LWS německý obojživelný tahač / WMC models / 1:25

[sultanbobo]

Zdravím tak jsem se rozhodl,jelikož se mi MBčko nějako nedaří, že ho na chvilku odložím a pustím se do LWSka které jsem nedávno objevil.Stavím ho ještě v plastu 1:35 a pak na vysílačku v měřítku 1:10. Takže bude do sbírky

[Zrzek]

Poprosím o úpravu názvu vlákna dle místních zvyklostí - Název modelu / vydavatel(autor) / měřítko.

[sultanbobo]

Zatím se morduji s vyřezáváním žeber,tak něco o modelu



Když němečtí stratégové přemýšleli o možné budoucí válce na evropském kontinentu, museli nutně řešit i problém dobývání Velké Británie jako samostatného ostrova. Němci dospěli k závěru, že invaze do Británie je proveditelná... ovšem za předpokladu, že bude pro takovou akci k dispozici dostatečné množství speciální techniky.

Mezi takovou techniky patřily například ponorné (Tauchpanzer) nebo plovoucí (Schwimmpanzer) tanky, které byly později vyráběny úpravou standardních tanků Panzer II, Panzer III a Panzer IV. Kromě tanků však bylo třeba mít k dispozici také stroje pro přepravu pěchoty, zásob a všemožných dalších nákladů.

Bylo jasné, že takový stroj by nalezl využití i při mnoha jiných akcích než jen invaze do spojeného království, například při dobývání středozemních ostrovů nebo i překonávání velkých říčních toků. Proto dostal projekt roku 1935 zelenou a na jeho vývoji začalo pracovat několik renomovaných německých společností včetně firem Maybach, Rheinmetall Borsig a Alkett. Jejich snaha byla korunována výrobou prvních sedmi kusů stroje v červenci 1940.


Landwasserschlepper

Landwasserschlepper, jak byl nový stroj pojmenován, vypadal na první pohled jako člun na pásech. Jeho trup byl skutečně více trupem lodi než pozemního vozidla. Na trupu potom spočívala kabina, která také silně připomínala malý parník, zejména kulatými okny na bocích. Přední stěny kabiny byly potom opatřeny pěti hranatými okny. Za nimi byly sedačky velitele a řidiče stroje. Třetím stálým členem posádky byl pozorovatel, který měl své stanoviště v zadní části kabiny.

Úkolem pozorovatele bylo pouze z poklopu ve střeše kontrolovat prostor za vozidlem a zahájit palbu na případného nepřítele. Takovou palbu však mohl vést pouze ze samopalu nebo kulometu, který s sebou posádky vozili. Žádnou organickou výzbrojí totiž stroj nedisponoval.

Kabina zabírala zhruba dvě třetiny délky trupu. V zadní části trupu, kam již kabina nezasahovala, byl potom uložen motor. Byl to konkrétně benzínový dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM o objemu 11,9 litrů a maximálním výkonu 300 koní při 3000 otáčkách za minutu. Převodovka umožňovala řazení pěti stupňů pro jízdu vpřed a jednoho pro couvání. Zásoba pohonných hmot činila 600 litrů. Maximální rychlost 13 tun těžkého stroje byla 35 km/h na silnici, na vodní hladině to potom bylo 12,5 km/h.

Hned za předním stanovištěm velitele a řidiče vystupoval ze střechy kryt (je dobře patrný na úvodním snímku stránky), který v sobě ukrýval komín pro odvod spalin a trubici pro sání vzduchu k motoru.

Kabina dále obsahovala hlavní prostor pro přepravu pěchoty. Do něj se mohlo namačkat až dvacet vojáků se svojí výzbrojí a výstrojí. Jejich pobyt v tomto prostoru ovšem nebyl nijak pohodlný. Sedět mohli buď na podlaze nebo na velmi jednoduchých kovových profilech. Nástup a výstup pěchotního výsadku umožňovala soustava poklopů ve stropě kabiny.

Pohyb po souši zajišťovala pásová soustava, která byla na každém boku stroje tvořena osmi malými pojezdovými koly. Tato kola byla uchycena a odpružena párově. Každý pár byl přitom spojen do jakéhosi vozíku. Zcela vpředu se nacházelo loukoťové kolo hnací, zcela vzadu potom kolo napínací, které byla převzato z tanku PzKpfw II. Shora dosedal pás na čtyři podpůrné kladky. Jak tyto kladky tak pojezdová kola byly opatřeny gumovou bandáží po obvodu což snižovalo jejich namáhání. Šířka pásů byla 31 cm.

Řidič ovládal stroj na souši pomocí klasických brzdných pák. Při jízdě po hladině si potom řidič mohl vybrat, zda bude řídit pomocí druhého páru pák nebo pomocí volantu umístěného na palubní desce před ním. Při vjezdu do vody musel řidič přepnout převod z pásů na lodní šrouby. Ty byly dva, každý o průměru 80 cm. Byly umístěny vedle sebe pod zádí a na každý z nich navazovalo jedno kormidlo.

Na zádi trupu se nacházel vlečný hák, za který se připojoval obojživelný nákladní přívěs. Tyto přívěsy byly navrženy a vyrobeny ve dvou verzích. Lehčí z nich měl nosnost 10 tun a ten těžší dokonce 20 tun. Těžší z vozíků byl dlouhý téměř deset metrů a překonával tak i samotný Landwasserschlepper (LWS) jehož délka činila "pouhých" 8,6 metru. Přívěsy samozřejmě měly kolové podvozky pro pohyb po souši. Ten lehčí měl kola s běžnými pneumatikami, ten těžší měl kola tankového typu, tedy ocelová s gumovou obručí po obvodu. Na přívěsu měly být přes vodní překážky dopravovány jak lehké tanky tak pozemní polopásové tahače.

Testy, kterými prošly jak vyrobené LWS tak i prototypy přívěsů, ukázaly, že tyto stroje jsou schopny skutečného nasazení. S dalším průběhem války a se stále váhavějším postojem Hitlera k operaci Seelöwe (invaze do Velké Británie) však i projekt LWS ztrácel na významu. Výroba nových strojů tak pokračovala jen velmi vlažným tempem a do konce roku 1941 bylo dokončeno pouze dalších 14 exemplářů.

Minimálně v jednom exempláři vznikla ještě upravená verze Landwasserschlepperu. Její podvozek byl zkrácen o jedno pojezdové kolo takže jejich počet na každé straně klesl na sedm. Úprav doznala i kabina stroje. Velká kulatá okna na bocích nahradila ještě větší okna hranatá, která zajišťovala řidiči a veliteli lepší výhled z jejich stanoviště. Stroj této verze je zachycen na snímku výše. Co přesně vedlo německé konstruktéry k výrobě této modifikované verze a kolik jejích exemplářů vzniklo není známo.

Konečné zavrhnutí invaze do Británie a otočení německé armády na východ v létě roku 1941 znamenalo zásadní změnu priorit vybavování armády a počátkem roku 1942 byl tedy celý projekt LWS nadobro zrušen.

Alespoň některé z celkového počtu 21 vyrobených strojů Landwasserschlepper se však nakonec dočkaly skutečného bojového nasazení a to jednak při vylodění v severní Africe a dále potom při dobývání ostrovů v Baltském moři.

Typ Pásové obojživelný tahač

Místo původu Německo

Hmotnost 13 t
Délka 8,60 m
Šířka 3,16 m
Výška 3,13 m
Posádka 2 plus 20 cestujících
Hlavní výzbroj žádná

Motor Maybach HL120, V12 , benzín, 11867 cc (724in 3 )
300 hp (224 kW) při 3000 otáčkách za minutu
Výkon / hmotnost 8,8 hp / t
Rychlost 35 km / h (21 mph), silnice, 12 km / h (7½ mph) na vodě

[sultanbobo]

Tak jsem konečně do vyřezal ty žebra.Neni moc času tak postupuji pomalu.

Zítra se mi to snad povede sestavit.Zjisti jsem pár nesrovnalostí,ale snad se to dá nějak upravit

[sultanbobo]

Tak zase jsem urval kousek času tak nějaký malý postup.Peru se s tím, nevím zda to je vystřihovánkou a nebo mejma levejma rukama,ale uplně to nesedí.


Jen co dodám baterky vyfotím to foťákem tohle je mobilem

[Lukáš]

Když máš takové pochybnosti, tak bych určitě průběžně zkoušel, jak budou sedět jednotlivé díly potahu.

[sultanbobo]

Zatím to hlídám pravítkem.Mam strach abych ten potah moc neošuchal.