Renault 5 Turbo 1981 / RSC / 1:24 / Test
Napsal: stř 20.2.2019 10:25
Brno se blíží, novinky se vyjevují... a do série RSC přichází další legenda, tentokrát klasické rallye z klasických let.
Renault 5 Turbo se svým 1397 ccm motorem byl rozhodně příkladem správně použitého turba. Stošedesát koní před zadní nápravou ani ne tunového hot hatche vytvořilo jednu z ikon motorsportu, která nasbírala řadu závodních úspěchů. Ještě než přišel na svět evoluční typ Maxi, který svým mohutným bodykitem měřil síly s Peugeoty a Lanciemi ve skupině B, jezdili Jean Ragnotti a Jean-Marc Andrié s dřívější a o něco mírnější verzí v týmu Renault Elf. Výrazným bodem v jejich kariéře bylo bezpochyby vítězství v Rallye Monte Carlo v roce 1981. Renault Elf měl tehdy velmi atraktivní žluto-černo-bílé zbarvení, které se bude na poličce určitě pěkně vyjímat.
Autorem modelu je Attila "Attimon" Csákvári. Model sice není tak kulatý, jako bylo například Porsche 911, ovšem zajímavé partie tomuto na první pohled hranatému francouzi určitě nechybí. Interiér bude a vzhledem k jeho poloze i ten řadový čtyřválec. A protože se jelo i potmě, oživí to přídavná světla v zakryté verzi.
Začínám koly, jako ostatně vždy. Na těch předních celkem nic složitého není, zato na zadních jsou trochu složitější paprsky. Konstrukce je z velké části stejná, jako u předních, jenom základ paprsků je hlouběji v disku a na něj se lepí obloukové části. Ty jsou na archu rozvržené tak, aby se daly pohodlně zpracovat hromadně. Po zohýbání a zaretušování stačí vlepit kartonové výztuhy, uzavřít tvar a po proschnutí poodřezávat a povlepovat do jinak hotových kol.
Další na řadě je motorový prostor, který v zadní části dozná drobných úprav. Je to několik poměrně složitě tvarovaných dílů, protože je to rub a líc vaničky. Zpracoval jsem nejdřív plochy podlahy s vyztuženými nosníky a následně zbylé části odspodu nahoru. Celé se to ještě bude dát vyztužit, až to bude propojené s podlahou a interiérem.
Motor je velice estetická část, provedení je komplet papírové, včetně svodů, které jsou podle mě velmi dobře vymyšlené, protože kdo se nebude chtít prát s drátem, dostane i tak velmi efektní provedení, které pokrývá všechny úhly, ze kterých budou svody vidět. To ostatně platí i pro výfukové potrubí. Jeho držák (takové to skoro žluté s otvorem) mám přilepený blbě, tak až se vám to dostane do ruky, tak neopisovat. Nebude vodorovně, ale do strany víc nahoru. Určí to koleno do tlumiče výfuku a instalace držáku může počkat až po osazení motoru do auta. Koncovku výfuku tady nemám přilepenou kvůli poloze spoje, ale protože je model už hotový, tak můžu zmínit, že koncovka leze z pod nárazníku dost, takže spoj bude lepší zespodu.
Renault 5 Turbo se svým 1397 ccm motorem byl rozhodně příkladem správně použitého turba. Stošedesát koní před zadní nápravou ani ne tunového hot hatche vytvořilo jednu z ikon motorsportu, která nasbírala řadu závodních úspěchů. Ještě než přišel na svět evoluční typ Maxi, který svým mohutným bodykitem měřil síly s Peugeoty a Lanciemi ve skupině B, jezdili Jean Ragnotti a Jean-Marc Andrié s dřívější a o něco mírnější verzí v týmu Renault Elf. Výrazným bodem v jejich kariéře bylo bezpochyby vítězství v Rallye Monte Carlo v roce 1981. Renault Elf měl tehdy velmi atraktivní žluto-černo-bílé zbarvení, které se bude na poličce určitě pěkně vyjímat.
Autorem modelu je Attila "Attimon" Csákvári. Model sice není tak kulatý, jako bylo například Porsche 911, ovšem zajímavé partie tomuto na první pohled hranatému francouzi určitě nechybí. Interiér bude a vzhledem k jeho poloze i ten řadový čtyřválec. A protože se jelo i potmě, oživí to přídavná světla v zakryté verzi.
Začínám koly, jako ostatně vždy. Na těch předních celkem nic složitého není, zato na zadních jsou trochu složitější paprsky. Konstrukce je z velké části stejná, jako u předních, jenom základ paprsků je hlouběji v disku a na něj se lepí obloukové části. Ty jsou na archu rozvržené tak, aby se daly pohodlně zpracovat hromadně. Po zohýbání a zaretušování stačí vlepit kartonové výztuhy, uzavřít tvar a po proschnutí poodřezávat a povlepovat do jinak hotových kol.
Další na řadě je motorový prostor, který v zadní části dozná drobných úprav. Je to několik poměrně složitě tvarovaných dílů, protože je to rub a líc vaničky. Zpracoval jsem nejdřív plochy podlahy s vyztuženými nosníky a následně zbylé části odspodu nahoru. Celé se to ještě bude dát vyztužit, až to bude propojené s podlahou a interiérem.
Motor je velice estetická část, provedení je komplet papírové, včetně svodů, které jsou podle mě velmi dobře vymyšlené, protože kdo se nebude chtít prát s drátem, dostane i tak velmi efektní provedení, které pokrývá všechny úhly, ze kterých budou svody vidět. To ostatně platí i pro výfukové potrubí. Jeho držák (takové to skoro žluté s otvorem) mám přilepený blbě, tak až se vám to dostane do ruky, tak neopisovat. Nebude vodorovně, ale do strany víc nahoru. Určí to koleno do tlumiče výfuku a instalace držáku může počkat až po osazení motoru do auta. Koncovku výfuku tady nemám přilepenou kvůli poloze spoje, ale protože je model už hotový, tak můžu zmínit, že koncovka leze z pod nárazníku dost, takže spoj bude lepší zespodu.
