Model není rozsahem nic velkého, tuším že to byly tři strany, přičemž značnou část tvoří variantní pneumatiky a díly pro druhého jezdce, Nicka Heidfelda. Papír je poměrně tvrdý, hádám 140-160 g/m2 a sem tam potištěný z druhé strany rubovou plochou. Tisk ovšem není nic extra, sem tam chybí textura karbonu, sem tam je přes ni černá linka, někde jsou v plochách karbonu bílá místa a linky pro lepení natupo nebo ohraničení nemají moc dobrý soutisk. Někde jsou žluté, někde zelené, někde žluté s modrou těsně vedle. Trochu to asi bude komplikace kvůli geometrii a retuši, jinak ale většinu asi zakryjí hrany silného papíru. Podchlopně pro bočnice model neobsahuje. Podle návodu jsou ke stažení a vytištění na webu vydavatelství, kde jsem je skutečně našel (PDF tady), stejně jako opravu dílů pro kameru a přední ramena (PDF tady), přičemž tam jde o grafiku (reklama má opačně znak a kamera má barevný obdélník jinak velký). Na stránce ke stažení je pak ještě na model krabička.
Pokud jde o mou stavbu, motivoval mě k zakoupení hlavně tým a grafika. Lotusy se mi v černozlaté vždycky líbily a tohle byl tehdy pěkný návrat. Navíc F1 z aktuálních let, kdy sem ještě poctivě sledoval, protože se to ještě dalo. Z hlediska sympatií jsem tehdy zvolil verzi N. Heidfelda. Taky jsem seznal, že chlopně tisknout netřeba, protože si je udělám kdyžtak sám a kdyby to nesedělo, akorát bych se zbytečně vytočil. Pokud jde o opravu, Ečko v reklamě na ramenech buď vyříznu a otočím, nebo to nebudu řešit. Stejně tak mi asi vůbec nevadí ten obdélníček na kameře, případně prostě tu oranžovou přetřu černou podle fotky. Vzhledem k už hotovým věcem a posláním modelu, nebudou myslím úpravy žádné. Bude úspěch, když to doklepu tentokrát do konce.
Tak jsem do toho tehdy říznul a jako vždy jsem začal koly. Bohužel tvrdý papír způsobil, že se mi na bombírování vůbec nedařilo, takže jsem použil nakonec druhou sadu kol. To už bylo malinko lepší, ale stejně se mi s papírem nedělalo dobře. Po kolech jsem zkoušel z toho papíru něco menšího a splácal sem kamerku s volantem. Nebylo to nejhladší, ale uznal sem si to. Tak došlo na kokpit. U sedačky si vybavuju velkou krizovku s tvarováním. Nakonec se mi to podařilo završit kostrou kolem, kde mám minimálně jednu příčku pěkně nakřivo. On ani ten kokpit v tom není úplně rovně. Detaily si nepamatuju, ale model skončil v šuplíku hned vedle TKSka, kde ležel tak dlouho, až se k němu zařadila Delta S4. Postupem prací zůstal k exhumaci jako poslední a tak mám nálezový stav:
No, už tehdy to byl nějaký pátek od chvíle, co jsem naposledy lepil efjedničku, ne tak teď, po skoro sedmi letech. Zatím mám v obnoveném řízení kus zadní nápravy, coby jednodušší prvek na tvarování, abych si na papír trochu zvykl. Tak uvidíme, jestli mě založené téma bude lépe motivovat
