RM 70 GRAD, T 813 /Firebox/ 1:32 - HOTOVO
Napsal: pon 5.12.2016 7:49
Zdravím vespolek.
Po delším čase jsem opět položil na stůl řezací podložku s chutí něco začít lepit. Mám sice co dodělávat, ale do pontonů nějak nemam chuť.
Vzal jsem tedy novou šmiknu, kterou mam v hlavě už od doby, kdy jsem si jí pořídil. To už je asi dva roky. Tehdy jsem jí odložil, že snad někdy, až toho víc slepím. Sice jsem toho o moc víc neslepil, přesto do toho říznu, a buď to dopadne, nebo ne.
Tuhle potvoru mám rád už od klukovských let. To auto je tak ošklivý až je krásný a možnost mít jeho model musím aspoň zkusit.
Teď k samotné šmikně. Je to z mého pohledu hodně složitý a detailní model a zároveň můj první od pana Sochora, takže si budu během práce zvykat především na trochu jinou grafiku. Tady jen malý povzdech ohledně kontrastu barev, hlavně šedá vs. zelená se někde úplně vytrácí.
Originál
Prvním krokem stavby bylo označení dílů, které se mají podlepovat. Čísla dílů, spolu s tloušťkou podlepení, jsou vypsána v návodu, takže bylo nutné archy s díly několikrát prohlídnout a díly najít. Přitom jsem nejméně ve dvou případech narazil na dvojice různých dílů se stejným označením. Chápu, že se to v tom zmatku stane. Tak snad jich nebude moc.
Odpalovací zařízení
Stavbu modelu jsem začal tou nejnápadnější a podle mého i nejnáročnější částí. To je odpalovací zařízení, čili blok čtyřiceti raketnic. V případě modelu tedy čtyřicet papírových trubiček průměru cca. 4mm a délky 95mm. Byla to hned na začátek zkouška zručnosti, ale bral jsem to tak, že pokud tohle nedám, nemá cenu pokračovat.
Raketnice jsou natištěny na papíře, který má barvu i z rubu. Výborné řešení. Odpadá tím barvení vnitřní části. Jsou poskládány ve dvou řadách mírně šikmo. To je záměr. Po stočení má zakřivená spoj imitovat vodicí drážku, která raketě po odpalu udělí rotaci.
Před vyřezáním jsem na díly narýsoval linky polohy držáků a kolmice pro správnou polohu při stáčení. No, a přišlo na řadu samotné stáčení. Na to jsem si zhotovil jednoduchý přípravek, který se mi velmi osvědčil.
Nemám rád u válcových dílů spoj s chlopní, proto se mu snažím tam, kde je to vidět, pokud možno vyhnout. Tady by to bylo vidět hodně, zvlášť při pohledu dovnitř, takže jsem díly raketnic vyřezal bez chlopní, ale s přesahem na koncích pro možnost fixace při lepení. Vnitřní průměr raketnice by v měříku měl být 3,8mm. Pokus shánět kulatinu tohoto průměru jsem vzdal a použil svářecí drát o průměru 3,2mm, a ten navýšil natočením izolepy.
Po dokončení první trubičky jsem zjistil, že má opačné vinutí. Tedy, že spoj (drážka) se točí doleva, kdežto správně se má stáčet doprava. Díly raketnic by měly být vytištěné zrcadlově obráceně. Díky oboustrannému potisku listu to však byla snadná náprava. Stačilo přerýsování linek na rubovou stranu a po vyřezání stáčet lícem dovnitř.
Šlo to nakonec celkem dobře, jen mě docela bolely prsty a taky čas u toho strašně utíkal. Jedna raketnice mi trvala zhruba 15 minut. Hodně chválím kvalitu papíru, který i při dost násilném zacházení drží, příliš se neodírá ani nedělí na vrstvy.
Po stočení všech trubiček následovalo odříznutí přesahujících konců, dolepení přírub a náběhu vodicí drážky.
Následovalo sestavení raketnic do bloku. Bohužel vystřihovánka nijak neřeší, čím a jak vymezit mezery mezi jednotlivými trubkami. V návodné kresbě je bokorys odpalovacího zařízení 1:1 vůči modelu, který trochu napoví. Důležitější je však šířka bloku. Ta musí odpovídat šířce nosníku. Takže, držeje se rozměrů dílu c97, jsem si vyrobil ohrádku pro jednu vrstvu raketnic. V místě držáků (linky na trubkách) jsem vložil proužky kartonu odpovídající tloušťky a prolil lepidlem. Po zaschnutí otočil a prolil z druhé strany. Takto postupně všechny čtyři řady. Hotové řady pak přelepil v místě držáků proužky papíru a celé to slepil dohromady. Prozatím hotovo. S výsledkem jsem spokojen, jen mohly mít raketnice tak o desetinku menší průměr. Postup výroby raketnic je fotograficky zde .
Podvozek
Další postup už plánuji dle návodu, takže přišel na řadu rám. Tady jsem si tak trochu, jak by řekl Brňák, vylágroval kelcny. Model má, stejně jako skutečná Tatra, nosníky rámu profilu U. Stojina je vyztužena dílem a3 podlepeným dle návodu kartonem 1 mm. První náraz. Mezi díly a1 a a2 se vejde 1 mm jen tak tak. Takže buď je třeba říznout proužek samotného kartonu, anebo díl a3 podlepit materiálem o tloušťce 0,8 mm. Uvažoval jsem o použití plastové destičky namísto kartonu, lepené oboustrannou páskou. Nakonec jsem se rozhodl pro klasické řešení. Chyba. Herkules začal s těmi třemi pruhy papíru neuvěřitelně cvičit. Boj s pravým nosníkem jsem po chvíli vzdal a celé to putovalo do koše. Jasně, špatný postup a moje nešikovnost.
Musel jsem si nakreslit nové díly ručně. Naštěstí rám nebude téměř vidět a po nabarvení se to ztratí. U kartonové výztuhy jsem sice zůstal, ale pomohl jsem si páskou a sestavení rámu se jakž takž zdařilo.
Dále jsem pokračoval podvozkem. Rozhýbaný podvozek tentokrát nebude, avšak některé věci, jako je třeba vyosení polonáprav, si ani tady odpustit nechci. Je to řešeno posunutím otvorů v hlavním dílu rozvodovky a tzv. etáží na ose nápravy, která je z drátu 1,5 mm. Mám tam i mírné „přepružení“ pro charakteristické podseknutí kol. Na hotové skříně rozvodovek jsem doplnil příruby a šrouby.
Přední ramena polonáprav s čelistmi jsou vlastní výroby, stejně jako imitace homokloubu. Prachovky jsem původně zamýšlel z mých oblíbených o-kroužků, ale zaujalo mě autorské řešení, které jsem mírně upravil a vypadá to dobře. Nosníky per jsem zevnitř vyztužil vlepením balzového špalíčku. Autor dokonce nepominul to, že přední pera jsou v podélné ose vozidla k sobě blíž, než ty zadní. Nepodstatný detail, ale přesto palec nahoru.
Neškodilo by, kdyby v návodu byly nákresy náprav. Jde hlavně o celkovou šířku neboli rozchod kol. Mohl bych se zkusit spolehnout na díly znázorňující osy (a80, a81), ale raději jsem nechal malou vůli na nastavení bubnů kol.
Trochu jsem vytunil i převodovky, doplnil brzdové válce a celý podvozek postupně sestavil.
Trochu jsem se zasekl na dorazech per. Nepochopil jsem, jak se mají sestavit a osadit. Vyrobil jsem podle fotek vlastní.
Některé části, jako nádrže, zadní světla a závěs jsem nechal na později.
Motor
Jelikož nebude téměř vidět. moc jsem se s ním nepáral. Doplněna pouze příruba olejové vany. Osadím jej až s kabinou.
Toť zatím vše. Nyní pracuji na kabině.
Po delším čase jsem opět položil na stůl řezací podložku s chutí něco začít lepit. Mám sice co dodělávat, ale do pontonů nějak nemam chuť.
Vzal jsem tedy novou šmiknu, kterou mam v hlavě už od doby, kdy jsem si jí pořídil. To už je asi dva roky. Tehdy jsem jí odložil, že snad někdy, až toho víc slepím. Sice jsem toho o moc víc neslepil, přesto do toho říznu, a buď to dopadne, nebo ne.
Tuhle potvoru mám rád už od klukovských let. To auto je tak ošklivý až je krásný a možnost mít jeho model musím aspoň zkusit.
Teď k samotné šmikně. Je to z mého pohledu hodně složitý a detailní model a zároveň můj první od pana Sochora, takže si budu během práce zvykat především na trochu jinou grafiku. Tady jen malý povzdech ohledně kontrastu barev, hlavně šedá vs. zelená se někde úplně vytrácí.
Originál
Prvním krokem stavby bylo označení dílů, které se mají podlepovat. Čísla dílů, spolu s tloušťkou podlepení, jsou vypsána v návodu, takže bylo nutné archy s díly několikrát prohlídnout a díly najít. Přitom jsem nejméně ve dvou případech narazil na dvojice různých dílů se stejným označením. Chápu, že se to v tom zmatku stane. Tak snad jich nebude moc.
Odpalovací zařízení
Stavbu modelu jsem začal tou nejnápadnější a podle mého i nejnáročnější částí. To je odpalovací zařízení, čili blok čtyřiceti raketnic. V případě modelu tedy čtyřicet papírových trubiček průměru cca. 4mm a délky 95mm. Byla to hned na začátek zkouška zručnosti, ale bral jsem to tak, že pokud tohle nedám, nemá cenu pokračovat.
Raketnice jsou natištěny na papíře, který má barvu i z rubu. Výborné řešení. Odpadá tím barvení vnitřní části. Jsou poskládány ve dvou řadách mírně šikmo. To je záměr. Po stočení má zakřivená spoj imitovat vodicí drážku, která raketě po odpalu udělí rotaci.
Před vyřezáním jsem na díly narýsoval linky polohy držáků a kolmice pro správnou polohu při stáčení. No, a přišlo na řadu samotné stáčení. Na to jsem si zhotovil jednoduchý přípravek, který se mi velmi osvědčil.
Nemám rád u válcových dílů spoj s chlopní, proto se mu snažím tam, kde je to vidět, pokud možno vyhnout. Tady by to bylo vidět hodně, zvlášť při pohledu dovnitř, takže jsem díly raketnic vyřezal bez chlopní, ale s přesahem na koncích pro možnost fixace při lepení. Vnitřní průměr raketnice by v měříku měl být 3,8mm. Pokus shánět kulatinu tohoto průměru jsem vzdal a použil svářecí drát o průměru 3,2mm, a ten navýšil natočením izolepy.
Po dokončení první trubičky jsem zjistil, že má opačné vinutí. Tedy, že spoj (drážka) se točí doleva, kdežto správně se má stáčet doprava. Díly raketnic by měly být vytištěné zrcadlově obráceně. Díky oboustrannému potisku listu to však byla snadná náprava. Stačilo přerýsování linek na rubovou stranu a po vyřezání stáčet lícem dovnitř.
Šlo to nakonec celkem dobře, jen mě docela bolely prsty a taky čas u toho strašně utíkal. Jedna raketnice mi trvala zhruba 15 minut. Hodně chválím kvalitu papíru, který i při dost násilném zacházení drží, příliš se neodírá ani nedělí na vrstvy.
Po stočení všech trubiček následovalo odříznutí přesahujících konců, dolepení přírub a náběhu vodicí drážky.
Následovalo sestavení raketnic do bloku. Bohužel vystřihovánka nijak neřeší, čím a jak vymezit mezery mezi jednotlivými trubkami. V návodné kresbě je bokorys odpalovacího zařízení 1:1 vůči modelu, který trochu napoví. Důležitější je však šířka bloku. Ta musí odpovídat šířce nosníku. Takže, držeje se rozměrů dílu c97, jsem si vyrobil ohrádku pro jednu vrstvu raketnic. V místě držáků (linky na trubkách) jsem vložil proužky kartonu odpovídající tloušťky a prolil lepidlem. Po zaschnutí otočil a prolil z druhé strany. Takto postupně všechny čtyři řady. Hotové řady pak přelepil v místě držáků proužky papíru a celé to slepil dohromady. Prozatím hotovo. S výsledkem jsem spokojen, jen mohly mít raketnice tak o desetinku menší průměr. Postup výroby raketnic je fotograficky zde .
Podvozek
Další postup už plánuji dle návodu, takže přišel na řadu rám. Tady jsem si tak trochu, jak by řekl Brňák, vylágroval kelcny. Model má, stejně jako skutečná Tatra, nosníky rámu profilu U. Stojina je vyztužena dílem a3 podlepeným dle návodu kartonem 1 mm. První náraz. Mezi díly a1 a a2 se vejde 1 mm jen tak tak. Takže buď je třeba říznout proužek samotného kartonu, anebo díl a3 podlepit materiálem o tloušťce 0,8 mm. Uvažoval jsem o použití plastové destičky namísto kartonu, lepené oboustrannou páskou. Nakonec jsem se rozhodl pro klasické řešení. Chyba. Herkules začal s těmi třemi pruhy papíru neuvěřitelně cvičit. Boj s pravým nosníkem jsem po chvíli vzdal a celé to putovalo do koše. Jasně, špatný postup a moje nešikovnost.
Musel jsem si nakreslit nové díly ručně. Naštěstí rám nebude téměř vidět a po nabarvení se to ztratí. U kartonové výztuhy jsem sice zůstal, ale pomohl jsem si páskou a sestavení rámu se jakž takž zdařilo.
Dále jsem pokračoval podvozkem. Rozhýbaný podvozek tentokrát nebude, avšak některé věci, jako je třeba vyosení polonáprav, si ani tady odpustit nechci. Je to řešeno posunutím otvorů v hlavním dílu rozvodovky a tzv. etáží na ose nápravy, která je z drátu 1,5 mm. Mám tam i mírné „přepružení“ pro charakteristické podseknutí kol. Na hotové skříně rozvodovek jsem doplnil příruby a šrouby.
Přední ramena polonáprav s čelistmi jsou vlastní výroby, stejně jako imitace homokloubu. Prachovky jsem původně zamýšlel z mých oblíbených o-kroužků, ale zaujalo mě autorské řešení, které jsem mírně upravil a vypadá to dobře. Nosníky per jsem zevnitř vyztužil vlepením balzového špalíčku. Autor dokonce nepominul to, že přední pera jsou v podélné ose vozidla k sobě blíž, než ty zadní. Nepodstatný detail, ale přesto palec nahoru.
Neškodilo by, kdyby v návodu byly nákresy náprav. Jde hlavně o celkovou šířku neboli rozchod kol. Mohl bych se zkusit spolehnout na díly znázorňující osy (a80, a81), ale raději jsem nechal malou vůli na nastavení bubnů kol.
Trochu jsem vytunil i převodovky, doplnil brzdové válce a celý podvozek postupně sestavil.
Trochu jsem se zasekl na dorazech per. Nepochopil jsem, jak se mají sestavit a osadit. Vyrobil jsem podle fotek vlastní.
Některé části, jako nádrže, zadní světla a závěs jsem nechal na později.
Motor
Jelikož nebude téměř vidět. moc jsem se s ním nepáral. Doplněna pouze příruba olejové vany. Osadím jej až s kabinou.
Toť zatím vše. Nyní pracuji na kabině.