerů). V předtuše, že na něm nebude držet vodovka, jsem si pořídil barvu Revell 36 MATT (červená). Nevýhodou je, že po chvíli nanášení začíná tvořit takovou matlavou hmotu, která jde špatně aplikovat. Také má tendenci se po zaschnutí olupovat. Když jsem měl hotová tři kola, zjistil jsem, že použití vodovky by asi nebylo úplně od věci. Zde ať si tedy každý vyzkouší, co mu bude vyhovovat
.
lepidlo
To je asi jasné
. Ovšem na rybářský vlasec se Herkules moc nechytá. Chce to i vteřinové lepidlo.
karton
Na tloušťce nezáleží. Bude potřeba na bočnice kol a přípravek na vyplétání kol.
osa
Průměr podle potřeby, délka cca 6 až 7 cm. Na materiálu nezáleží - vcelku se mi ale osvědčily profily z uhlíkových vláken.
další pomůcky
O tom, že je dobré (ba přímo nezbytné) mít u sebe nůžky nebo skalpel, se asi není třeba zmiňovat. Hodí se také nějaký ten špendlík, pinzeta, izolepa, kružítko na vyřezávání kruhových otvorů...
Přípravek na vyplétání kol (Vorrichtung, Jig...)
Prvním krokem je výroba přípravku na vyplétání kol. Šablonu si nakreslíme buď podle
B@Fova návodu nebo použijeme tu, která je součástí modelu
Harley-Davidson Model 6 od Alana Graye (strana 12). Bez úprav ji lze použít, pokud chceme stavět přímo model Harley-Davidson Model 6 v měřítku 1:7
. V dalších případech nám nezbyde nic jiného než ji upravit. Já jsem to vyřešil tak, že jsem si šablonu zkopíroval do Wordu a zmenšil tak, aby otvor pro osu měl 1,5 mm (tj. tolik, kolik jsem potřeboval). První černou kružnici (vnitřní průměr kola) a zbylé dvě kružnice jsem si pak dokreslil podle toho, jak bylo potřeba. Šablonu je pak třeba vytisknout a vyříznout podle vnějších dvou černých kružnic (vznikne tak jeden kruh a jedno mezikruží).
Alan Gray potom doporučuje kruh nalepit na
foamboard (jakousi pěnovou destičku, s tímto materiálem jsem se zatím nesetkal) o něco větší než šablona, do které se nejprve vyvrtá otvor pro osu. Já jsem si něco podobného slepil z 1mm kartonu (viz fotky níže). Mezikruží se nalepí na karton (nebo vrstvu kartonů) o něco nižší než náboj kola a přišpendlí ke zbytku šablony tak, aby čáry spolu lícovaly. Na vrchní i spodní vrstvu mezikruží doporučuji nalepit vrstvu folie, aby se pak dala lehce odlepovat a přilepovat izolepa, kterou jsou držena jednotlivá vlákna.
Náboj a příruby kola
Lepení kola začneme nábojem, který vyrobíme z pásku papíru příslušné šířky a barvy (zřejmě není součástí vystřihovánky, je třeba vyrobit si vlastní). Dále si připravíme příruby (mezikruží; na jedno kolo jsou potřeba celkem čtyři), jejichž vnitřní průměr musí být stejný jako vnější průměr náboje. Vnější průměr přírub je možné si zvolit (podle měřítka modelu a citu
). Doporučuju je z rubu zabarvit.
Začínáme vyplétat
Když už máme hotový přípravek a náboj kola, můžeme začít. Náboj nastrčíme na osu, kterou usadíme do otvoru v přípravku. Následně si uřízneme kousek vlákna o něco delší než vnější průměr mezikruží (delší proto, abychom pak mohli pohodlně tahat za nitky
). Jeden konec nitě připevníme proužkem izolepy na libovolně zvolenou červenou čáru na mezikruží, vedeme přes náboj (vlákno leží na přírubě) a druhý konec připevníme opět proužkem izolepy na protější zelenou čáru tak, abychom vlákno ohýbali kolem osy pod nejmenším možným úhlem (snad je to z obrázku patrné). Druhé vlákno nalepíme na v protisměru hodinových ručiček nejbližší červenou čáru předchozí červené čáře, vedeme přes náboj a na protější straně připevníme k příslušné zelené čáře. Nitky by měly být hezky napnuté.
Pozn.: V následujícím textu budu užívat označení "červené vlákno" a "zelené vlákno", přestože nit je sama o sobě bílá. Označení souvisí s tím, nad čárou té které barvy na šabloně je nit vedená. Důsledkem toho je také to, že se po obtočení vlákna kolem osy jeho barva mění. Je to něco jako v Praze tramvaj č. 14, která se na Ortenově náměstí mění na č. 24 .
Stejným způsobem připevníme zbylých sedm vláken. Šesté "červené" vlákno se kříží s jedním "zeleným", sedmé "červené" se dvěma "zelenými", osmé se třemi a deváté se čtyřmi. V místě křížení "červeného" vlákna se "zeleným" je třeba "červené" podvléknout pod "zeleným". V případě osmého a devátého vlákna by se mělo podvlékat třikrát, resp. čtyřikrát. Podařila se mi však vždy jen první dvě podvléknutí, v případě třetího, resp. čtvrtého křížení si vlákna u příruby začínala vadit.
Když máme připevněno všech devět vláken, zkontrolujeme, že jsou hezky natažená a přilepíme je k přírubě vteřinovým lepidlem. Po zaschnutí je dobré výplet nabarvit a nakonec přilepit lícovou část příruby.
Dále mezikruží s výpletem otočíme a opět přišpendlíme k přípravku, tentokrát tak, aby výplet lícoval s přerušovanými čarami (resp. se světlejší zelenou a červenou v původní šabloně od Alana Graye). Druhou stranu kola vypleteme stejně, jako tu první.
Nyní přichází čas na slepení ráfku, který vyrobíme z proužku papíru příslušné délky, do kterého špendlíkem vypícháme ekvidistantně tolik otvorů, kolik máme špic (v tomto případě 36). Poté slepíme oba konce ráfku k sobě (pozor - pokud použijeme chlopeň, je třeba zkontrolovat, zda jsme si nezalepili otvory pro špice a případně je obnovit) a přilepíme k němu jednu bočnici, kterou jsme si předtím vyřezali z kartonu. Druhou bočnici zatím nelepíme, jenom vyzkoušíme, zda do ní ráfek pasuje.
Přichází na řadu asi nejnáročnější část. Teď je třeba proplést špice ráfkem. Vždy uvolníme jedno vlákno, provlékneme otvorem v ráfku a zase přilepíme zpět k přípravku. Vlákna na jedné straně provlékáme vždy ob jeden otvor. Na to doporučuju dávat si opravdu pozor. Bylo by docela nepříjemné zjistit, že jsme někde uprostřed udělali chybu a museli vlákna vytáhnout z jednoho otvoru a provléct tím správným
. Když máme špice na jedné straně kola provlečené ráfkem, odšpendlíme opět mezikruží, otočíme, přiděláme z druhé strany a vpleteme stejným způsobem špice do ráfku. Pokud jsme pracovali pečlivě, je jasně poznat, do kterého otvoru to které vlákno patří.
Dále je třeba vycentrovat náboj kola. Alan Gray ve svém návodu doporučuje vypodložit mezikruží vrstvou kartonů tak, aby byly náboj a zbytek kola vycentrované. Mně se osvědčilo odšpendlit mezikruží a srovnat náboj v ruce (tím, že jsou vlákna přilepena izolepou k vrstvě fólie na mezikruží, tak dobře kloužou). Potom akorát stačilo znovu pořádně napnout vlákna. Když jsme spokojeni s vypnutím vláken a vycentrováním kola, můžeme přistoupit k přilepení vláken k ráfku, nejlépe pomocí vteřinového lepidla. Po jeho zaschnutí je dobré vyzkoušet, že všechna vlákna jsou dobře přilepena, následně kolo "vysvobodit" z mezikruží a odřezat přečnívající nitě.
Nakonec k ráfku přilepíme i druhou kartonovou bočnici, následně originální bočnice z vystřihovánky, běhoun a na úplný závěr zaretušujeme. Tím je kolo hotové (Většinou jedno nestačí. I na blbou motorku jsou potřeba dvě. Takže musíme celý postup opakovat tolikrát, až máme tolik kol, kolik jich potřebujeme
). Doufám, že jsem tímto návodem motivoval aspoň někoho, kdo by snad uvažoval o vyplétaných kolech. Je to sice poměrně náročné (hlavně časově), ale výsledek stojí za to.
To je protentokrát všechno (myslím, že toho bylo dost
). Zbývá mi dolepit ještě jedno kolo a volant. Takže příště snad už budou i final photos.
Dokončení příště.