Lancia Delta S4 SanRemo 1986 / RSC / 1:24 / Hotovo
Napsal: úte 8.10.2019 18:54
Lancia Delta S4 je speciál skupiny B, kterým Lancia navázala na úspěchy modelu 037. Oproti této legendě byla Delta vyvíjena od základu jako čtyřkolka. Čtyřválec přeplňovaný dvěma turby měl v sériovém autě pro potřeby homologace výkon 250 koní při 1200 kg a maximálku 225 km/h. Tabulková spotřeba 10,8 l/100 km asi moc přesná nebyla...
Soutěžní speciál byl o něco vyladěnější a výkon se zvýšil postupně až na 480 koní, přičemž se Delta dala krátkodobě natlakovat na turbech až k 650 koním. S výkonem postupně vývojem klesala i hmotnost až na 850 kg, takže z nuly na stovku na šotolině byla Delta za 2,3 sekundy. Delta se v barvách různých týmů a v různých vývojových evolucích výrazně zapsala do rallyeové historie celou řadou vítězných úspěchů. Mezi Lancií a Peugeotem tehdy panovala obrovská rivalita a obě značky se předháněly ve vývoji. Kromě úspěchů se bohužel Delta S4 zapsala do historie i poslední kapkou do poháru tolerance skupiny B, když po mnoha kolizích s někdy až šílenými diváky přišla tragická havárie Henriho Toivonena a Sergia Cresta v rámci Korsické Rallye 1986.
Předlohou modelu je vůz F. Tabatona a L. Tedeschiniho ze SanRema 1986, kde posádka po první etapě odstoupila ze závodu. Atraktivitě předlohy to zejména barvou ovšem neubírá a Michal Ružička ji tehdy zvolil jako první ze tří variant pro sérii RSC. Takže ano, už jsem měl tu možnost ji jednou lepit a byla to pohoda, ovšem pochopitelně ne ve finální tiskové barvě. Ihned po vytištění jsem se do ní tehdy pustil znovu a měl jsem v plánu pár úprav. Stavbu jsem několikrát přerušoval kvůli dalším testům a nakonec jsem se k ní dlouho nevracel. Před nadcházejícím podzimem ale potřebuju potrénovat, tak jsem ve volné chvíli exhumoval a pokročil.
V přesnosti modelu narozdíl od polského kostlivce není problém, konečně když to jeden lepí počtvrté, tak už by to bylo podezřelé. Ve stavu exhumace jsem měl hotovou podlahu s interiérem a přední nápravou a rozpracovaný motorový prostor. Bohužel se mi tehdy podařilo zaprasit podlahu shora jak vepředu, tak vzadu, tak doufám, že to nebude moc vidět. Tehdejší úpravy spočívaly v předělání vrtule chladiče vepředu (bude mřížka, tak tam bude vidět), volantu z drátu (ano, možná že snad u mě i poprvé), bočnic kol z opravného setu bez reklam a úpravy zadní nápravy, kde jsou teď vinuté pružiny a tlumiče z drátu a trubičky papíru. Kromě mřížek v karoserii další úpravy neplánuju. Sice jsem tehdy myslel, že bych mohl prořezat disky, ale po přilepení krytů by to bylo zbytečné. Bohužel mě tehdy nenapadlo prořezat díry v zadní výztuze a v obnovené éře už bylo natolik zpracováno, že do toho nebudu vrtat. No a oproti tehdy testovanému provedení budou světelné rampy z nočního testu před závodem.
Jako první teda motor se vším možným kolem, jako aktuální pokrok:
A pár celkových pohledů.
Kola, vedení vzduchu ke chladičům a na zkoušku retuše světelné rampy z doby před exhumací. Světla mírně upravena protlačením a přetřením herkulesem.
Tak snad to tentokrát dokončím
Soutěžní speciál byl o něco vyladěnější a výkon se zvýšil postupně až na 480 koní, přičemž se Delta dala krátkodobě natlakovat na turbech až k 650 koním. S výkonem postupně vývojem klesala i hmotnost až na 850 kg, takže z nuly na stovku na šotolině byla Delta za 2,3 sekundy. Delta se v barvách různých týmů a v různých vývojových evolucích výrazně zapsala do rallyeové historie celou řadou vítězných úspěchů. Mezi Lancií a Peugeotem tehdy panovala obrovská rivalita a obě značky se předháněly ve vývoji. Kromě úspěchů se bohužel Delta S4 zapsala do historie i poslední kapkou do poháru tolerance skupiny B, když po mnoha kolizích s někdy až šílenými diváky přišla tragická havárie Henriho Toivonena a Sergia Cresta v rámci Korsické Rallye 1986.
Předlohou modelu je vůz F. Tabatona a L. Tedeschiniho ze SanRema 1986, kde posádka po první etapě odstoupila ze závodu. Atraktivitě předlohy to zejména barvou ovšem neubírá a Michal Ružička ji tehdy zvolil jako první ze tří variant pro sérii RSC. Takže ano, už jsem měl tu možnost ji jednou lepit a byla to pohoda, ovšem pochopitelně ne ve finální tiskové barvě. Ihned po vytištění jsem se do ní tehdy pustil znovu a měl jsem v plánu pár úprav. Stavbu jsem několikrát přerušoval kvůli dalším testům a nakonec jsem se k ní dlouho nevracel. Před nadcházejícím podzimem ale potřebuju potrénovat, tak jsem ve volné chvíli exhumoval a pokročil.
V přesnosti modelu narozdíl od polského kostlivce není problém, konečně když to jeden lepí počtvrté, tak už by to bylo podezřelé. Ve stavu exhumace jsem měl hotovou podlahu s interiérem a přední nápravou a rozpracovaný motorový prostor. Bohužel se mi tehdy podařilo zaprasit podlahu shora jak vepředu, tak vzadu, tak doufám, že to nebude moc vidět. Tehdejší úpravy spočívaly v předělání vrtule chladiče vepředu (bude mřížka, tak tam bude vidět), volantu z drátu (ano, možná že snad u mě i poprvé), bočnic kol z opravného setu bez reklam a úpravy zadní nápravy, kde jsou teď vinuté pružiny a tlumiče z drátu a trubičky papíru. Kromě mřížek v karoserii další úpravy neplánuju. Sice jsem tehdy myslel, že bych mohl prořezat disky, ale po přilepení krytů by to bylo zbytečné. Bohužel mě tehdy nenapadlo prořezat díry v zadní výztuze a v obnovené éře už bylo natolik zpracováno, že do toho nebudu vrtat. No a oproti tehdy testovanému provedení budou světelné rampy z nočního testu před závodem.
Jako první teda motor se vším možným kolem, jako aktuální pokrok:
A pár celkových pohledů.
Kola, vedení vzduchu ke chladičům a na zkoušku retuše světelné rampy z doby před exhumací. Světla mírně upravena protlačením a přetřením herkulesem.
Tak snad to tentokrát dokončím
Paráda
