Spitfire LF.IX / Halinski / 1:33 HOTOVO
Napsal: pát 20.11.2020 23:13
Po dokončení projektu v lodích, jsem se pustil na pro mě neprobádané pole - letecká technika. Bude to tedy moje první letadlo (nepočítaje kdysi slepeného ábíčkovského Spita a trojplošníka Foker, taky z ábíčka).
Zvolil jsem model Spitfira od Hala, zakoupeno spolu s plastovým překrytem kabinky.
V sešitě najdeme hned dva kompletní modely, jeden v "růžové" průzkumné kamufláži a jeden v klasické polní kamo s invazními pruhy. Letadla jsou téměř totožná, jen průzkumná verze má navíc sestavu fotografického zařízení pro průzkum. Sešit sám je ve formátu B4, obsahuje zhruba jednu stranu psaného návodu, 5 listů návodových kreseb, cca půl strany dráteničiny (vše společné pro oba modely) a necelou stranu o historii a technických datech. K jednomu každému modelu patří 4 listy dílů (některé díly s oboustraným tiskem), 1 list žeber a konstrukčních dílů k podlepení.
Na první předsádce sešitu jsou technická data :
- délka: 9,47 m
- rozpětí: 11,23 m
- výška v letové pozici: 3,56 m
- vlastní hmotmost: 2650 kg
- vzletová hmotnost: 3400 kg
- max. rychlost: 650 km/h
- dostup: 13000m
- max. dolet: 700 km (s přídavnou nádrží 1580 km)
- osádka: 1 pilot
- výzbroj: 2x kanón British Hispano Mk.II ráže 20 mm s palebným průměrem 120 nábojů na zbraň
4x kulomet Browning Mk.II ráže 7,7 mm s palebným průměrem 350 nábojů na zbraň
Něco málo z konstrukce:
Spitfire byl jednomotorový jednomístný stíhací letoun, celokovový samonosný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce (pouze kormidla kryje plátno), s jednoduchými ocasními plochami. Podvozek byl zatahovací, se zatahováním hlavních podvozkových nohou směrem ke koncům křídel, a se záďovým zatahovacím podvozkem (u prvních verzí ostruhové kolečko zatažitelné nebylo). Jedním z důležitých prvků konstrukce bylo tzv. geometrické zkroucení křídla Úhel nastavení křídla se plynule snižuje z 2° u kořene křídla na −0,5° na koncích. Zkroucení křídla zajišťuje dobré chování při přetažení letounu – při přetažení se proudění začne odtrhávat nejprve u kořene křídla, což způsobuje dvě věci: – turbulentní proudění zasáhne ocasní plochy letounu, což způsobí vibrace výškovky, které se řízením přenášejí pilotovi na řídicí páku; toto kmitání „kniplu“ pilota informuje o tom, že se blíží do nebezpečné oblasti, při které může dojít ke ztrátě vztlaku a pádu letounu; – za druhé, díky menšímu úhlu náběhu vnějších částí křídla, si stroj stále ještě zachovává účinná křidélka, takže stroj stále ještě je plně ovladatelný. Kovová kostra křídel, pevných ocasních ploch a trupu byla pokryta duralem. Kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Krycí plechy byly duralové. Řadový motor poháněl kovovou nebo dřevěnou čtyřlistou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu. Mimo vestavěné výzbroje mohly být neseny bomby o celkové hmotnosti 339 kg nebo přídavná nádrž. (Převzato z wiki, kompletní info zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Supermarine_Spitfire )
Tolik tedy úvodem, příště už první fotky ze stavby.
Zvolil jsem model Spitfira od Hala, zakoupeno spolu s plastovým překrytem kabinky.
V sešitě najdeme hned dva kompletní modely, jeden v "růžové" průzkumné kamufláži a jeden v klasické polní kamo s invazními pruhy. Letadla jsou téměř totožná, jen průzkumná verze má navíc sestavu fotografického zařízení pro průzkum. Sešit sám je ve formátu B4, obsahuje zhruba jednu stranu psaného návodu, 5 listů návodových kreseb, cca půl strany dráteničiny (vše společné pro oba modely) a necelou stranu o historii a technických datech. K jednomu každému modelu patří 4 listy dílů (některé díly s oboustraným tiskem), 1 list žeber a konstrukčních dílů k podlepení.
Na první předsádce sešitu jsou technická data :
- délka: 9,47 m
- rozpětí: 11,23 m
- výška v letové pozici: 3,56 m
- vlastní hmotmost: 2650 kg
- vzletová hmotnost: 3400 kg
- max. rychlost: 650 km/h
- dostup: 13000m
- max. dolet: 700 km (s přídavnou nádrží 1580 km)
- osádka: 1 pilot
- výzbroj: 2x kanón British Hispano Mk.II ráže 20 mm s palebným průměrem 120 nábojů na zbraň
4x kulomet Browning Mk.II ráže 7,7 mm s palebným průměrem 350 nábojů na zbraň
Něco málo z konstrukce:
Spitfire byl jednomotorový jednomístný stíhací letoun, celokovový samonosný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce (pouze kormidla kryje plátno), s jednoduchými ocasními plochami. Podvozek byl zatahovací, se zatahováním hlavních podvozkových nohou směrem ke koncům křídel, a se záďovým zatahovacím podvozkem (u prvních verzí ostruhové kolečko zatažitelné nebylo). Jedním z důležitých prvků konstrukce bylo tzv. geometrické zkroucení křídla Úhel nastavení křídla se plynule snižuje z 2° u kořene křídla na −0,5° na koncích. Zkroucení křídla zajišťuje dobré chování při přetažení letounu – při přetažení se proudění začne odtrhávat nejprve u kořene křídla, což způsobuje dvě věci: – turbulentní proudění zasáhne ocasní plochy letounu, což způsobí vibrace výškovky, které se řízením přenášejí pilotovi na řídicí páku; toto kmitání „kniplu“ pilota informuje o tom, že se blíží do nebezpečné oblasti, při které může dojít ke ztrátě vztlaku a pádu letounu; – za druhé, díky menšímu úhlu náběhu vnějších částí křídla, si stroj stále ještě zachovává účinná křidélka, takže stroj stále ještě je plně ovladatelný. Kovová kostra křídel, pevných ocasních ploch a trupu byla pokryta duralem. Kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Krycí plechy byly duralové. Řadový motor poháněl kovovou nebo dřevěnou čtyřlistou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu. Mimo vestavěné výzbroje mohly být neseny bomby o celkové hmotnosti 339 kg nebo přídavná nádrž. (Převzato z wiki, kompletní info zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Supermarine_Spitfire )
Tolik tedy úvodem, příště už první fotky ze stavby.