Po dlouhé době zdravím všechny patlem posedlé
Teď vážně, jsem úplně v šoku z toho, že jsem tu nebyl skoro 4 měsíce
Za tu dobu se toho hodně stalo. Já se přestěhoval (i s manželkou samozřejmě
), dávám do kupy byt a nově mám už na starosti i zahradu. A to vše má vliv na mé upatlané radosti. I na tento malý vláček.
Včera jsem k tomu ale pořádně sedl a pustil se do toho, co nemám rád (a podle mě nejsem jediný) a to je lepení detailů a kompletace. Nemám to rád, protože se zvyšuje počet strávených hodin a snižuje se počet viditelných změn na modelu. Určitě to znáte, když třeba slepíte baráček a potom se den, dva patláte s výřezem drobných architektonických prvků pod římsu a střechu, a když už to nastřiháte, jemně polepíte a všechno to rovnoměrně přilepíte na výsledné dílo, potom s tím nadšeně přikvačíte za nějakým zástupcem vašeho kmene (rodiče, partner, děti) a ten odpoví: "To je všechno? Vždyť to už si měl hotové předevčírem, ne?"
Na zabití!
Ale zpět k jádru věci. Vláček jsem se rozhodl dokončit, zvlášť poslední vagon a to je Zaamurets. Slepil jsem tedy všechny prvky jeho těla:
(Bystřejší si všimli, že jsem se vrátil spátky na dřevo, protože jsem mezi vybalovacími krabicemi ještě nenašel svou řezací podložku.) A začal jsem lepit věžičky na kopule střílen.
Při lepení na kopule se mi ale jedna věžička trochu svezla a je nakřivo, jak jde vidět na prostřením obrázku. Na pohledu z boku, nebo ze shora se to ztrácí. Tady je koneckokců celkový pohled:
Potom jsem stihnul ještě přichystat radlici a několik prvků, které (abych se přiznal) nevím, k čemu na vlaku sloužili.
Zbytek zase příště.