nás deset a tři psi,
vrátíme se zpět,
zatím však je to sen,
nás deset s tím psincem,
jedem stále vpřed...
Znalci poznali fragment ústřední písně z dnes již zapomenutého televizního seriálu Deset z tanku a tři psi, který ale po pilotním dílu propadl. Mnohem úspěšnějším se stal až polský sequel, ve kterém tvůrci zredukovali posádku o šest nesympatických chlapů a dva troupelnaté psy vrátili zpět do útulku. I ten pásový vehikl už použili modernější a lehčí. Však to znáte
.Název modelu: Sovětský tank T-35A
Autor: Ing. Vladimír Hynek
Vydavatel: ABC č. 5 / roč. 24 (vyšlo 5. 11. 1979)
Měřítko: 1:87 (H0), délka modelu: 113 mm
Rozsah: 1 str. A4
Počet dílů: 34 číslovaných / 47 fyzických papírových + 5 nepapírových
Desítky let na ten „matchboxový“ tančík T-35A koukám, an až dosud stále jen ve skupenství placatém, a představuji si, jak asi vypadá smatlán – vždyť má pět otáčivých věží! Dosti luzných představ, nastal čas jej postavit.
Časem onen tank, prvotina ing. Vladimíra Hynka (†1985), dostal řadu bratříčků, již ve spolupráci s ilustrátorem a malířem Jiřím Sukem (*1953), a jako první z řady nakonec mému skalpelu neuniknul.
T-35 a jeho modernizovaná verze T-35A byl těžký a velký tank dokonce s pěti (!) střeleckými věžemi, což v představách tehdejších konstruktérů a válečníků mělo znamenat jeho maximální bojeschopnost se střelbou do všech stran (čili i do vlastních řad
). Tato koncepce vyžadující mnohačetnou posádku se ovšem záhy vytratila z konstrukčních prken a příliš těžký kolos naháněl strašidelný respekt především na slavnostních vojenských přehlídkách.Model lepím z originálu, ovšem tentokrát si trošku vypomohu počítačem, skenerem a tiskárnou na drobné úpravy.
Při pohledu na vystřihovánku zaujme zbarvení, které je správně vojensky ručně texturované – ovšem výtisk od výtisku se poněkud liší barevným tónem a na samotné stránce je v horní části sytější barva než ve spodní polovině. Lepím z jiného originálu, než vidíte v náhledu výše, zvolil jsem druhý, který jsem měl k dispozici, lehce zelenější.
Proč potřebuji PC: velmi mne neuspokojuje podvozek tanku: ta osmice spodních pojezdových kol, mezi kterými je bílý „vzduch“. Čili hodlám vyřezat hluché prostory mezi koly, čímž tato plasticky „prokouknou“, tím pádem je třeba vytvořit rubovou stranu řady kol – zde si právě pomohu skenerem a tiskárnou a rub kol bude tvořen jednoduše jejich lícem, stranově převráceným. Rovněž si vytisknu rubové strany pásů, které budou viditelné.
Takto vypadá původní neupravený model (stavba: Radek Teichman, foto: Pepa Kropáček):
Na prvním obrázku na přídi tanku je viditelný nesoulad stran podvozkových dílů 2 a 3: po jejich složení příliš nelícují obě strany a nejde snadno díly uzavřít („zabalit“) pásem.
Tank je sice v poměrně malém měřítku H0, ale jelikož je obří, model bude dostatečně velký na to, aby měl podvozek plastický, nikoli jen namalovaný. Úprav provedu na modelu vícero a věřím, že to jeho vzhledu prospěje – inu, nároky patlalovy od roku 1979 poněkud stouply
.Nuže, lepmež. Vůbec poprvé v životě lepím dílo Vladimíra Hynka, potažmo Jiřího Suka, takže budu zvědav na finální pocit ze stavby.
Celková návodná kresba je docela příjemná a přehledná, v šikmém pohledu, ale tvůrce se nevyhnul zmatkům v číslování dílů na návodce, možná se chytil do své vlastní pasti, jelikož odkazové čáry k číslům dílů provedl stejnou tenkou černou čarou, stejným rýsovacím perem, jako obrysy tanku – a zřejmě se mu čáry poněkud zkřížily a popletly: K věžím tanku vede vždy jedna čára se skupinou čísel dílů, ze kterých se celá věž skládá. Skupina s díly 7-8-23-24-25-26-33 vede k centrální největší věži, což je chyba, neboť uvedená čísla patří ke dvěma nejmenším, kulometným věžičkám. A naopak, skupina s díly 15-16-17-27-28-29-30-34 patří k hlavní dělové věži, nikoli ke dvěma kulometným věžím.
Vystřihovánka dále obsahuje tři další dílčí návodné kresby, schematické příčné řezy jednotlivými věžemi, ze kterých je patrné technické řešení jejich otáčení na plochém papírovém čepu.
Úpravy modelu 1:
„Vzduchy“ mezi pojezdovými koly vyříznuty na vnější i vnitřní straně dílů 2 a 3; řady kol dostaly svůj rub (vytištěn); pásy mají svůj rub (vytištěn); boční pancíře podvozku vyříznuty z původních dílů podvozku 2+3, podlepeny kartonem a vlepeny zpět na své místo s odskokem, čímž získaly plasticitu jako skutečný štít podvozku; sedm jen namalovaných držáků bočních pancířů rovněž zplastičtěno – vyrobil jsem je z pásku a nalepil na původní kresbu; úzký prostor nad horní hranou bočních pancířů jsem začernil a poté tam namaloval hranu jakoby viditelného pásu – čili je to jen optická hříčka; u obou vnějších řad osmi spodních pojezdových kol jsem ručně namaloval a z pevného papíru vyrobil spřažené držáky dvojic kol, které v původní vystřihovánce chybí – chybí pouze u vnějších kol, u vnitřních je autor nakreslil; na zadní kryt motoru 31 jsem namaloval černou barvou obdélníkový chladicí „otvor“ a překryl jej šesti lamelami – natupo jsem je nalepil na „otvor“ (původně jsem si připravil sedm lamel, ale ta sedmá se mi tam již nevešla).Celou vanu tanku 1 podlepuji kartonem, stejně tak díly podvozku 2 a 3, které nejsou příliš přesné, jak jsem již zmínil výše, a je trochu boj díly překrýt po hranách pásy.
Pokračuji na horní ploše vany – připraveny čepy pro otočné věže:
Následují střelecké věže. Návod praví, že hlavně všech děl a kulometů máme vyrobit z párátka. No, při dané velikosti modelu a velkém rozdílů ráže zbraní ve věžích jsem se snažil vyrobit hlavně trošku reálnější:
Úpravy modelu 2:
Hlavně děl vyrobeny ze stočeného tenkého papírku (z účtenky z Alberta ); dva kanony 45 mm mají hlaveň s odstupňovaným průřezem (viz obr. výše); kulomety 7,62 mm vyrobeny z tuhy Ø0,5 mm a tenkých proužků papíru (ústí hlavně a její střední část); vyrobeny čtyři periskopy ze stočeného papírku – přidány na centrální dělovou věž (2 ks) a po jednom kusu na menší dělové věže:
Úpravy modelu 3:
Hlaveň největšího děla 76,2 mm (je rovněž ze stočeného papírku) jsem podepřel lafetou z balsy; malou lafetu z kartonu jsem přidal i pod obě menší dělové hlavně 45 mm; otevřel jsem víka dvou věží: na centrální věži a na přední menší dělové – prostým vyříznutím z dílu a vyhnutím ven. Rubovou stranu vík jsem zamaloval a stejně tak velmi symbolicky interiér obou věží – je prostě celý černý, nic víc není uvnitř k vidění:
Jsme téměř u cíle. Model je velký doslova jako dlaň, na délku měří 113 mm:
Příště už finální fotky
.
Já to lepil tenkrát v devětasedmdesátým jak to vyšlo a pochopitelně to netunil. Pak tam bylo BT, kolopás transportér a další a tenhle byl mezi nimi obřík.
