Architektura do kolejiště II / vlastní / 1:120
Napsal: pon 5.1.2015 20:00
Máme tu začátek nového roku a já opět využívám této příležitosti, abych se podělil o výsledky svého patlalského snažení. Jak už jsem psal dříve, jedním z dlouhodobých projektů, na níž se snažím podílet, je revitalizace kolejiště klubu kladenských železničních modelářů. A protože drážní budovy máme už tak říkajíc pod střechou, přišel čas na stavby obytné a také něco z toho, co se dříve skrývalo pod krásným termínem „běžná občanská vybavenost“ a dnes bychom je nejspíš nazvali drobnými provozovnami. Při jejich navrhování jsem měl na zřeteli dvě základní hlediska: aby to byly objekty jednoduché a snadno sestavitelné (což vzhledem k mým konstruktérským schopnostem nebyl problém dodržet 
) a hlavně, aby nepřipomínaly nic z produkce nejmenovaného kdysi východoněmeckého výrobce, jehož desítky let neměnný sortiment „nutí“ tuzemské modeláře zaplevelovat svá kolejiště stále stejnými, nenápaditými a tuzemským reáliím málo odpovídajícími domky 
. Naštěstí se v poslední době našlo pár domácích výrobců, kteří se rozhodli tuto díru na trhu zaplnit. A právě u jednoho z nich – valašskomeziříčské Malé železnice – jsem našel inspiraci pro svou první stavbičku. Tedy, ona celá pravda je taková, že jsem chtěl jejich domek postavit sakumprásk celý, ovšem v době, kdy jsem se odhodlal ke koupi, nebyl právě na skladě a tak mi nezbylo, než použít jej pouze jako „přiznaný vzor“ 
.
Některé drobnosti jsem upravil na základě vlastního pozorování. Naštěstí podobných domků, stavěných podle víceméně typizovaných plánů, stojí na našich vesnicích nebo předměstích větších i menších měst nepřeberně.
Takže stačilo pár hodin strávených ve Windows malování a Worldu a díly pro budoucí stavbu byly na světě. Dohromady zabraly tři strany A4:
Co se týká lepení, byla to taková ta klasika, o které není moc co psát. Díly jsou tištěny na čtvrtku, základ je podlepen 1 mm kartónem, sem tam se něco přiřízne (a pak zase nastaví
). Retuš je provedena vodovkami.
Zábradlí je z profilu průměru 0,5 mm. Na závěr jsem si neopustil nějakou tu truhlíkovou zeleň…
Jak už jsem napsal, jedná se v podstatě o „krabičku“, kompletní stavba zabrala necelé tři (sváteční) večery, takže dohromady ne víc jak 10 hodin.
Nevím, jak jiní stavitelé, ale já se při konstrukci domečků vždycky bavím vymýšlením nejen jejich navenek neviditelného vnitřního uspořádání, ale i jejich fiktivní historie. Další domek bych tedy v tomto duchu popsal asi takto: kdysi to bývala jen chaloupka s dvěma obytnými místnostmi, chlívem a přistavěnou stodolou. Ta však v nedávné době prošla kompletní přestavbou, nový majitel zrušil hospodářskou část, namísto stodoly umístil garáž a vybudoval několik dalších obytných místností v podkroví, to vše při využití nejnovějších technologií, např. plastových oken a vrat. Jak už jsem napsal, objekt je od počátku vymyšlený, takže jediným omezením při jeho konstrukci byla měřítková shoda. Vše se nakonec vešlo na čtyři A 4.
Stavba proběhla bez problémů a během jednoho víkendu bylo hotovo:
Posledním objektem je můj zatím nejsložitější počinek, který jevlastně dvojstavbou. Záměrem bylo vytvořit něco echt českého, co všichni známe, ale co (aspoň pokud vím) ještě nikdo nepostavil. Takže tu máme vesnický obchod – klasickou „smíšenku“ či večerku (v podobě odpovídající období ještě před tím, než se podnikání v tomto segmentu zmocnili asijští obchodníci), k jejímuž zadnímu traktu přiléhá notoricky známá „čtyřka“, tedy vesnická hospůdka v přístavbě ve stylu socreálného krabicionismu.
Vzorem pro domek s obchodem mi byl tento objekt stojící na Malostranském náměstí ve Zruči nad Sázavou.
Sestavování probíhalo opět klasicky po ose hrubá stavba – fasáda – okna – střecha – ostatní drobnosti
Tentokrát jsem si dal trochu víc záležet na plastických detailech fasády
A máme tu hospodu, stavbu, na kterou jsem se nejvíc těšil, neboť její předloha je přesně taková, jak to mám rád – prakticky všudypřítomná, každému známá a přitom většinou modelářů totálně ignorovaná . Zkrátka klasická škatule, postavená nejspíš počátkem osmdesátých let v rámci „akce Z“, na místě původní provozovny, která již nesplňovala požadavky socialistického pohostinství.
Oč jednodušší byla hrubá stavba …
… o to víc jsem se pak mohl vyřádit na detailech a „roztomilých blbinkách“. Ostatně, co by to bylo za českou hospodu, bez letní zahrádky?
A tady již celek pohromadě. Patřičnou celistvost jsem pojistil společným kusem chodníku, který jsem doplnil o trochu veřejné zeleně a nějaké ty laserované a leptané maličkosti.
A ještě povinné faktografické údaje: díly modelu zabrali čtyři (obchod) a tři (hospoda) archy A4. Stavba trvala necelý týden. Tak jako v případě všech svých výtvorů, i tentokrát jsem si vědom, že k dokonalosti to má daleko, ať už bereme v potaz detailnost (opět jsem vynechal okapy, schodištím by neublížilo zábradlí …), nebo odbornou stránku (neznám stavební normy, takže ani netuším, zda jsem nespáchal nějaký architektonický paskvil
). To jediné o co mi ostatně šlo, bylo vytvořit modely ne úplně okoukaných předloh, kterými bych se nemusel stydět zaplácnout místo na našem kolejišti. Jestli se povedlo, posoudí jiní…
) a hlavně, aby nepřipomínaly nic z produkce nejmenovaného kdysi východoněmeckého výrobce, jehož desítky let neměnný sortiment „nutí“ tuzemské modeláře zaplevelovat svá kolejiště stále stejnými, nenápaditými a tuzemským reáliím málo odpovídajícími domky . Naštěstí se v poslední době našlo pár domácích výrobců, kteří se rozhodli tuto díru na trhu zaplnit. A právě u jednoho z nich – valašskomeziříčské Malé železnice – jsem našel inspiraci pro svou první stavbičku. Tedy, ona celá pravda je taková, že jsem chtěl jejich domek postavit sakumprásk celý, ovšem v době, kdy jsem se odhodlal ke koupi, nebyl právě na skladě a tak mi nezbylo, než použít jej pouze jako „přiznaný vzor“ .Některé drobnosti jsem upravil na základě vlastního pozorování. Naštěstí podobných domků, stavěných podle víceméně typizovaných plánů, stojí na našich vesnicích nebo předměstích větších i menších měst nepřeberně.
Takže stačilo pár hodin strávených ve Windows malování a Worldu a díly pro budoucí stavbu byly na světě. Dohromady zabraly tři strany A4:
Co se týká lepení, byla to taková ta klasika, o které není moc co psát. Díly jsou tištěny na čtvrtku, základ je podlepen 1 mm kartónem, sem tam se něco přiřízne (a pak zase nastaví
). Retuš je provedena vodovkami. Zábradlí je z profilu průměru 0,5 mm. Na závěr jsem si neopustil nějakou tu truhlíkovou zeleň…
Jak už jsem napsal, jedná se v podstatě o „krabičku“, kompletní stavba zabrala necelé tři (sváteční) večery, takže dohromady ne víc jak 10 hodin.
Nevím, jak jiní stavitelé, ale já se při konstrukci domečků vždycky bavím vymýšlením nejen jejich navenek neviditelného vnitřního uspořádání, ale i jejich fiktivní historie. Další domek bych tedy v tomto duchu popsal asi takto: kdysi to bývala jen chaloupka s dvěma obytnými místnostmi, chlívem a přistavěnou stodolou. Ta však v nedávné době prošla kompletní přestavbou, nový majitel zrušil hospodářskou část, namísto stodoly umístil garáž a vybudoval několik dalších obytných místností v podkroví, to vše při využití nejnovějších technologií, např. plastových oken a vrat. Jak už jsem napsal, objekt je od počátku vymyšlený, takže jediným omezením při jeho konstrukci byla měřítková shoda. Vše se nakonec vešlo na čtyři A 4.
Stavba proběhla bez problémů a během jednoho víkendu bylo hotovo:
Posledním objektem je můj zatím nejsložitější počinek, který jevlastně dvojstavbou. Záměrem bylo vytvořit něco echt českého, co všichni známe, ale co (aspoň pokud vím) ještě nikdo nepostavil. Takže tu máme vesnický obchod – klasickou „smíšenku“ či večerku (v podobě odpovídající období ještě před tím, než se podnikání v tomto segmentu zmocnili asijští obchodníci), k jejímuž zadnímu traktu přiléhá notoricky známá „čtyřka“, tedy vesnická hospůdka v přístavbě ve stylu socreálného krabicionismu.
Vzorem pro domek s obchodem mi byl tento objekt stojící na Malostranském náměstí ve Zruči nad Sázavou.
Sestavování probíhalo opět klasicky po ose hrubá stavba – fasáda – okna – střecha – ostatní drobnosti
Tentokrát jsem si dal trochu víc záležet na plastických detailech fasády
A máme tu hospodu, stavbu, na kterou jsem se nejvíc těšil, neboť její předloha je přesně taková, jak to mám rád – prakticky všudypřítomná, každému známá a přitom většinou modelářů totálně ignorovaná
. Zkrátka klasická škatule, postavená nejspíš počátkem osmdesátých let v rámci „akce Z“, na místě původní provozovny, která již nesplňovala požadavky socialistického pohostinství.Oč jednodušší byla hrubá stavba …
… o to víc jsem se pak mohl vyřádit na detailech a „roztomilých blbinkách“. Ostatně, co by to bylo za českou hospodu, bez letní zahrádky?
A tady již celek pohromadě. Patřičnou celistvost jsem pojistil společným kusem chodníku, který jsem doplnil o trochu veřejné zeleně a nějaké ty laserované a leptané maličkosti.
A ještě povinné faktografické údaje: díly modelu zabrali čtyři (obchod) a tři (hospoda) archy A4. Stavba trvala necelý týden. Tak jako v případě všech svých výtvorů, i tentokrát jsem si vědom, že k dokonalosti to má daleko, ať už bereme v potaz detailnost (opět jsem vynechal okapy, schodištím by neublížilo zábradlí …), nebo odbornou stránku (neznám stavební normy, takže ani netuším, zda jsem nespáchal nějaký architektonický paskvil
). To jediné o co mi ostatně šlo, bylo vytvořit modely ne úplně okoukaných předloh, kterými bych se nemusel stydět zaplácnout místo na našem kolejišti. Jestli se povedlo, posoudí jiní…
Zajímavé náměty + tvoje precizní modelařina = parádní model, na které je radost koukat