Na internetu jsem našel plánek skladiště v Hevlíně, které vizuálně a proporčně vyhovuje mým požadavkům.
Konstruktérské pochody v mé hlavě byly pomocí výpočetní techniky převedeny do 2D podoby.
Principem stavby je každý díl označit písmenem, které udává typ papíru, jímž bude podlepen.
Zároveň bude celý model postaven jako černobílý a barevnost bude dodána externě.
(Mimo střechu. Ta je sice ČB, ale na konci bude barva vyhotovena tiskárnou)
Díly tvořící plášť objektu jsou podlepeny kartonem 2,0 mm (dá se sehnat ve výtvarných potřebách. Je měkký a řeže se možná lépe, jak kartony 1,0 ze skicáků)
První kroky ve stavbě jasně naznačily, že můj návrh je co do počtu dílů příliš složitý. Stěna, na níž jsou vyznačeny jednotlivé fošny,
měla být rozřezána na jednotlivé díly a zpětně tyto proužky měli být nalepeny na kartonový díl.
Jako výraznější usnadnění práce se jeví celou šablonu podlepit a jednotlivé fošny vytlačit nůžkami (či jiným polotupým předmětem).
Tím je vytvořen kýžený 3D efekt. Následný nátěr ukáže, zda to byla správná volba.
)...
.
Tentokrát nedodám, staré normálie sice udávají rozměry kdejakého trámku (pro zajímavost: většinou se vešly do rozmezí 16x16 až 20x18 cm a co mě opravdu šokovalo, že podlaha skladišť byla z fošen "dvoucoulek", tj. jen 5 cm silných, a pod ní byl buď zásyp nebo duto - tenkrát holt ještě nejezdily ve skladištích vysokozdvižné vozíky...), ale rozměry těch lišt opravdu nikde nejsou. Zřejmě se tehdy spoléhali na inteligenci starých tesařů. Ale vsadím se, že ať je cementík odkudkoli, nemá to k takovému skladišti víc než nějakých 50 km. Tak třeba nám prozradí, co zjistil, až si to změří na místě.
