Autoři: Václav Šorel a František Kobík
Vydavatel: ABC č. 11 / roč. 23 (vyšlo 5. 2. 1979)
Reedice: Déčka 4 (1987)
Měřítko: ~1:80 (neuvedeno), délka modelu: 31 cm
Rozsah: 1,8 str. A4
Počet dílů: 52 číslovaných / 92 fyzických
Lepeno: z originálu z 1. vydání
Staré ŠOKovánky se už moc nelepí, tak přicházím já, abych to napravil
.První výročí letu našeho prvního kosmonauta bylo oslaveno v ábíčku stylově - papírovým modelem orbitálního komplexu, který byl využit i pro misi Vladimíra Remka.
Toto ABC vyšlo v době, kdy jsem byl v 8. třídě ZDŠ, bylo celkem krátce po legendárních uhelných prázdninách, já se připravoval na zkoušky na střední školu (šel jsem z osmičky), poslouchal Beatles a Led Zeppelin a nastávala u mne modelpauza - zájmy se měnily, dětské okouzlení ábíčkem a jeho přílohami jsem už měl za sebou... resp. dáááleko před sebou
.Vystřihovánka ruské kosmické techniky mne tehdy nechala zcela chladným, jako únor bílý kolem, byť byla s výraznou českou stopou. Nuže, nastal čas se vrátit do osmičky a zkusit tento komplex slepit a zjistit, jak model vůbec vypadá.
Vytahuji letitý originál:
Na první pohled jde o složitější a rozsáhlejší vystřihovánku dvojice ŠOK - 92 dílků je na jejich poměry hodně. Celou levou stranu zabírá stanice Saljut, na necelé druhé stránce jsou pak lodi Sojuz a nákladní Progress.
Rozpoznáváme neomylně konzervativní styl konstrukce a kresby obou autorů, který se za ta léta prakticky nezměnil:
Nešikovné trojúhelníkové chlopničky po obvodu kruhových dílů (čel). Logo ABC a název objektu jsou umístěny přímo na modelu. Červená čísla nalepovaných dílů jsou napsána přímo na modelu, kde zůstanou na očích i po dokončení, stejně tak pomocné šipky narýsované na viditelném povrchu. Autoři nerozlišují, zda jde o ohyb z líce či z rubu - to je nutno se dovtípit z povahy dílu a podle toho činit. Nechybí poutavá návodná kresba v kompletní barevnosti, vlastně ilustrace hotového modelu = poznávací značka a přitažlivý prvek modelů zn. ŠOK.Jdeme na to. Začínám centrální laboratoří Saljut.
Při pohledu na návaznou řadu válců a kuželových přechodů člověka napadne, zda ty díly na sebe budou navazovat, zda autoři počítali a rýsovali přesně, zda to nebude boj. Nebudou, nepočítali, nerýsovali, bude
.Největší válec 1 je nutno skroužit na poněkud menší průměr a je třeba si hlídat zadní čelo 2, které nesnese velké zmenšení kvůli dvěma otvorům pro trysky (není naznačeno, že by se měly ty dva otvory vyříznout, ale jelikož zde přijdou nalepit dva špičaté kužely, trysky 14, jen stěží by se daly přilepit jen za špičku => dělám pro ně otvory).
U pláště 1 jsem měl ještě milimetřík přidat ve zmenšení průměru - návazný kužel 3 jsem musel nechat hodně rozevřen
.Všechny ty klopotně navazující válce a kužely mají spoje na jedné straně, nazval jsem ji Dark Side of the Salyut - z té strany bude model nekoukatelný, byť jsem se pokusil o retuš - ovšem ta šedomodrá (kovová), která má za každého osvětlení a úhlu pohledu jiný odstín, se retušuje opravdu špatně (viz 3. obrázek níže).
Všechny válcové díly jsou uvnitř zpevněny smotanými pruhy pevnějšího papíru:
No, když z toho nevykrouhám Saljut, pořád by z toho mohl být prima sněhulák do betlému RV
(foto sněhuláka vypůjčeno od Bakuldy):
Ve snaze model aspoň malinko opticky projasnit jsem se pustil do vyřezání černých meziprostor ve dvou červených kruhových zábradlích 17+18 a 19+20. Na první pohled bylo jasné, že budu mít problém k sobě usadit líc 17 a rub 18, resp. 19 a 20, jelikož volnomyšlenkářský grafik F. Kobík nenarýsoval sloupky zábradlí ve stejných úhlových roztečích - na pohled jsou sloupky od sebe různě daleko. Díly 17 a 18 (19 a 20) jsou identické i s těmi nepřesnostmi - což znamená, že líc k rubu k sobě zrcadlovým otočením nesedne.
Přesto jsem se o to pokusil - u menšího zábradlí 19+20 jsem na sebe napral originální vyřezané díly. Byl to úkon bolestivý a rozhodně nedoporučeníhodný k následování.
U většího zábradlí jsem už použil pouze jeden díl, nalepil jej na červený pevný papír a vyřízl černé vzduchy, či spíše kosmy.
Dále přilepeno 10 kulových kyslíkových nádrží 21 - zvolil jsem jiný způsob přilepení než tradiční: místo dvou dílků zlomených do L a přilepených zády k sobě jsem na obvod trupu nalepil celé kroužky jako podstavy a kolmo na ně půlkroužky natupo. Nádrže tak zaberou méně místa, jelikož zde hrozí, že by se na okrajích překrývaly:
Další zkouškou trpělivosti je 18 trysek manévrovacích motorků 52 - na návodné kresbě jsou opomenuty. Návod sice nabízí jejich náhradu za ždibky černé špejle či slámky, ale pokusím se použít původní dílečky. Takže kroužím 18 miniaturních válečků o průměru 1,6 a délce 3,5 mm. No, je to na hranici toho, co mé pazury vůbec udrží.
Vůbec poprvé v dějinách mého matlání oceňuji, že rub vystřihovánky je potištěn - na rubu listu je jakási zběsilá reklama a grafika s většími plochami černé => všech 18 dílů trysek se trefilo tak, že mají rub černý (jeden jen z části, ale postačí to), čili není nutno trysky uvnitř retušovat:
Tři solární panely 9 jsou zjevně namalovány tak, jako by se neměly podélně ohnout a slepit - ale ony se mají podélně ohnout a slepit - uprostřed jim chybí ohyb a grafika širší hrany panelu. Čili je třeba najít jakýsi kompromis při vyřezávání dílu, aby panel nevypadal graficky divně.
Opět se pokouším o malé vylepšení - ve skutečnosti panely nebyly rovné jak žehlicí prkno, ale byly zalomené dle konstrukce jejich skládání => zalomil jsem je natřikrát taktéž.
Dále přidány dvě antény - v držáku zadní antény 11 jsem vyříznul černý meziprostor. Parabola stykovací parabolické antény 16 nemá pojednánu vnitřní plochu (rub) => vyrábím ji z červeného papíru. Její nosná konstrukce 15 rovněž nemá žádnou vnitřní plochu - je možno ji začernit, anebo, což jsem také provedl, vytisknout ze záložní kopie ještě jednou díl 15 a udělat z něj rubovou stranu - vypadá to lépe:
Saljut je tímto hotov, uf uff
. Je třeba dávat pozor při manipulaci, model téměř není kde chytit, je poměrně dosti „ochlupený“.Na řadě je Sojuz a Progress
.
.
