Pohledy do archivu - PIONÝRSKÁ STEZKA (1971-1992)

Papírové modely a vystřihovánky mají hodně dlouhé historické kořeny

Moderátoři: JOK, Standa F.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Standa F.
Administrátor
Příspěvky: 1206
Registrován: pon 5.12.2011 16:02
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Pohledy do archivu - PIONÝRSKÁ STEZKA (1971-1992)

Příspěvek od Standa F. »

Po delší době se vracíme do zdejší historické rubriky. Kolega archeopteryx a časopisoznalec RoBertino sepsal pro specializovaný web Papírová archeologie text o drobných vystřihovacích záležitostech v dnes již polozapomenutém časopise Pionýrská stezka. Že tam nikdy nic moc k vystřihování, neřku-li k lepení nebylo? Toť pravda, ale pár drobniček se přece jen našlo - o to více jde dnes o unikáty. Spolupráce na obrázcích a textu: Pepa JOK a -StF-. Přejeme hezké vzpomínkové počtení! ;)

*******

Proberme si české (a případně i slovenské) dětské či mládežnické časopisy a řekněme přímo bez uzardění, ve kterých se neobjevilo nikdy NIC k vystřižení. Snad jen ve Čtyřlístku, který však nebyl časopisem v pravém slova smyslu (a stejně to později dohnal). Jedním z takových periodik, v nichž se nůžky mohly občas vyřádit, byla dnes již zaniklá Pionýrská stezka.

Obrázek

Periodikum navázalo na činnost časopisu Junák – ten byl na sklonku bouřlivých 60. let znovu obnoven (1968). Půl roku po zastavení jeho vydávání se na novinové stánky dostal nový čtrnáctideník, v jehož sestavě našli čtenáři vícero tváří známých z Junáka, i redakce seděla na stejném místě. Protože nový magazín začal vycházet v lednu 1971, byl první ročník zkrácený a vlastně zkouškový. Stezka vycházela podobně jako ABC po ročnících dle školního roku. Coby čtrnáctideník, tedy ročníky 1 – 4, stála 2 Kčs, přechodem na měsíčník od 5. ročníku se cena zvedla na 4 Kčs a byla tak o korunu vyšší než u ábíčka (cena se poté zvýšila po roce 1989).

Jen skutečně informovaní vědí, že pokud by Stezka tehdy u čtenářů neuspěla, nejspíš by po krátké době zanikla. Opak byl ale pravdou a začala více než dvacetiletá cesta, během níž docházelo ke změně počtu stran a periodicity. Od původních 24 stran a čtrnáctideníků se přes 36 došlo až k 48 stranám, to vše už ve formě měsíčníku. Stejně jako první nebyl kompletní ani poslední ročník – tehdy už pouze Stezka skončila svou pouť v březnu 1992, sedmým číslem 22. ročníku.

Obrázek
Přerod Pionýrské stezky ve Stezku. Ročník XX (1989-90) začal ještě s původním názvem, před Vánoci 1989 avizovala ilustrace Káji Saudka na zadní straně změnu na novou Stezku a ukázka obálky již v nové podobě z ročníku 1990-91

Pouze jeden vskutku papírový model – OD Kotva!

Pokud se projdeme bohatými materiály Pionýrské stezky, najdeme tu klasický papírový model pouze jediný – ale je to rarita se vším všudy. Píše se prosinec 1975 a výtisk Pionýrské stezky č. 4/75-6 (roč. VI), s naší tehdejší brankářskou jedničkou v ledním hokeji Jirkou „Fakírem“ Holečkem na obálce (obrázek níže), skrývá onen unikát. Na vnitřní dvojstraně rozeznáváme charakteristický styl komiksového mága Káji Saudka a při bližším ohledání tehdejší mládež zjistila, že se před nimi rozkládá obchodní dům Kotva. V duchu Saudkova komiksového stylu lehce rozevlátá stavba byla nemalým oříškem pro ty, kteří se vydali do nerovného boje s touto šmikajdou. Jenže kdo by ji postavil, vyfotil a foto poslal do redakce, mohl být mezi šťastlivci, kteří budou odměněni jednou z cen, poskytnutých redakci právě obchodním domem. Losování se tehdy zúčastnil asi nejslavnější „klokan“, takto hráč TJ Bohemians Praha ČKD, ještě ne tak proslulý Antonín Panenka (ME ve fotbale s jeho slavnou penaltou teprve mělo přijít). Kájův solitér neměl klasické číslování dílů, bohužel jednotlivé části na sebe ideálně nepasovaly, občas bylo nutné pátrat, co kam patří, protože zcela chyběla návodová kresba:

Obrázek Obrázek

Model měl úspěšný tvůrce zvěčnit na fotografii a tu poslat do redakce – ceny poskytl OD Kotva a bez dvou stovek představovaly celkovou sumu 9000 Kč. Kája Saudek vytvořil i malůvku nadšeného chlapce, an na bicyklu nacpaném odměnami si rozzářen odváží svůj vítězný modýlek. V časopise se objevily i nepříliš povedené fotografie hotových Kotev.

Obrázek
Obchodní dům Kotva, ojedinělý papírový model z Pionýrské stezky (slepení modelu a foto: RoBertino)

Výrazná Kubaštova stopa

Jméno architekta, výtvarníka a malíře Vojtěcha Kubašty (1914-1992) známe z nemalého množství knih, leporel či betlémů. Jeho knížky s rozkládacími dioramatickými obrázky jsou ceněny po celém světě. Grafik nakladatelství Aventinum a později Artie připravil pro Pionýrskou stezku sérii prostorových obrázků, malých diorámat, vydaných pod souhrnným názvem Barevná a plastická MINIVIZE Pionýrské stezky a zahrnujících osm měst a hradů z tehdejší Československé republiky, včetně památníku na Dukle. Motivy z Čech v první čtveřici byly zdravicí X. festivalu mládeže a studentstva v Berlíně (1973), slovenské obrázky o rok později připomínaly 30. výročí SNP (1974). Čtenáři si tak z prázdninových čísel dvou ročníků Stezky mohli postavit tato diorámátka:

Telč na Moravě, Český Krumlov, Hradec nad Moravicí, Zvíkov – dvojčíslo 21-22/roč. III, vyšlo 7. 7. 1973
Bojnice, Banská Bystrica – č. 21-22/IV, vyšlo 5. 7. 1974
Bratislava, Dukla – č. 23-24/IV, vyšlo 2. 8. 1974

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek
(Slepení modelu a foto: JOK)

Kubašta také připravil pro čtenáře velice atraktivní kreslené mapy na pokračování (podobné známe z téže doby i z časopisu Věda a technika mládeži). Ty první byly umístěny ve středu časopisu jako dvojlist, po vyjmutí se všechny slepily dohromady. Sestavit jsme si tak mohli šestidílné Československo a čtyřdílné Slovensko zaměřené na 30. výročí SNP. Kubašta ještě namaloval Československo 1945-1975 (6 dílů). Další mapy už vycházely na jednotném formátu sólové stránky: SSSR (6 stran), dále pak dvoudílné Polsko a Jugoslávie. Poté éra jím kreslených map skončila (důvody zazněly různé, od příliš velké vytíženosti až po nechuť malovat stále socialistické státy). Změnil se tedy autor map (bohužel nikde nebylo uvedeno jeho jméno) a postupně se čtenáři dočkali ještě NDR, Rumunska, Kuby, Maďarska, Mongolska, Bulharska a Vietnamu (v tomto pořadí). Celá tato mapová série skončila v 6. čísle ročníku VIII. Pokud bychom chtěli udělat malou statistiku, na stránkách Pionýrské stezky vyšlo celkem 13 různých map, které zabraly 62 tiskových stran časopisu. 36 jich nakreslil Kubašta a 26 onen blíže neznámý autor (názory na výtvarné zpracování se různí, mohlo jít o Miloslava Havlíčka, Gustava Kruma, Bohumila Konečného či Jiřího Krásla – ti všichni byli autory komiksů a ilustrátory povídek v časopisech). Oněch sedm map neznámého autora bohužel značně utrpělo špatným soutiskem a proti Kubaštovým výtvorům byly podstatně méně přehledné.

Obrázek Obrázek Obrázek

Obrázek
Kubaštova šestidílná mapa k 30. výročí osvobození Československa

Stezka na vystřihování, sportovní nástěnky

Obrázek

Pět let, od čtvrtého do osmého ročníku, se vnitřních 12 stran honosilo lákavým titulem uvedeným v nadpisu této kapitoly – ovšem v žádném případě to neznamenalo nějaké velké šmikací eldorádo. Do zmíněné oblasti patřily už připomenuté minivize a mapy, občas byla středová příloha věnována určitému tématu, díky němuž budoucí teenager mohl zajet do plochy nůžkami.

Obrázek

Asi největší lákadlo představovaly opět výtvory Káji Saudka (jeho ilustrace obálek i uvnitř časopisu výrazně zvyšovaly atraktivitu časopisu) – konkrétně jeho unikátní „nástěnka“ Mistrovství světa F1 1976. Z horní části se vystříhaly hlavičky pilotů a měly se umístit na níže uvedenou „dráhu“ do fotorůžků. Fanoušek F1 tak měl před očima průběžnou klasifikaci královny motoristického sportu. Tento skvost vyšel v čísle 7/75-6 (VI) v březnu 1976 (obrázek obálky s mořeplavcem Richardem Konkolskim je výše), což sice bylo už po prvních odjetých závodech F1, ale pořád ještě dost včas na to, aby si nástěnku mohli malí fandové F1 užít.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

Velmi originální byly i nástěnky pojaté jako tabulky pro 1. fotbalovou a hokejovou ligu. První pokusy byly schématičtější, postavičky vzdáleně připomínaly figurky z tyčového fotbalu – šlo o siluety sportovců, které se měly pomocí fotografických růžků zasunout na příslušnou příčku označenou číslem. První takovou mapu 1. ligy kopané si čtenáři mohli vyjmout ze Stezky č. 11/V (červenec 1975), kreslířem byl Miroslav Barták. Daleko větší ohlas měly graficky překrásné počiny – koho jiného než Káji Saudka. Stačí si prohlédnout jeho výtvory a srdce musí zaplesat. Poprvé vyšlo jeho fotbalové slunce v prvním čísle ročníku 11, následovala hokejová varianta (č. 1/roč. 12). Po dvou letech redakce zúročila žádosti čtenářů a sportovní nástěnka vyšla znovu, fotbalová – i když výtvarně jinak zpracovaná a tentokrát vlastně „na jedno použití“, neboť na ní byl vyznačen i ligový ročník 1983-84 (č. 1/roč. 14). Poslední Saudkova nástěnka, hokejová, vyšla tradičně v 1. čísle ročníku 18 (září 1987) a oproti předchozím měla jednu inovaci – už nebylo třeba na ni lepit fotorůžky, jednotlivé figurky se tentokrát mohly zasouvat do prořezů. A zajímá vás, která sportovní pomůcka pro hltaly tabulek a výsledků v Pionýrské stezce uzavřela tuto tradici? Této cti se dostalo kopané a v prvním čísle jubilejního 20. ročníku (září 1989) ji připravil další velikán a všeuměl Jiří Winter – Neprakta, v klasickém dvoustránkovém provedení (obrázky nahoře).

Vystřihovací hříčky a drobnosti

I když Pionýrská stezka nebyla vyloženě polytechnickým časopisem jako ABC, občas přinesla drobný nápad na ruční práci, ba dokonce vystřihovací a lepičskou. Všimněme si blíže těchto počinů, které by neměly chybět v hledáčku papírových archeologů.

Sympatická papírová pomůcka pro předvídání počasí pomocí sledování vícero přírodních úkazů najednou vyšla ve Stezce č. 12, roč. 8 (červenec 1978) pod názvem meteorologické pravítko:

Obrázek

Transpoziční kotouč připomínající známé určovací kotouče z ABC byl publikován o dva roky později, v čísle 12, roč. 10 (srpen 1980). Jde o užitečnou pomůcku pro muzikanty všech kategorií, ostatně jak praví klasická poznámka: „… až si někdy budete chtít zatransponovat, uvidíte, jak se vám to hodí!“

Obrázek

Pohyblivé mávátko z čísla 8 ročníku 11 (duben 1981) umožňovalo sestavit zdravící prvomájovou pomůcku ve dvou variantách, buď holubici míru mávající křídly a hýbající hlavičkou, nebo pestrého pohyblivého motýla:

Obrázek Obrázek

Všechny tři výše zmíněné počiny jsou podepsány stejným autorským duem: ing. Jiří Raba byl tím, kdo věc vymyslel, a Jiří Šašek ji výtvarně zpracoval. Jiří Raba je pravděpodobně též autorem vánočních překvapení podepsaných zkratkou jrb. Šlo o návody na papírová přáníčka. Vyšla ve Stezce č. 3/15 v listopadu 1984 v rámci rubriky Klub chytrých hlav a šikovných rukou, ve které se objevilo vícero dalších nápadů pro činnost:

Obrázek

Připomeňme též drobný vystřihovací počin, který se svým pojetím váže k tradiční oblibě oblékacích panenek. Pionýrská stezka díky přítomnosti znalce prostředí dostihů Antonína Jelínka (byl dokonce u toho, když časopis fungoval jako majitel dostihového koně) věnovala této oblasti nemalý prostor a ve třetím čísle 2. ročníku (říjen 1971) v obsáhlém materiálu přinášejícím základní informace o koních a žokejích měli čtenáři možnost si vystřihnout postavičku lepého mladíka a vybrat si pro něj z osmi variant slušivý dres s čapkou. Jediným problémem byla skutečnost, že kdo si hodlal takto svého žokeje obléci, rozsápal si materiál na rubu této minivystřihovánky. Pro úplnost dodejme, že tuto hříčku graficky ztvárnil autor kreslených vtipů i komiksů Miroslav Barták:

Obrázek

A ještě si ukažme jednu drobnou vystřihovánku, která je úzce spojena s Pionýrskou stezkou. Kytarové transpoziční pravítko vypadá jako vložená příloha do časopisu, ale nevíme, zda bylo opravdu do Stezky vloženo, nebo šlo o reklamní výtisk, leták. Na rubu je kromě návodných textů i propagační povídání o Stezce a jest tam uvedeno, že „vychází jednou za měsíc, 48 stran za 4 Kčs“ – čili půjde o dílko z poloviny nebo druhé poloviny 70. let, od ročníku 5 dál, i když grafický styl názvu časopisu ukazuje na ročníky starší. Autorem pravítka byl s největší pravděpodobností hudebník a kreslíř ze skupiny Greenhorns / Zelenáči, Jan Vyčítal. Pokud by ctěný čtenář dokázal pravítko identifikovat blíže (jak, kde, kdy vyšlo), bude tým papírových archeologů na jeho počest pět na náměstí hodinu koledy (bez ohledu na roční období):

Obrázek

Kartičky jako v ABC – ale trochu jinak

Kartičkový fenomén zvaný Atlas ABC měl svého „konkurenta“ – řada se jmenovala Kartotéky časopisu Pionýrská stezka a vycházela od 4. ročníku prakticky až do samotného závěru. Šlo o kartičky o rozměru 9,3×8 cm, na líci opatřené fotografií nebo kresbou, na rubu kromě výrazného písmena byl doplňkový text. Kartičky si čtenáři mohli vystříhat a zařadit do vlastního souboru. Jediným problémem byl fakt, že na nich nikde nebyl označen obor či kategorie. Tedy abychom byli přesní – obory byly popsány, ale na té části stránky, která po vystřižení kartičky odpadla.

Obrázek

Kartotéka vycházela v různých objemech – zpočátku jich bylo v sekci Stezka na vystřihování šest, zabíraly tedy celou stránku, někdy dostali čtenáři „nášup“ v podobě dvoustrany a tedy dvanácti kartiček. Později, po zrušení vystřihovací části, se počet vydávaných kartiček snižoval, v posledních ročnících už vycházely v závěrečné části časopisu pouze tři. I tak je soubor Kartotéky Pionýrské stezky úctyhodnou řadou čítající přes 1300 kousků. A co se týče oborů – byly zde k vidění hrady, zámky, příroda, hudební skupiny, motocykloví jezdci, piloti F1, sportovci, heraldika, historie, vojenství, turistika, brannost … jediným drobným kazem byla v závislosti na snižující se četnosti kartiček v jednom čísle jejich aktuálnost.

Obrázek

Deskové hry

Povšimněme si nyní společenských her. Opět se odvolejme na ábíčko – i v Pionýrské stezce vyšlo množství deskových her, dokonce jim byl na stránce Stezka na vystřihování věnován oboustranný čtyřpětinový prostor. Nacházeli jsme tu hrací plány a kameny doplněné pravidly – určitě atraktivní byly “gamesy” z daleké Asie: připomeňme si tituly Tau, Síga, Šógi, Čaturanga, Ko-No, Hasami, ale v zápalu hraní jsme se vydali i do Polska (Bierki), Laponska (Dalbot Prejjesne) či Velké Británie (London). Kromě většiny herních desek jako takových bylo nutno často vystřihnout hrací kameny – majitel “stezkového” kompletu se mohl pochlubit skutečně originální sbírkou her, doplňující tehdejší sortiment nejčastěji představovaný známou firmou Tofa Semily.

Obrázek Obrázek

Stezka s přibývajícími roky opustila výraznější vystřihovánkovou stopu, nejspíš její redakce (jak jsem vyrozuměl z komunikace s pozůstalými bývalého šéfredaktora) rozumně zhodnotila své možnosti a věnovala se víc branně-turistické oblasti. Zřejmě si redakční kruh byl vědom velké konkurence a nesnažil se do ní nijak zasahovat. Přesto se v několika výše zmíněných případech podařilo vytvořit paralelní počin k masově oblíbenému ábíčku, na který můžeme my dříve narození s úsměvem vzpomínat.

Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Pohledem do historie / Historic paper models“