Bristol Scout C / 1:33 / ANSWER

Modely soutěžní kategorie LKT

Moderátoři: old_Mr_Grim, numi

Odpovědět
Listy
Příspěvky: 96
Registrován: čtv 12.4.2012 20:32

Bristol Scout C / 1:33 / ANSWER

Příspěvek od Listy »

Po delším období poměrně náročného a vysilujícího testování nových vysoce propracovaných modelů z jiných kategorií, nastal konečně čas, kdy se mohu uchýlit do svého oblíbeného aviatického oddělení, abych si zregeneroval nervstvo u nějaké té pohodové prácičky. A protože mě příchylnost ke chmelnicím čili letounům z Velké války stále neopustila, neváhal jsem dlouho a na rozjezd sáhl po tenkém sešitu z vydavatelství ANSVER. Takže po pár dnech mi na stole přistála

Chmelnice, která měla být sportovním náčiním, nakonec si však pořádně zabojovala

Prototyp letounu byl zalétán již počátkem roku 1914 a první dva vyrobené kusy se uplatnily při několika tehdy velmi populárních leteckých soutěžích, kde prokázali své vynikající parametry a to i přes to, že jeden z nich se při nezdařeném přeletu ze starého kontinentu do Británie utopil v moři. Protože mezitím vypukla první světová válka, směřovaly další vyrobené exempláře již do služeb Britského královského leteckého sboru. I zde se výtečně osvědčily nejprve jako pozorovací později i stíhací. Jejich výzbroj tvořila zpočátku dvojice pěchotních pušek, montovaných buď pro střelbu podél trupu, nebo pod úhlem šikmo nahoru. Nakonec byly na Scouty montovány i kulomety a to i přesto že byla konstrukce letounu poměrně křehká. Střelba byla opět vedena mimo okruh vrtule, buď šikmo nahoru, nebo nad horním křídlem - takto byly vyzbrojeny hlavně letouny, které byly zařazeny u letecké služby Královského námořnictva. Když se počátkem roku 1916 konečně spojencům podařilo vyvinout zařízení umožňující synchronizovanou střelbu „skrz vrtuli“, staly se Scouty prvními takto vyzbrojenými Britskými stroji. Přestože zůstává ve stínu slavnějších typů, bylo na něm dosaženo několika pamětihodných výkonů – pozdější eso Lanoe G. Hawker si na něm v létě 1915 vydobyl Kříž královny Viktorie, když zaútočil na formaci tří německých dvousedadlových letadel a dvě z nich sestřelil jezdeckou karabinou! (Podle jiných údajů během památného letu sestřelil dokonce všechny tři a to přímo na letounu, který byl předlohou vystřihovánky – ten je ale vyzbrojen kulometem… :roll: ) Po příchodu nových výkonných typů na západní frontu byly zbývající stroje využívány k výcviku, několik desítek bylo nasazeno ve středomoří a na Balkáně, kde na něm ještě v dubnu 1917 poručík M.L. Maguire sestřelil turecký stíhací Halberstatd D.V..

Obrázek

Nejen předloha ale i její zmenšené zpracovaní patří do kategorie lehkých, dá se říct prostinkých. Model je opravdu oholený až na kost, veškeré natištěné díly zabírají všehovšudy dvě stránky včetně šablon určených k podlepení. Co se týče grafického zpracování, zapadá do toho, čemu já osobně říkám „druhá generace“ polských modelů. Jen pro vysvětlení – za „první generaci“ považuji modely vydané v minulém století (tedy před rokem 2000), vyznačující se poněkud kostrbatou ruční kresbou a nepříliš přesvědčivými barevnými odstíny. Dodnes je možné na spoustu z nich narazit u prodejců na soutěžích, ale jsou již prakticky nepoužitelné, pakliže se stavitel neodhodlá k opravdu masivnímu tunningu včetně kompletního přebarvení. Druhá generace již vypadá o poznání lépe, ke konstrukci je použito počítače, kontury jsou ostré a barevné textury (většinou) odpovídající. Nicméně stále tomu něco chybí – stínování, naznačení prověšení plátna, patina a tak modely stále působí dosti sterilně a většinou neohromují ani příliš podrobným zpracováním. No a pak je tu „třetí generace poláků“, tedy modely, na kterých je na první pohled vidět, že tvůrce si s nimi dal opravdu práci. Nejen že nechybí žádný z důležitých konstrukčních celků (včetně těch, které budou v konečném výsledku naprosto neviditelné), ale i ty nejmenší součásti jsou zpracovány s maximálním citem pro detail. Na povrchu nechybí naznačení stínů či drobných deformací a opotřebení. Asi je zbytečné se dále rozepisovat, zasvěcení již vědí, díky podobnému přístupu si exkluzivní postavení vydobyla firma Halinski na poli o něco jednodušších modelů ji zdatně sekunduje třeba Kartonova Kolekcia. Věřím, že i ostatní brzo pochopí a zpracování na úrovni třetí generace se stane standardem. Ale zpět ke Skautovi.

Obrázek

Začal jsem klasicky, tedy kokpitem. Ten je opravdu spartánský, vše důležité je jen tak lehce naznačeno. Na sedačce mi dost chybějí pásy, ale protože jsem na netu nenašel žádnou fotografii, která by jejich přítomnost nezpochybnitelně dokazovala, nechal jsem to nakonec tak.

Obrázek

Přesto, že jsem stavbu pojal důsledně jakožto „sešítek“ (papírnická alternativa ke kitařskému termínu „krabička“, tedy model sestavený bez zvláštních vylepšení a pouze ze součástí dodaných výrobcem), nevyhnul jsem se jistým úpravám. Autor zřejmě usoudil, že letoun je v tomto měřítku dost malý a tvarově jednoduchý, takže vynechal i to, co je pro modely letadel této kategorie typické, tedy „dvojitý trup“, jehož základ tvoří sestava dílů zesílených většinou 1mm kartónem, na kterou se teprve na čisto lepí samotná obšívka. Protože jsem si nebyl jistý pevností sestavy tvořené pouze díly potahu, rozhodl jsem se, vytvořit si svépomocí alespoň zesílené bočnice, pročež jsem část vystřihovánky okopíroval a následně použil pro tvorbu potřebných součástí. Sestavení trupu jsem si tím trochu zkomplikoval (bylo třeba poupravit i vnitřní přepážky), s výsledkem jsem ale spokojený, protože je dostatečně pevný aby vydržel i trochu toho méně šetrného zacházení stejně jako nástrahy při transportu – jak říkával strejda Eman: „Já jsem prostě rád, když je za co chytit :twisted: !“

Obrázek

Lem okolo pilotního prostoru je opravdu z kůže kruhového průřezu. Jako materiál pro výrobu přívěsků či náramků ji lze zakoupit v obchodě pro šikovné ruce a to v několika průměrech i barvách.

Obrázek

Jak bylo zmíněno výše, stavbu jsem pojal jako vyloženou regeneraci, po předchozích zkušenostech jsem si nemínil komplikovat život nějakými hi-tech vychytávkami, přesto jsem se neubránil a vylepšil trup o drobnost, která mi na něm vyloženě chyběla - průchodky, neboli zesílené látkové obruby chránící místa kudy ovládací lanka prochází plátěným potahem. Autor je ignoroval, nicméně na skutečném stroji jsou a podle fotografií jsou i dost vidět! Proto jsem je napodobil navinutím 0,4mm olověného drátu okolo úzkého proužku kartónu. Další partií, jejímuž volání po vylepšení nešlo odolat, byla vodorovná ocasní plocha – oddělení a mírné „rozhýbání“ výškových kormidel je maličkost, která ale konečnému vzhledu velmi prospěje. Na směrovém kormidle jsem nalezl snad jedinou zjevnou konstrukční chybu – patky pro uchycení ovládacích táhel je třeba posunout o cca 3mm níž.

ObrázekObrázek

Konstrukce podvozku je opravdu subtilní, nohy je nezbytné vyztužit např. 0,5mm drátem, já použil delší špendlíky s ucvaknutými hlavičkami. Pneumatiky kol jsou z gumy opět zakoupené v „obchodě pro šikuly“. Motor by taky mírný tunning snesl, například napodobení žebrování pomocí drátu navinutého okolo těl válců, ale protože pod kompaktním krytem z něj bude vidět minimum, nechal jsem jej nakonec, jak byl. Pod kryt se vejde jen tak tak. Po týdnu práce byl trup kompletní:

ObrázekObrázek

Na řadě jsou křídla. Podlepování a vyřezávání žeber jsem si v minulosti užil dost a dost. V použití „povoleného dopingu“ ve formě laserem vypálených součástí mi brání modelářská hrdost (a samozřejmě hlavně vrozená spořivost) a tak jsem vyvinul vlastní metodu. Křídlo jednoduše obkreslím na balsu patřičné síly (v tomto případě 3mm). Dříve jsem prostě prkýnko brousil tak dlouho, dokud jsem nedosáhl patřičného profilu. Dodatečně jsem zjistil, že spoustu práce si mohu ušetřit tím, že po vyříznutí hrubého tvaru balsu na pár minut namočím do horké vody a opatrně ji po směru vláken prohnu. Pak ji stačí nechat vysušit, třeba přes noc na topení, a požadovaný tvar bude zachován už navždycky. Pak už jen obrousit náběžnou a odtokovou hranu a máme polotovar křídla jako lusk – rovný, pevný a přitom lehký a s dostatkem „masa“ pro uchycení čepů a vzpěr. Je zajímavé, jak jedna a ta samá věc je při stavbě jedné kategorie modelů k vzteku, zatímco u jiné se jí naopak snažíme dosáhnout. Mám nyní na mysli vystupující žebra a prověšení obšívky mezi nimi – zatím co dejme tomu u lodí nebo moderních letounů je to zcela nežádoucí, modelům letadel s plátěným potahem to naopak dodává ten pravý a realistický vzhled. Abych ho dosáhl, polepil jsem korpusy křídel z horní strany v místech žeber tenkými pásky z 0.5mm kartónu.

Obrázek

Pak už nezbylo, než oblepit základy křídel potahem a ten řádně přitlačit, aby mezi „žebry“ bylo dosaženo požadovaného prověšení. Sestavení systému nosných ploch představuje jednu z nejnáročnějších operací a v případě víceplošných letadel to platí dvojnásob. Proto se vyplatí nepodcenit přípravu a dopředu navrtat díry pro všechny nosníky a vzpěry. Ty už jsem měl rovněž zkompletované a nachystané, pro patřičnou pevnost vyztužené výše vzpomínaným půl milimetrovým drátem.

Obrázek

Taky je dobře si už v této fázi připravit všechny kotvící body a očka pro výztužná lana.

Obrázek

Začal jsem baldachýnem horního křídla, právě na jeho pevném a přesném umístění závisí finální geometrie celého nosného systému. Když už jsem byl v tom, rovnou jsem natáhl všechny „špagáty“ – později bych se sem dostával jen těžko!

Obrázek

Seskládat a nalepit křídla bylo díky pečlivé přípravě otázkou několika minut, takže jsem se rovnou vrhl na výplety. Opět jsem pracoval s osvědčenou gumovou nitkou, nad plamenem vytaženou tyčinkou od lízátka (napínáky) a 0,3 mm drátkem (háčky, očka). Ve finále jsem vše nabarvil: lana tmavou šedou VALLEJO a napínáky barvou oceli téže značky

Obrázek

A už zbývá jen finále. Kulomet, jež údajně během jednoho letu smetl z oblohy ony tři nešťastné letouny a také vrtule. Snad sebevědomí získané při tvorbě balsových korpusů křídel mě ponouklo pokusit se vytvořit ji také z tohoto materiálu. Kupodivu to nebylo vůbec tak složité, stačilo překreslit požadovaný obrys na 3mm prkýnko, pomocí žiletky vykrouhat přibližný tvar a pak vše doladit smirkovým papírem, nejprve drsnější dvěstěčtyřicítkou a ve finále vyhladit tisícovkou. „Namořit“ vodovými barvami a úplně nakonec dvě vrstvy lesklého laku. Za dvacet minut bylo hotovo a výsledek vypadá rozhodně líp, než cokoli, co se mi až doposud dařilo vytvořit pouze z dílů vystřihovánky.

ObrázekObrázek

A je hotovo. Na „ jednoduchý model ze sešitu“ bylo těch úprav a vylepšení nakonec docela dost. I tak to byla ale stavba z těch pohodových. Celá zabrala rovné dva týdny, ale pokud bych se jí věnoval opravdu intenzívně a nenechal se odvádět podružnostmi (setkání s přáteli, rodinná oslava), jistě bych to zvládl i za jeden, nebo možná za dva víkendy. Pozitivní je, že na žádné vyložené kiksy jsem nenarazil a výsledek odpovídá vynaložené námaze, takže do sbírky mi přibyla další chmelnice - pohledná a navíc neokoukaná.

ObrázekObrázekObrázek
Naposledy upravil(a) Listy dne pát 24.2.2017 8:39, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Daniel
Příspěvky: 1015
Registrován: úte 29.5.2012 8:27
Bydliště: České Budějovice

Re: Bristol Scout C / 1:33 / ANSWER

Příspěvek od Daniel »

N Á D H E R A ! ! ! Nejen ten perfektní model, ale i ta inspirativní reportáž s praktickými radami. Díky moc a těším se na další tvoje projekty .
Uživatelský avatar
kaktusak
Příspěvky: 2558
Registrován: sob 21.1.2012 10:39
Bydliště: Kyjov

Re: Bristol Scout C / 1:33 / ANSWER

Příspěvek od kaktusak »

Pro mě není žádná chmelnice jednoduchý model . O to víc to obdivuji . Naprosto parádní práce a příjemné počtení .
Uživatelský avatar
old_Mr_Grim
Moderátor
Příspěvky: 801
Registrován: pon 12.12.2011 11:48
Bydliště: Jindřichův Hradec

Re: Bristol Scout C / 1:33 / ANSWER

Příspěvek od old_Mr_Grim »

Marku, jako vždy parádní práce a pohledný model. Ač primárně jednoduchý, tak přesto ve tvém podání plný detailů.
Markulin
Příspěvky: 1274
Registrován: pon 14.5.2012 18:04
Bydliště: Hodonín

Re: Bristol Scout C / 1:33 / ANSWER

Příspěvek od Markulin »

Ač tankán.....Musím uznat.....To je parádní kousek.....Nádherná chmelnice :)
Odpovědět

Zpět na „Letecká a kosmická technika / Aircraft, real space“