Hrad Dražice / R. Vyškovský / Erkotyp / 1:200 - HOTOVO
Napsal: pon 11.2.2019 14:26
Manželčin večerní komentář někdy před pár týdny, když jsem dělal na terénu hradu Dražice. (S pohrdavým pohledem a maximální možnou mírou despektu v hlase, kde jen mírně probleskovalo a cvičené ucho zaznamenalo, že si přece jen dělá legraci).
„Já marně přemýšlím, co bych musela dělat, abych se tou činností byť jen přiblížila neužitečnosti a zbytečnosti tady toho. Myslím, že nic tak neužitečného bych vymyslet nedokázala. Jak dlouhos‘ tam lepil ty pásky? A to vevnitř, tos snad měl hotové předem? Kam to dáme? K čemu je to dobrý?“
A ještě spoustu dalších povzbudivých slov pronesla toho večera. Inu není nad domácí podporu Později ale přiznala, že předchozí chrám v Efesu (lepeno 3 roky zpět) se jí líbil víc „než tohle to...jak že se to jmenuje? Krušperk? Opočno?“
Ano, přesně před rokem jsem zahájil práci na modelu gotického hradu Dražice (i když mu poslední 2 týdny přezdívám „Opočno“ Teď už to vypadá, že to doklepu. A nebude to trvat ani tak dlouho, jako přestavba hradu biskupem Janem IV. z Dražic v první třetině 13. století, díky kterému hrad získal přibližně podobu, kterou namaloval Mistr Richard Vyškovský, král papírový. Historii hradu a fotky si jistě každý najde, a popsali ji už modeláři přede mnou.
Tu a tam jsem při stavbě udělal i nějaké to foto, které nyní lovím z útrob počítače.
Základem byly samo sebou budovy – velký palác, vše podstatné důkladně podlepené. Po něm věž, hospodářské stavení a malý palác.
Po mnoho týdnů jsem patlal hradby, které jsou...všelijaké. No teď už vím, že to nakonec dohromady jaksi sedlo, ale byl to boj.
Největším bojem bylo slepení dvou celků A (velký palác s terénem) a B (malý palác s nádvořím a hospodářskou budovou) k sobě. Volně položené k sobě dávaly části tušit, že to nějak dopadne, ale kolik mm, kde bude chybět či přebývat, to byla otázka.
Dobrá věc se podařila, hrad stál a mohl jsem zasít první vrstvu trávy a zasadit strom....mé terény jsou...jaké jsou Piliny! Hlavně to nerozsypat a nerozfoukat po bytě. Držet z dosahu dětí
Pak už přišel na přetřes sklepní nález použitelné desky na základnu a výše komentovaný terén. Kostra, polepení toaleťákem, na to vrstva tmelu – to by ještě šlo. (Příkop je místy hodně strmý, to jde bohužel na vrub výšce bran a menším rozměrům základny, neb s větší by mne žena opravdu mohla vyhodit z domu )
Pokračování příště, až to dorazím
„Já marně přemýšlím, co bych musela dělat, abych se tou činností byť jen přiblížila neužitečnosti a zbytečnosti tady toho. Myslím, že nic tak neužitečného bych vymyslet nedokázala. Jak dlouhos‘ tam lepil ty pásky? A to vevnitř, tos snad měl hotové předem? Kam to dáme? K čemu je to dobrý?“
A ještě spoustu dalších povzbudivých slov pronesla toho večera. Inu není nad domácí podporu Později ale přiznala, že předchozí chrám v Efesu (lepeno 3 roky zpět) se jí líbil víc „než tohle to...jak že se to jmenuje? Krušperk? Opočno?“
Ano, přesně před rokem jsem zahájil práci na modelu gotického hradu Dražice (i když mu poslední 2 týdny přezdívám „Opočno“ Teď už to vypadá, že to doklepu. A nebude to trvat ani tak dlouho, jako přestavba hradu biskupem Janem IV. z Dražic v první třetině 13. století, díky kterému hrad získal přibližně podobu, kterou namaloval Mistr Richard Vyškovský, král papírový. Historii hradu a fotky si jistě každý najde, a popsali ji už modeláři přede mnou.
Tu a tam jsem při stavbě udělal i nějaké to foto, které nyní lovím z útrob počítače.
Základem byly samo sebou budovy – velký palác, vše podstatné důkladně podlepené. Po něm věž, hospodářské stavení a malý palác.
Po mnoho týdnů jsem patlal hradby, které jsou...všelijaké. No teď už vím, že to nakonec dohromady jaksi sedlo, ale byl to boj.
Největším bojem bylo slepení dvou celků A (velký palác s terénem) a B (malý palác s nádvořím a hospodářskou budovou) k sobě. Volně položené k sobě dávaly části tušit, že to nějak dopadne, ale kolik mm, kde bude chybět či přebývat, to byla otázka.
Dobrá věc se podařila, hrad stál a mohl jsem zasít první vrstvu trávy a zasadit strom....mé terény jsou...jaké jsou Piliny! Hlavně to nerozsypat a nerozfoukat po bytě. Držet z dosahu dětí
Pak už přišel na přetřes sklepní nález použitelné desky na základnu a výše komentovaný terén. Kostra, polepení toaleťákem, na to vrstva tmelu – to by ještě šlo. (Příkop je místy hodně strmý, to jde bohužel na vrub výšce bran a menším rozměrům základny, neb s větší by mne žena opravdu mohla vyhodit z domu )
Pokračování příště, až to dorazím